Měsíc: Červen 2006

Jak jsem již u Lučiny do salátu slíbil v komentářích, podíval jsem se i na další salátový produkt Povltavských mékáren, tentorkát z řady Tartare…

Balení a design

Na rozdíl u předchozího hodnoceného výrobku Lučiny do salátu je balení o poznání praktičtější. Sýr (100g) je položen v placaté vaničce, ve které si sýr rovnou nožem nakrájíte na kostičky poté vyklopíte kam chcete. Designově je na tom úplně stejně – frikůlínský fresh obal evokující „skutečné čerstvé produtky“.

Jak to chutnalo?

Tartare salátový sýr je narozdíl od Lučiny do salátu netermizovaný (jedná se o tavený sýr + tvaroh). Je tedy o poznání smetanovější a méně „kyselý“. Co se týče konzistence je ještě o něco více méně pevná než u Lučiny – tj. v salátu se vám bezpečně rozpadne. O zpevnění se tady rovněž postarali dva bratři z chemárny – karubin a karagenan.

Budu-li hodnodit pouze chuť, tak tady musím dát jedině plus cuketky. Kombinace černých a zelených oliv (v sýru dokonce okem rozeznatelné ;), olivového oleje a sýra je výborná! Mňam, chutnalo mi moc. Testoval jsem v těstovinovím salátu – penne, salátový sýr, rajčata, bazalka, drcený česnek, olivový olej. Opravdu příjemné a hlavně rychlé na přípravu!

Závěrem

I když jsem proti koncepci takovýchto produktů, tady musím uznat, že svou funkci „šetřiče času“ plní opravdu dobře. Na druhou stranu musíte uznat, že kdybyste si vzali jakýkoliv obyčejný sýr a sami si ho ochutili olivami, kvalitním olivovým olejem a bylinkama dle vlastního výběru – dosáhnete nesrovnatelně vyšší kvality. Ale tak jako všude i zde platí – něco za něco.

Na rozdíl od třícuketkové Lučiny do salátu si tento ready-to-serve polotovar vysloužil obstojných pět cuketek z desíti.

Nevím co mě to dnes popadlo. Za všechno pravěpodobně může darovaná kostka Grana Padano a objev bio vepřového v Delvě. Smrtelně primitivní recept, dalo by se říct: bio-fat-foodporno. Rozhodně nezkoušejte v horkých letních dnech. Vstupte pouze, pokud vám již bylo 18 let…

Tenhle receptík na vepřové kotletky se sýrem v cibulové peřince už používám s úspěchem asi jeden rok. V první variantě jsem měl trošku chaos s přípravou cibulky a místo parmezánu jsem používal plátkový maasdamer nebo leerdamer. Teď už se ale všechno vyjasnilo a definitivní smrtící podoba receptu je tady .)

Na tohle hácéčko budete potřebovat:

• libové vepřové kotletky bez kosti (to už myslim ani nejsou kotletky)
• cibule pokrájená na středně velké kousky (buďme exaktní např. 9x4mm je super velikost)
• sýr (parmezán, napodobeniny parmezánu a spol. je to foodporno takže je to jedno)
• máslo
• olivový olej (nejlepší jaký doma máte)
• tatarská omáčka (nejhrubší kvality)

Primitivní příprava:

• připravte si kotletky (posolte a tak)
• roztopte máslo, přidejte olivový olej a na mírném plameni vložte kotletky (výhodou je tlustostěnná pánev, s tukem se laskavě nekroťte)
• kolem kotletek nasypte cibulku
• udělejte každou kotletku na spodní straně do mírně-zlatova
• otočte, dbejte na to aby se civulka (vtipný překlep) válela kolem a aby se nepřiskřípla pod kotletku
• udělanou stranou zasypte bohatou vrstvou najemno strouhaného sýra
• dodělejte to! (dobrý je to nakonec přiklopit pokličkou)

Podávejte s tatarskou omáčkou a libovolnou přílohou. Výsledkem je (IMHO) dokonalá fůze nezdravých chutí: měkoučké vepřové naducané chutí másla a šťávou z cibulky s topingem z rozteklého parmezánu, božská rozpadavá cibulka a mastný výpek, který vše jistí. Ou-ká, už vás dál nebudu dráždit – jdu se odvalit do kulinářského pekla…

Co je to foodporno?

Foodporno je moje převzatina z ang. foodporn. Nebazíruji na jeho používání, ale zatím mě nic jiného v češtině nenapadlo. Jako každé jiné porno je i foodporno jednoduché, explicitní a jeho jediná funkce je co nejrychleji a nejlépe uspokojit naše nejprimitivnější pudy. Foodporno obrázky s recepty většinou zobrazují ty nejnezdravější (rozuměj nejtučnější, nejsladší, nejslanější, nejvyuzenější a nejunkfoodovatější) jídla, o kterých se ve slušných kuchařkách mlčí, nebo se alespoň přecházejí receptem bez obrázku.

A proč je na fotce ta snítka pažitky?

Pažitka přeci tvoří veškerou zeleninovou oblohu!… Oukej, nene… Máte pravdu je to čistá provokace :D

Chlapíci z marketinku Povltavských mlékáren a.s. se opět pochlapili a vyvrhli na trh tehle brčálově zelený remix starého dobrého tracku od Lučiny. Pojdmě si to novorozeňátko rozkrájet do salátu…

Balení a první dojem

Poměrně slušně a „trendy“ (tj. použit foodstajlista) nadesignované balení obsahuje dvě ve folii zabalené porce, každá á 62,5g. Výrobce tímto stylem zamajznul dvě masařky jednou ranou:

• místo jednoho klasického balení 62,5g skončí ve vašem košíku Lucčiny rovnou dvě
• pokud patříte do spotřebitelské skupiny, která by si „obyčejnou“ Lučinu do košíku nikdy nestrčila, nyní máte konečně výmluvu proč začít Lučinu konečně kupovat – je dražší, „moderně“ zabalená a hlavně to „vypadá cool“

Na mně tohle všecko nezabírá a myslím, že by úplně stačilo klasické balení po jednotlivých porcích á 62,5g v hliníku. Spotřebuje se tím méně obalového materiálu, navíc by se tím posílila indentifikace značky (typicky hliníkové jednoduché balení je pro Lučinu typické již desítky let!).

Lučina do salátu? Ehm…

Lučina do salátu je smetanový termizovaný sýr. Obyčejná Lučina je jen termizovaný sýr, takže tahleta varianta je zjemněná smetanou a jelikož je do salátu s chce se po ní aby dělala kostičky, tak tam přidali xanthanovou gumu a karubin. Chuťově žádný zázrak – zjemněná (a pro mne tím i zmršená) chuť obyč lučiny.

Co se týče použitelnosti do salátu, tak tam u mně bylo veliké zklamání. Kostičky sice drží, ale v misce salátového mikrokosmu nevydrží, rozblemcávájí se a rozpadají. Celý salát je tak potažen nevábným filmem termizovaného sýra. Asi tam dali málo té gumy ;) Já občas použiju do salátu obyčejnou Lučinu a výsledek je podobný (tedy pokud neberete jako ochuzení, že v salátu nejsou torza sýrových kostiček).

Závěrem

Lučina do salátu se mi jeví jako zbytečný výrobek, který ani moc neplní svou funkci. Za pevnost sýrové hmoty navíc platíme změnou receptury, která není ku prospěchu chuti. Dávám tomu do vínku tři (subjektivní a zelené) cuketky z desíti možných tj. děkuji, nechci.

Já budu Lučinu kupovat dále, ale jenom jako klasiku. Do salátu jsou mnohem vhodnější osvědčené druhy sýra (mozzarella, feta, balkán atp.). Jaký druh sýra dáváte do salátu vy?

Nádherné počasí přeje mé aktuální favoritce. Ta si dopřává atomový výbuch barev a celá celičká je prostoupena nutkáním porodit stovku semínek. Jsem docela zvědavej co to udělá s těma špičatejma lístečkama uprostřed. Jestli vyletí, nebo ne ;)

Už to jede…

Rozotmilý článek o špekáčcích přináší dnešní Idnes.cz. Absolutně nechápu proč se „spotřebitelská sdružení“ rozčilujou nad uvolněním pravidel a povolením použití strojově odděleného masa. Pokud si to český spotřebitel žádá, dopřejme mu jeho dávku masokostní moučky, na kterou je zvyklý… Kocourkov hadra ./

Roviny a křiviny

• Opravdu si ti výrobci myslí, že je chytřejší konkurovat ještě větším a levnějším šmejdem?
• Proč jim regulátoři-nejregulárnější ustupují? Za hubičku?
• A co na to spotřebitel Jan Tleskač? Neshoří mu ten jeho sojovo/moučkový špekáček nad ohněm?

Aktualizace 26.6.2006

V článku Na pulty by se mohly vrátit nekvalitní uzeniny se stejnou problematikou zabývají Novinky.cz

Moje malá bylinková zahrádka se začíná krásně zelenat. Momentálně jenfotogeničtější je mladá slečna Majoránka. Esence tradiční české kuchyně. Už se těším na zimu, kdy si udělám správňácké bramboráky nebo karbenátky, a nebo třeba hrachovku. Sbírá se až od července a tak jí dám ještě trochu čas, ať se v klidu vyhřívá na sluníčku.

Protože pak přijde pan Cuketka a šmik-šmik! :]

O trans tucích zde již byla řeč. Je celkem s podivem, že česká (velmi často hysterii holdující) média o této potravinářské časované bombě sborově mlčí.

V USA mají výrobci potravin povinnost uvádět jejich množství ve výrobku přímo na etiketě. Dosud však nebyly přesně určeny maximální denní doporučené dávky a tak z toho mohli ještě všelijak vykličkovat. Nyní se však pomalu začíná o přesné hodnotě mluvit. Jako první přispěla American Heart Association, která doporučuje denní dávku na méně než 1% celkových kalorií – přepočteno na průměrnou dietu jsou to cca 2g/den!

Abste si udělali představu, na překročení této dávky vám bohatě postačí jedny malé hranolky od McDonald’s (McD USA 3,5g, McD Czech není známo, čekejme však, že je to více). Takže s chutí do toho! Opravdu jsem zvědav, kdy do Česka dorazí poznatky moderní medicíny a kdy se začnou aplikovat na naše středověké poměry (viz. kouření v restauracích). Dávám tomu tak 5 let a pár tisíc zbytečně zkornatěných tepen k tomu…

P.S.: nebojte, zrovna včera jsem svou dávku trans tuků překročil třikrát :)

Obambeluchovací venkovní teplota mě navedla na další letní klasiku – řecké frappé. Pokud jste již vstřebali můj recept na ledový čaj, je čas rozšířit své portfolio o středomořsky primitivní avšak zcela esenciální osvěžidlo na bázi kávy.

Frappé

Loni v létě v ňecku jsem si dal tuhle kávu poprvé a byl sem překvapený, že se řecké frappé docela odlišuje od frappí (sic), které jsou k dostání tady v česku. Místo hutné, sladké, a kávové ledové tříště jsem dostal „obyč“ kávu s kostkama ledu a hutnou čepkou z pěny. Přes prvotní rozpaky, to chutnalo skvěle a míra osvěžení byla nevídaná ;)

Právě teď jsem si na frappé znovu vzpomněl a tak jsem na wikipedii vyšťoural pěkný článek o řeckém frappeti. Shrnuto a podtrženo je řecké frappé vynález z roku 1957, kdy jistý zoufalý vystavovatel bez horké vody podnikl naprostou šílenost a upachtil si narychlo instantní kávu z obyč vody a instantí kávy Nescafé. To vše pojistil několika kostkami ledu a frappé bylo na světě. Úsměvné ;)

Jak na řecké frappé?

Budete potřebovat obyčejnou instantní kávu (nejlépe vyrobenou metodou spray-drying), led, nějaký shaker nebo mixér a pokud chcete tak také mléko a cukr. Brčko je velice vhodné. Koho by to zajímalo, tak Nescafé právě do českých obchodů vrhlo sadu půlkilové instantky s přiloženým plastovým shakerem na frappé za cca 120,– Kč.Postup je jedoduchý, mrkěte se např. na tenhle pěkný fotorecept. Stučně:

• instantní kávu rozmícháte s troškou studené vody
• vyšejkrujete nebo rozmiksujete
• prtnete do sklenice s kupou ledu
• přidáte cukr/mléko dle preferencí

ňekové mají na frappé docela pěkné a hlavně výstižné názvosloví, mrkněte se na to sami do wikipedie (viz. výše). Samozřejmě nebyl by to pan Cuketka aby tenhle recept nějak „po svojemu“ nepřiupravil a tak jelikož nemám momentálně šéééjkr ani miksééér, tak připravuji frapéé bez pěny jen tak z horké kávy z mého strojku. Zaliju vysokou sklenici plnou kostek a pouze velmi mírně osladím a zaleju troškou mléka. Přiznám se, že mně to stačí a navíc mě pěna otravuje. Jsem bubblophob!

Máte rádi frappé? Jak si ho děláte/dáváte? Jsem napnut zvědavostí .)

(BTW: víte doufám, že sladké kofeinové nápopje jsou to nejhorší, co můžete použít na rehydrataci. Nezapomeňte na vodu!)

Hotová pohroma – v ledičce mi došlo Crodino! Přiznám se, že aperitivům moc neholduji, ale pokud uvidím v nabídce podniku tenhle výtečný nealko bylinný aperitiv od firmy Campari, nikdy neodolám.

Výrobek Crodino pochází i Itálie, konkrétně z oblasti Crodo, kde se vyrábí od roku 1964. V roce 1995 pak Crodino převzalo pod svá křídla Campari, které jej znovu nakoplo a posilnilo jeho pozici na trhu aperitivů. Tajemství Crodina spočívá v receptuře, která obsahuje množství bylinných a rostliných extraktů. Ta mu dává vynikající „aperitivovou“ nahořklou chuť, kterou já osobně přímo zbožňuji! Pokud crodínko neznáte, doporučuji – je to příjemná změna.

Crodino mám nejraději ve vymražené vyšší sklenici s kostkami ledu. Takhle jsem Crodino jednou dostal v „užnevímjaké“ uherskohradišťské pizzerii a od té doby si ho doma vždy dopřávám takto. V nabídce českých podniků to má Crodino hodně težké, podobně to platí i o obchodní síti. Crodino je zkrátka v Česku docela neznámé a špatně se kupuje. Častěji totiž narazíte spíše na konkurenční Sanbitter, který se ovšem s Crodinem nemůže vůbec pasovat!

Už se těším až domu přitlačím pár osmilahvinkových platíček a několik těch pidilahviček nastrkám do ledničky. Mimochodem lahvinka od Crodina, to je úplně samostatná kategorie. Už jen samotný design roztomilé butelky způsobuje pidichuťovej chuti zdroj .)

Při mé poslední projížďce po Šestce jsem v blízkosti Džbánku narazil na místního včelaře s nabídkou medu. Najdete jej v rohovém domku na ulici V Středu, na brance je vždy vyvěšena aktuální nabídka a ceny. Lahůdka!

V nabídce je momentálně pouze květový med. Akátový a lipový budou k dostání v průběhu měsíce července. V nabídce mají rovněž med pastový. To vše za ceny více než příznivé – již od 50,- Kč za květový med. Všechny medy jsou z domácí produkce pana Davida a pocházejí z Šáreckého údolí. Med je absolutně čerstvý, přímo od včeliček! Stačí jen 3x zazvonit na branku ;o)

Moc, moc, moc se mi líbila sklenička s medem (viz. titulka). Čekal jsem nějakou ošklivou flašku bez označení, místo toho mi paní domu přinesla úhlednou skleničku s roztomilou ilustrovanou etiketou. Podle etikety jsem zjistil, že pan David je členem Českého Svazu Včelařství, což je jedno z nejlépe organizovaných profesních sdružení v Česku a možná i ve světě.

Na stránkách svazu doporučuji sekci Osvětová činnost, kde najdete spoustu zajímavých propagačních materiálů s tematikou medu (srovnání cukru a medu, zákl. info o medu). Doporučuji se na to kouknout! K pokochání jsou rovněž k dispozici fotogalerie s včelařskou tematikou. Uklidňující…

Najděte si svého včelaře

Dejte vědět svým včelařům, že je máte rádi a že si ceníte jejich poctivé práce. Na stránkách jejich svazu najdete podrobný seznam včelařů, kteří prodávají med. Vyhněte se kupování medu ze supermarketů a podpořte svého místního včelaře. Právě teď je ideální doba pro nákup medu – venku všechno kvete a včelky kmitají jako o závod. Až přijde zima a vy budete úpět infikováni nějakým pochybným virem, přijde vám několik sklenic sladkého zlata dozajista vhod ;)

Tady vidíte etiketu, kterou by měl každý včelař označit svůj produkt. Vyznačen je druh medu, gramáž a původ. Pokud se ale se svým včelařem seznámíte, určitě vám prozradí i další detaily, které vás budou zajímat. Já osobně plánuji se zásobit celým průřezem produkce pana Davida, tak doufám, že mi to všechno nevykoupíte pod nosem!

Nerozčiluj se,
pij mléko s medem,
pěstuj divadlo, gymnastiku
a dožiješ se klidného
vysokého stáří.
(Recept na dlouhověkost známý 2400 let.)