Měsíc: Březen 2006

Minulý víkend jsem nakoukl do naprosto dokonalého tropického skleníku v Botanické zahradě St. Gallen. Kromě obrovské sbírky orchidejí, tropických rostlin a sukulentů, mají na skladě i několik zajímavých rostlinek, které potěší nejen labužníkovo oko ;) Fotky nejsou úplně HQ – v tom vlhkém oparu a rozptýleném světle mi to bez stativu prostě moc hezky nefotilo (navíc nebyl čas).

Na titulce vidíte zakuklený ananasový plod v ananasovém roští. Následující obrázek je celkem vtipný. Vypadá to jako neuklizená podlaha, ale věřte tomu, že tam v zemi se klubou hlízy zázvoru! Zajímavý ;o))

Na dalším obrázku je miniaturní políčko rýže:

Takhle vypadají trsy citronové trávy, nádherně voní! Citronová tráva se často používá jako alternativní a estetické koření (příklad je vidět na obrázcích u recenzu restaurace Los v Oslu, zapíchnutá v závitku lososa, trošku vysmahnutá ale pěkná ;)

Tohle pozná každý – ej banána ;) (v pokročilém stupni těhotenství, cca dvousterčata):

Nenápadný keřík je voňavé kari. Až ho budete někdy chutnat, nenechte se zmást, že nechutná uplně stejně jako obvyklá směs (žlutý prášek), kterou znáte:

Další aromatická rostlina – kardamon. Používá se hlavně na blízkém východě jako koření do nápojů (káva, čaj). Používají se semínka, které tady nejsou vidět:

Tenhle malý keřík je Maniok (neboli cassava, papají se kořeny). V tropech nahrazuje brambory, jako jeden z hlavních zdrojů sacharidů:

Závěr patří hezkému stromu cejlonského čajovníku, krásně zelenýýýý:

Těchto pár rostlinek je tak asi jedna tisícina (možná i míň!) z rozsáhlé sbírky skleníku v St.Gallenu. Není tak hezky nadesignovaná jako pražský skleník Fata Morgana, je to tam hodně namačkaný, ale zase je toho víc!

Představuji vám zajímavý projekt HOSTOVKA.CZ, který si klade za cíl vzdělávat hosty a všechny zájemce o gastronomii z řad veřejnosti. Jejich vlastními slovy:

„Snahou Hostovky je zvýšit uvědomění našich hostů v tom, co jim patří a jak by se měli v restauraci chovat, aby se nedostávali do trapných situací. Jsme také přesvědčení, že sofistikovaný host si u zaměstnanců v pohostinství získá daleko větší respekt… Jedním hlavním posláním totiž je přivézt v podvědomí lidí, že hosté jsou o mnoho důležitější složkou pohostinství než ti kteří ho provozují.“

Za projektem stojí známý odborník pan Mike D. Klíma – profesionální konzultant v gastronomii, u nás veřejností znám jako autor kuchařek.

Stránky Hostovky jsou přímo našlapány zajímavými informacemi a určitě vám je doporučuji k navštívení. Trošku na škodu je však technické provedení stránek (design, navigace, fonty), které je rozporu s kvalitním obsahem. Nutno dodat, že pana Klímu nemají všichni z „branže“ v oblibě a některé jeho názory zde v Česku vzbuzují kontroverzi (což je dobře!) . Hostovku dávám do svých oblíbených odkazů, zároveň jim posílám spoustu kladných cuketek ;)

Minulý víkend jsem měl jedinečnou možnost navštívit veřejnosti otevřenou sýrárnu Appenzeller Schaukäserei, kde se vyrábí jeden z jedinečných švýcarských sýrů Appenzeller. Nutno dodat, že jsem opravdu „čuměl“! Vězte, že budete prostřednictvím mé reportáže s obrázky a videem čubrnět taky ;)

Sýr Appenzeller

Appenzeller je jeden z velkých švýcarských sýrů, o kterých jsem už psal. Jedná se o tvrdý sýr z nepasterizovaného kravského mléka (jak jinak!), plochý bochník o hmotnosti cca 5-7. Tak jako všechy velké sýry Švýcarska se neprodává pod firemní značkou, ale výhradně pod regionálním označením. To znamená, že např. sýr Appenzeller se vyrábí v několika různých sýrárnách ašak pouze v regionu Appenzell.

V současné době je k dostání ve variantě Classic (standartní mléko, zrání minimálně 3 měsíce), Surchoix (speciálně kořeněný tajnou bylinnou směsí, zrání od 4 měsíců), Organic (stejná chuť jako Classic, BIO standart), 1/4 Fat (vyrobený z odtučněného mléka, nejde o novinku podřízenou moerní době – má 700 let tradici!!!) a Extra (pikantní chuť, zrání alespoň 6 měsíců).

Chutnal jsem sýry Classic a Extra. Chuťově jsou hutné, mírně oříškové s náznakem ovoce. Skoro se blíží typu Gruyére. Když jednou ochutnáte Appenzeller, navždy ztratíte potřebu kupovat český eidam.

Sýrárna

Na obrázku výše vidíte technické řešení. Sýrárna je umístěna v prvním patře, v druhém je vybudován ochoz s prosklenou stěnou, která umožňuje návštěvníkům sledovat dění dole. Patro pro veřejnost mimo jiné obsahuje restauraci, obchod a různé výstavky kýčovitých suvenýrů včetně živé babičky, která maluje krávy na 100 způsobů ;) Pozor, sýrárna není jen na ukázku jedná se o běžný provoz. Sýrárna zpracuje denně 17-20tis. Kg mléka, vyprodukuje 240-320 7kg bochníků sýra (ročně cca 10200 kousků), mléko sýrárně dodává celkem 17 místních (přímý dodej) a 27 vzdálenějších farmářů v tankerech. V sýrárně bylo velmi živo, ochoz byl plný návštěvníků, kteří stejně jako my bedlivě pozorovali proces výroby ;)

Proces výroby sýra

Nyní k samotnému postupu výroby, který jsem měl tu možnost vidět na vlastní oči (i když ne celý). Detaily mám z letáčku v angličtině, kterých byla na místě spousta ve všech hlavních jazycíh ;)

Na tomhle obrázku (omluvte kvalitu, foceno přes sklo) vidíte vlevo nahoře obrovskou káď s mlékem, kde se připravuje mléko. Dole vvlevo centrální počítač, který ovládá celý proces, vpravo dole pak okraj kádě pro zpracování sýřeniny. Mléko je ihned po příjezdu podrobeno odběrům, pro ověření kvality – nežádoucí mléko je vyžazeno. Po změření objemu dovezeného mléka následuje filtrace (tu jsem neviděl). Mlékař následně pomocí kompjůtru odměří správné množství mléka pro výrobu jedné várky sýra (80 bochníků).

Mlékař je kapitola sama pro sebe. Celou šou totiž obstarával pouze jeden chlapík a jak kmital! pouze v závěru se k němu přidal kolega, aby mu pomohl s umýváním celého vybavení. Na to, že byl jenom jedne to byl opravdu perfektní výkon – obsluhoval několik mašin a procesů zároveň, průběžne udržoval čistotu a odebíral vzorky. Pro mne opravdu superman, pro všechny české zaměstnance noční můra ;o)

Mléko je tedy vyčištěno a správně odměřeno. Nyní se část mléka podrobí centrifugaci, čímž se určí přesné množství tuku v mléce pro výrobu sýra (např. verze sýra s 1/4 tuku potřebuje odstředit větší část mléka). Poté se napustí do hlavního tanku, odkaď se přečerpává do míchací nádrže (obrovský tank s multifunkční míchačkou, vnitřní povrch je měděný!). Tam se zahřeje na teplotu 31 stupňů a je kněmu přidána fermentační kultura (laktobacily). Po chvíli s epřidá také sýřidlo (enzym z žaludků malých telat), které mléko vysráží do podoby sýřeniny.Sýření trvá cca 35 minut. Poté se sýřenina pomocí řezných nástavců, rozkrájí přímo v kádi na drobnější hmotu (v tomto moměntě jsem přišel, a ty nástavce můžete vidět na obrázku výše).

VIDEO: Krájení hotové sýřeniny na granule (Windows Media Player, 1MB)

Kvalitu sýřeniny a velikost granulí neustále kontroluje mistr sýrař (ručně a od oka). Jamile se mu to zdá „v pohodě“ (aby to poznal, musí se na to učit několik let), sýřeninu znovu zahřeje a po chvíli promíchávání začne s přečerpáváním do forem pro lisování bochníků.

VIDEO: Míchání nakrájené sýřeniny (Windows Media Player, 1MB)

VIDEO: Nápouštění forem sýřeninou začíná (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Čištění mědené vany + napouštění (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Skoro plná vana s formami na sýr (Windows Media Player, 1MB)

Tento proces trvá necelých 15 minut, výsledkem je to co vidít e na obrázku výše. Celá vana s formami je plná vody, sýřenina se usadila do jednotlivých forem. Následuje odčerpání přebytečné vody a poté lisování. Lisování probíhá celkem třikrát a trvá cca 40minut. Mezi druhým a třetím slisováním jsou do sýra vyraženy značky (číslo sýrárny, podpis, datum produkce, šarži) a logo.

VIDEO: Vypouštění přebytečné vody z forem (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Na formy najíždí lis (Windows Media Player, 1MB)
VIDEO: Značkování sýra etiketami (Windows Media Player, 1MB)

Po vylisování jsou sýry umístěny na speciální police a přemístěny do temperované místnosti (není vidět), kde okapávají a jsou několikrát pravidelně otáčeny. pH sýru je kontrolováno po 2, 4 a 24 hodinách. Určuje stupeň rozkladu laktózy nakteriemi a kvalitativně měří zrání sýra. Zhruba po 20 hodinách odkapávání jsou sýry umístěny do solné lázně. Sůl odstraní přebytečnou vodu na povrchu sýra a vytvoří pevnou kůrku. Sůl sýr konzervuje a také se podílí na správné chuti.

VIDEO: Nakonec je třeba vše důkladně vyčistit (Windows Media Player, 1MB)

Poté jsou sýry přemístěny do místnosti pro zrání s vysokou vlhkostí (obrázek výše). Kde jsou prvních deset dnů obraceny a otírány denně, poté už jen 2-3 krát za týden. Zhruba po čtyřech týdnech zrání jsou sýry přemístěny do prosto k distribuci. Distributor rozdělí jednotlivé sýry podle kvality a dále je připraví k prodeji. Tato příprava zahrnuje nakládání sýry ve směsi vína, bylinek a kořeněného octa – přísně střeženého složení předávaného z generace na generaci!

Sýr starý dva nebo dva a půl měsíce je poté ohodnocen nezávislou komisí, která hodnotí díry v sýru, konzistenci, chuť, a vlastnosti kůrky. Výsledkem je bodované skóre každého sýra, které se přičítá k celkovému hodnocení celé sýrarny a příslušných farmářů (mlékařů).

Poté už nic nebrání tomu, aby sýr vyrazil do obchodu ;)

Něco o sýrech a pasterizaci na závěr

Vždycky, když se vracím z nějaké země, kde vyrábějí nepasterizované sýry, jde na mně amok, že žiju v zemi, kde státní regulace nedovoluje sýrařům výrábět nepasterizované sýry. Nevím jestli je to podvědomá česká nedůvěra úřadů v soukromníky, kteří nejsou schopni takovéto sýry vyrobit, nebo je to úplná jalovost sýrařů a mlékařů, kteří se vyrobit nepasterizuovaný sýr prostě bojí!

Proč se mléko pasterizuje? Pasterizací se zabijou v mléce všechny bakterie (patogenní ale bohužel i ty nepatogenní, ty které dodávají sýrům jejich plnou chuť), tak aby bylo mléko zdravotně nezávadné, ale zároveň i bez chuti. Hlavním strašákem je Listerióza, kterou se můžete nakazit z mléčných produktů, při jejich kontaminaci při špatné hygieně.

Listeriím (ale i jiné nežádoucí bakteriální kontaminaci) se může každý výrobce sýra elegantně vyhnout – stačí když nebude prase a bude dodržovat základní hygienické postupy při výrobě. Stejně tak prodejci když, budou dodržovat základní podmínky prodeje (chladící řetězec, balení, čistota prodeje atp.). Poslední a možná i hlavní díl zodpovědnosti mají na sobě zemědělci, kteří musí udržovat u kraviček a při dojení dodržovat elementární hygienu. Preventivní pasterizace mléka, tak svědčí o celkové úrovni hygieny v tomto odvětví :(

Ve švýcarsku tvoří sýry z nepasterizovaného mléka drtivou většinu. Na sýry s pasterizovaného mléka, se tam koukají jako na barbarskou záležitost. Já se jim tedy nedivím! Dokud tady u nás v Česku nebude nikdo schopen (tedy bude-li mu vůbec dovoleno) vyrobit sýr z nepasterizovaného mléka, budu považovat české sýraře a mlékaře za totální a neschopné ňoumy. I když se budou vymlouvat na Evropskou unii nebo úřady v ČR, stejně budou mít na hlavě obrovskou kostku pasterizovaného másla!

Na pana Cuketku udeřilo jarní nachlazení, ojéje! Nabízím do oběhu dva odzkoušené léčivé recepty. Znáte-li nějaké další – šup sem s nimi! Rád je na sobě vyzkouším ;)

Zabijácká šťáva z cibule

Tohle je můj recept číslo jedna. Na nachlazení a bolavý krk je super účinný. Nevýhodou je naprosto odporná chuť a náročnost přípravy. Vezmeme jednu cibuli a nastrouháme ji najemno do cedníčku s jemnými očky. Přidáme med a nebo cukr krystal (klidně i kostky) a necháme odkapat do skleničky. Ke konci doporučuji trošiku pomačkat lžičkou.

Pokud jste přežili strouhání cibule, vychutnejte si zlatý hřeb této procedury a exněte do sebe panáka hotové šťávy. Přeji hodně štěstí ;)

Horký zázvorový nápoj s medem a citronem

Tento o něco více přítulný recept, testuju teprve jeden rok, za tu dobu se mi už ale docela osvědčil. Potřebujete čerstvý oloupaný zázvor (na jednu dávku stačí orpavdu malý kousek, já nevím cca 3×3cm), který nakrájíte na jemné plátky (1mm). Poté zalijete vařící vodou, ochutíte medem a citronem a ještě horký pomalu upíjíte.

Buďte opatrní, zázvor je někdy docela silný a pro někoho nepříjemný. Úžívejte s mírou ;)

Zachtělo se vám někdy popovídat si s vaší troubou nebo poroučet kuchyňskému robotu? Ne? To je dobře, už bych si myslel, že nejste normálnííí ;o) Přichází jaro (vyslovujeme [dža-rou:]) a dnes se málem srazil měsíc se sluncem! Pokud se neutopíte v nadcházejícíh záplavách, doporučuji vám – sežeňte si klíčící substrát, semínka bylinek a vhodné kelímky. Již brzy fotoseriál o pěstování vlastního koření a bylinek…

Prozatím tedy alespoň Kelly Dobson a její úžasný oživlý mixér (video vyžaduje přehrávač QuickTime) + v Česku stále řádí Hyperprimitivismus (jděte se prosím nakřečkovat!)

Víkend jsem strávil rodinnou návštěvou ve Švýcarsku. Věřte nebo ne, ale bylo krásné počasí, sluníčko a teplota až 20 stupňů pana Celziuša. V neděli jsem nakoukl (hm) do první restaurace pro nevidomé na světě – do slepé krávy! Byl to jedinečný zážitek, na který jen tak nezapomenu ;)

Restaurace pro nevidomé?

Úplně nevím jestli jsem zvolil správný termín, ale myslím že podstatu konceptu vystihuje správně. Restauraci Blindekuh, provozují v Zürichu (od roku 1999) místní občanská sdružení, zabývající se a pracující s tělesně (zrakově) postiženými. Koncept restaurace vystihuje jedno černočerné slovo: tma. Jo! V restauraci je úplná, černočerná, absolutní tma, ve které si nevidíte ani na špičku nosu – zrakové vjemy jsou naprosto vyloučeny!

Jak to funguje?

Před vstupem do restaurace dostanete základní pokyny (odložit si všechny věci, které by mohly být zdrojem světla), dostanete na výběr z několika menu (předkrm, hlavní jídlo, dezert) a hlavně dostanete jméno svého obsluhujícího, který bude vaší jedinou spásou ve světě absolutní tmy. Poté co se připravíte (hlavně psychicky! ono to není žádná legrace, jak se zdá), si vás na recepci před zatemněným vstupem do restaurace vyzvedene váš průvodce (u nás konkrétně paní Rita). Obsluhující jsou většinou úplně nevidomí nebo s vážnou poruchou vidění. Po krátkém seznámení, položíte průvodci ruku na rameno a hurá do tmy.

V místnosti je cca 15 stolů pro 8 hostů (celkem tedy více než 100 míst!!!). Pro vaši informaci: sobotní večery jsou plně zabookovány až do července!

První pocity a jídlo

Kdo by to byl čekal, ale ve slepé krávě byla opravdu tma jak v pytli. Vcházíte do místnosti, která je podle šumu plná lidí a cinkání příborů. Rita nás opatrně zavedla k našemu stolu a každého zvlášť nás usadila (ručně stručně) na židličku. Ukázala nám (opět rukama) jak je prostřeno a jak si ji máme zavolat (stačí zakřičet jméno, obsluha si vás pak sama podle hlasu v té tmě najde!!!). Na stole přede mnou byl ubrousek, na něm dvě sady příborů, sklenička a talířek.

Počáteční minuty jsem zažíval opravdu docela stísněné pocity. Ale hned jak se člověk rozkoukal (tedy ohmatal) a navázal slovní kontakt se sousedy u stolu, atmosféra byla hned o něco lepší. Za chvilku po našem usazení následoval mini předkrm – jednosoustové amouse-bouche, opravdu výtečný slaný pidi dortík a první manipulace s plnou nápojovou skleničkou ;) Tohle jsem ještě zvládl na jedničku, potom ale následoval salát!

Velký salát s terinou (pro mně dosud neznámého původu) a dresingem, byla první zatěžkávací zkouška navigace v prostoru s příborem a navíc po tmě. Brzy jsem zjistil, že bez ohmatávání rukou se tak úplně neobejdu a jediná možnost jak zpracovat lehoučká (zato dost velké) sousta salátu je zpacifikovat je kombem ruka + vidlička. Byl to boj, ale většinu salátu jsem nakonec zvládl ;)

Ovšem sranda přišla s hlavním jídlem (což byl u mně rumpsteak s chřestem a bramborovými rösti zapékanými se sýrem)! Chřest i rösti byla v podstatě hračka, ale ten obří steak? Přiznám se vám bez vytáček, že jsem ho potmě prostě nezvládl naporcovat. Ať jsem se snažil sebevíce, krájel jsem ho dost chaoticky a za pět minut snažení jsem z něj neukrojil ani sousto! Pohmatem jsem zjistil, že jsem na steaku tak akorát vyrobil sérii žezných linií křížem krážem – jinak nic :) Ztratil jsem nervy – nechtěl jsem přeci umřít hladem a tak jsem steak zpracoval (potupně!) ručně. Uf… Vegetariáni to měli s hlavním chodem o hodně lepší, dostali místo rumpsteaku výborný chřestové risotto. Bylo naprosto dokonalé a báječně krémové, navíc se dalo jíst úplně snadno i poslepu vidličkou ;)

Závěrečný dezert v podobě hruškového krému Williams s čerstvými řezy hrušky a s waflí, servírovaný v hlubokém talířku byl oproti steaku triviální ;) Po vysvobození ze tmy následovala úleva a postupné navykání si světlu. Následné pocity nedovedu moc popsat, doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži!!!

Závěr

Všechny chody, byla chuťově výtečné. Malinkou výhradu mám k rumpsteaku – připadal mi spíš jako vařené (dušené) hovězí. Ale je možné, že mě zmátl nedostatek obrazových vjemů pro posouzení jídla. Myslím, že na podruhé bych si jídlo více vychutnal – poprvé je přeci jen člověk trošku více vyplašený. Cena jednoho menu je cca 70,- CHF (cca 1400,- Kč), což je určitě dost. Výtěžek však jde do fondu pro zrakově postižené. Na stránkách Blindekuh najdete i detailní přehled menu pro daný týden!

Další filiálka je v Basileji, imitace a kopie jsou pak prý v Berlíně a v Londýně. Jsem docela zvědav, jaký časový interval uplyne než tento nápad zkopírují Češi ;/ Podobný koncept již v Česku běží, i když s trochu jiným zaměřením – kavárna Vesmírna. Doporučuji k navštívení! ;)

Máte-li jakékoliv další dotazy k tomuhle šílenému nápadu, ptejte se v komentářích! Ze švýcarska mám pro vás ješte velkou foto-video reportáž z výroby sýra Appenzeller (nepasterzované mléko!) a ještě několik menších zajímavostí….

Při pátrání po vynikajícím Muškátu moravském (ročník 2003) z Vinařské školy Valtice, který mi tolik zachutnal na Vinexu v Brně, jsem se dostal do roztomilé vinotéky kousek od „Míráku“…

Abakukova vinice (alias vinný šenk Bouda, Korunní 21) je vinotéka, viný šenk a galerie v jednom. Nabízí každodenní příjemné posezení a různé zajímavé, převážně „ochutnavací“ akce ;) Zmiňovaný muškát sice neměli, ale nabídli velmi důstojnou náhradu a sice Muškát moravský (ročník 2004) ze stejného vinařství. Tohle víno vyhrálo zlatou medaili na Valtických vinných trzích 2005. Krom zlaté nálepky na lahvi je taky straaaaašně dobrýýýýý – hodně voňavý a sladký ovocný košík ;)

Abakukova vinice vydává také vlastnoručně vyrobený časopisek Víno Abakukovo, ve kterém jsem si docela příjemně početl. Mimo časopisu budou určitě zajímavé i jejich akce. Na tu příští – ochutnávka z nové kolekce Vinařství Šmerák Hrušky (středa 29. března 19:30, vstupné 130,-Kč), se možná přijdu mrknout.

Taky se mi na nich libí, že nabízejí vína v drtivé většině s moravským nebo českým původem z „malých“ vinařství – jukněte sami na seznam zastupovaných vinařů. Skoro to vypadá, že jsem jejich placený agent, ale nenene – opravdu mě zaujali ;)

Jedna surovina, recept bez práce, dokonalý zážitek… Tak by se dala zjednodušeně popsat božská pečená řepa ;) Vidíte tu spečenou ježibabu na fotce? Ve skutečnosti je to zakletá princezna plná barev a chutí!

Od loňské návštěvy řecka jsem převzal tamní úpravu řepy: celou uvařenou řepu v sladkokyselé vodě (cca 45 minut) olupeme a nakrájíme na kolečka tlustá cca 0,5 – 1 cm, přelijeme olivovým olejem, ochutíme čerstvě namletým pepřem a solí. Následuje ekstase ;)

Minulý týden jsem objevil v mé nové (a zatím jediné) italské kuchařce (str. 593) průzračně jednoduchý recept na ještě lepší přípravu červené řepy – pečení v troubě. Tohle mě opravdu nikdy nenapadlo a přitom je to tak snadné! Celé řepy důkladně omyjete pod tekoucí vodou, zabalte je důkladně do alobalu (tak aby to hezky těsnilo) a na plechu nebo zapékací misce pečte na plný knedlík (plný knedlík = 220 stupňů) cca 2 hodiny. Dvě hodiny?! To je strašně mooocccc, říkáte si…, no ale ono se to opravdu vyplatí ;)

Až budou řepy upečené (popichejte je vidličkou, šlupka by měla být jako u pečené brambory v ohni), vyndejte je, oloupejte nožíkem a pokrájejte na tenčí plátky. Přelít můžete dle své chuti olivovým olejem, ale i vinným octem (doporučuje Marcella Hazan). Já obvykle vystačím s trojbojem – olivový olej, drcený pepř a sůl. Nic víc není potřeba.

Hotová chuť mě uzemnila na hodně dlouho. Pečená řepa je koncentrovaná, sladká a příjěmně kouřová. Připomíná pečené brambory v popelu. Zkrátka neopakovatelná. Za překvapivou jednoduchost a strhující potěšení jednoznačných devět cuketek z desíti!

Poznámka

Pokud jste si znechutili červenou řepu v mládí (nebo ve školce jako např. pan Cuketka) v podobě nenáviděného konzervovaného salátu z červené řepy s vtíravou anýzovou příhutí – tohle je recept, který pro vás ztracenou chuť probudí na plno!

Chcete vědět více o červené řepě?

Tak mazejte na Prkýnko! :)

Dosud jsem netušil jaká je to sranda vytvářet vlastní pomazánky ;) Po nedobré zkušenosti lososovým Tartare Gourmet jsem se rozhodl pro vlastní poctivou verzi s kousíčky lososa a s lučinou.

Tenhle recept je tak jednoduchý a následná vizuálně chuťová smršť (+ radost, že se vám to povedlo) je tak velká, že si to prostě musíte zkusit ;) Budete potřebovat jednu kostičku lučiny (62,5g nebo 100g), trošku uzeného lososa (na malou kostku lučiny stačí pouze cca 20g=14Kč!), kopr (já měl jen konzervovaný), lžičku mléka, trošku citrónové šťávy, chm, chm – jo, to je vše!

Nejdříve vemete plátek lososa a ostrým nožem ho nacuketkujete na minikostičky. Taková jedna minikostička má hranu tři až čtyři milimetry dlouhou, podle nálady. Dáte do mističky, přidáte lžičku kopru a nad miskou zmáčknete jednou citrón. Potom přidáte lučinu a pořádně promísíte. Bude-li se Vám zdát směs zbytečně tuha suchá (jako mně) přidejte malinko mléka a zašmrdlejte vidličkou k vaší preferované nátiérkové konzistenci. Podle nálady nechte odpočinout v lednici (já to nevydržel), vyfoťte a opublikujte na svůj blog ;o)

Jo a málem bych zapoměl na řeřichu, která posloužila jako ozdoba. Pokud ji neznáte, je to výtečný zdroj vitámínu C a můžete ji kydkoliv použít jako aranžérsky kýčovitou zelenou třešničku na cokoliv ;) Druhým věrným modelem byl osvědčený Cvrčovický chléb (k dostání např. ve večerce na křižovatce Kladenské ulice a ulice Pod Kladenskou silnicí). Doporučuji také vyzkoušet bílý toast nebo bagetu chcete-li. Rovněž děkuji vrchnímu osvětlovači Slunci! ;)

Poznámka

Co jsem tímhle receptem chtěl říct? Vy sami si můžete kdykoliv udělat jedinečnou pochoutku ze základních surovin. Nemusíte hned podlehnout modernímu tlaku (pressu, stresssu) a nakupovat všechno v plastikových krabičkách. Prokažte dobrou službu svému zdraví (fyzickému a psychickému) a dopřejte si na jídlo čas a pozornost. Tedy ne, že by moje lososí nátierka nebyla mňamka, ale stejně tak je mňamka cokoliv jiného, co vytvoříte vlastníma rukama ;)

V minulém díle veletržního cuketího zápisníku jsem se potuloval v sekci pekařů a cukrářů. Dnes se podíváme na další zajímavosti ze sekce českých potravin…

Hned jak jsem unikl z dosahu obřích nacucaných koblih, očmuchal jsem stánek Svazu průmyslových mlýnů. Jedno z klasických českých zájmových sdružení – nemastná neslaná prezentace směrem k veřejnosti, reprezentující výhradně zájmy členů. Nejsem mlynář, ale i tak jsem si odnesl pro mně kultovní Mlynářské noviny vhodné alespoň ke čtení na toaletě ;) ňekněte sami, kdo by si nepřečetl články jako Celozrnné výrobky a choroby u mužů, nebo reportáž ze Dnů chleba 2005!

Další podobný stáneček měla na veltrhu Ovocnářská unie ČR. Tato unie se snáží hájit zájmy českých ovocnářů. Jak se však můžete dnes a denně přesvědčit ve vašem supermarketu, moc toho neuhájila. České ovoce, jakoby někdy ani neexistovalo. Smutně mě pobavily letáky propagující české ovoce a jablka. PR kalibru 80.let vyvolávající leda tak trpký úsměšek. Sousední stánek Zelinářské unie Čech a Moravy zeleninová obdoba ;) Společnost pro výživu doporučuje Čechům konzumovat minimálně 600g ovoce a zeleniny denně (v Bitánii je to např. jen 400g). Kdyby se tohle číslo (a význam) přepočetlo na výstavní plochu celého veletrhu, měly by ovocně-zeleninové expozice zabrat minimálně jeden celý pavilon (ano např. půlku obřího pavilonu F, kterou zabírali uzenáři ;)

O kousek dál mne zaujal živý, moderní a informacemi (ochutnávkami) nabitý stánek Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. PRO-BIO je hlavní tahoun zavádění BIO výrobků na český trh. Jasná orientace na spotřebitele, otevřenost, maximální soustředěnost na osvětu a edukaci potenciálních zákazníků. Tak to má být ;) Novinkou pro mě byl letáček PRO-BIO LIGY – BIOSPOTňEBITEL.CZ, zájmového sdružení spotřebitelů a přátel ekologického zemědělství. Mají zajímavé stránky, jukněte na to!

Pro všechny škarohlídy – BIO nemusí být jen drcené obilí exotických odrůd, ale občas i pořádný kus flákoty!

Závěr postíku patří hygieně ustní dutiny! Na následujícím obrázku vidíte, že zubaři nikdy nespí a najdou si vás i v centru potravinářského veltrhu. Škoda jen, že nedorazili osobně, docela rád bych si poslechl jejich preventivní přednášky ve stylu „Jídlo zvyšuje aciditu ústní dutiny“ ;o)

Příště snad už zakončím českou potravinářskou část a pustím se do zahraničí. Na zpracování stále čekají nápoje (Vinex!), KlasA, Zlatá SALIMA, TRENDY 2006 a závěrečné dojmy ;) Vím, leze to ze mě jako z chlupaté deky, ale nepřál bych vám vidět tu haldu letáků a katalogů co se mi válí na stole + naprosto chaotické zápisky v mém zápisníku + desítky rozmazaných fotek přímo z akce ;)