Měsíc: Říjen 2006

Dostal jsem darem (díky Bajuch;) malinkou butelku s deset let starou skotskou whisky z nejmenší destilerie ve Skotsku a snad i na světě. Neměl jsem to srdce ji vypít aniž bych se s vámi alespoň několika obrázky nepodělil…

Edradour

Whisky Edradour vznikne v období produkce pouze 12 sudů za týden! Buď mají každý sud velký jako barák, nebo to myslí doopravdy. Každopáně o celý proces výroby se starají pouze tři chlapící lihovarníci(?) a celá destilérka je vskutku prťavá & malebná. Doporučuji si projít jejich velice pěkné stránky.

Podle Jim Murray’s Whisky Bible 2005 získala v hodnocení 86 bodů ze 100, což je interpretováno jako very good to excelent, definitely worth buying (velmi dobrá až výtečná, 100% dobrá koupě). V popisu se budu držet Jima Murraye, který ji v chuti popisuje jako překvapivě nasládlou s jemným dubem, v dochuti pak s příjemným medovým pohlazením. Ten med musím podrthnout, protože jsem ho tam jasně cítil i já whiskový neználek. Kromě toho má Edradour archetypálně zlatavou barvu a ve vůni svůdné tóny švestek nebo botrytických bobulí (tohle už tam cíítm já a ne Jim ;)

Názvosloví

Na lahvince je whisky označena celým názvem jako single highland malt scotch whisky (aged 10 years). Vypadá to jako nějaká šifra, ale není to tak hrozné a dá se to docela snadno rozkódovat:

• single malt whisky = z jedné destilerie a z jednoho druhu obilniny (ječmen)
• highland = označení oblasti (kromě Highlands jsou ještě oblasti – Lowlands, Islay a Campbelltown)
• scotch = terminus technicus Skotská (další můžou být Irish, Welsh, Canadian, Rye atp.)
• aged 10 years = 10 let zrání v sudu (minimum pro Skotskou whisky jsou 3 roky)

Docela vtipné je také používání názvu whisky versus whiskey. Já si vždy myslel, že je to jedno, ale není to jedno. Whisky je jenom ze Skotska, z Walesu, z Kanady a z Japonska. Whiskey zase z Irska. V USA v tom pak mají jako obvykle lední hokej. Podla zákona z roku 1968 by se všechno mělo označovat jako whisky, ale existuje spousta whiskey vyjímek, které si díky tradici název můžou ponechat. What a country ;)

To je k whisky prozatím vše. Až mi bude padesát nebo až dorazí další zlatavá butelka, jsem u ní zpět…

Nepravděpodobně čajové se stalo skutečně porcelánovým! Podařilo se mi totiž sehnat čajový servis Dilmah, který jsem si vyhlédl při návštěvě v T.G.I. Friday’s (první foto). K tomu ochutnávka černého čaje Yata Watte…

Celou sadu jsem nakoupil zvlášť po jednotlivých kusech – čajová konvice a dva šálky s podšálky. Všechno mám u sebe už asi týden a od té doby nedělám nic jiného, než že popíjím čajík o 106. Taky neustále leštím konvici, aby se mi náhodou neopila. Celá tahle řada je vyrobena speciálně pro Dilmah na Srí Lajce (Cejlon).

Konvička docela ujde, ale co mě nejvíce přivádí k šílenství jsou naprosto splendidní šálky. Já normálně tyhle firemní potisky ze srdce nesnáším, ale toto Dilmah provedení si mě doslova namotalo kolem ouška.

Hrnky nejsou žádná ťuntítka. Jsou konzervativně střižené, pravoúhlé, těžké a tlustostěnné. Když je před nalitím nápoje pořádně prohřejete, prodloužíte si tím dokonalý zážitek o další cenné minuty. Celý dojem doplňuje robustní podšálek s překvapivě vysokými okraji. Podobné jsem zatím neviděl. Ve středu podšálku logo Dilmah a masivní žlábek, ve kterém za všech okolností udrží šálek i Indiana Jones.

Detail, na kterém záleží – individuální potisk s citátem. Tady jeden:

A tady další:

Zkrátka rozplývám se a taky už raději mlčím, abyste mně neměli za Dilmah agenta…

Černý čaj Yata Watte

Exklusiví černé čaje ze série Watte jsou asi to nejlepší, co může Dilmah nabídnout. Jedná se o tzv. single origin čaje, to jest čaje, které pocházejí vždy z jednoho pevně vymezeného regionu na Cejlonu. Konkrétně tento čaj Yata Watte je z oblasti v okolí města Galle (v blízkosti Indického oceánu, cca 30m n.m.).

Na to, že balení čaje stojí 199,- (50g, 25 pytlíků) mně docela udivilo, že se jedná o pytlikový prachový čaj. Ale asi to tak má být, říkám si. Dilmah je přeci jen renomovaná značka a prodávat nějaký šunt by si nedovolila. Na krabičce máte taky pěkně napsáno, že čaj sestavil samotný zakladatel Dilmahu pan Merril Fernando.

Celý marketing čajů Watte se ještě opírá o slogany a texty, které čaj přirovnávají ke kvalitnímu vínu. Ke každému čaji ze série taky rovnou přifařují jednotlivé odrůdy vína. Yata Watte tak nafasoval odrůdu Cabernet Sauvignon. Mně osobně to přijde dost umělé a okatě snobské, ale uznávám, že existují sorty zákazníků, které na to s povděkem zareagují (nákupem).

Chuťově i zážitkem čaj rozhodně nezklame, ovšem pouze ve své kategorii „pytlíkových čajů“. Osobně jsem čekal v cenové relaci 200,- Kč / 50g něco výraznějšího. Opakovaný nákup se tedy konat nebude.

Ale ten servis, to je jiná… ,)

P.S.: v průběhu psaní článku kompletně změnili webovky a v nabídce přibyly tzv. single estate teas. Čaje ještě více místně vymezené, s kvalitnějšími lístky a konečně s úplně novým a zvláštním čajovým pytlíkem ve tvaru pyramidy. Tahle řada mi tedy přijde rozhodně smysluplnější. Pokusím se získat, ochutnat, nafotit… no však víte ;)

Právě jsem v mém obchůdku zahlédl novou variantu mého oblíbeného chlebiku z Cvrčovic. Na obrázku vidíte vše podstatné. Na řezu nejde celozrnnost skoro vůbec vidět, v chuti už je to jasnější. Chléb není tak slaďoučký jako klasická varianta, na jazýčku kyselejší, ale zase pro změnu s pěkně hutnou žitnou chutí. Ó-ká, tedy ;)

Mimochodem, konečně si pořidili pěkné nové Cvrčovické webochlebovky!

Představuji svůj první úlovek ze země Swissu – americký kýčovitý šálek na espresso od firmy Starbucks (= McDonald's kavárenského průmyslu). Udělali teď novou řadu celé své keramiky pro spotřebitele, tak jsem neváhal a vzal ten nejmenší a nejzelenější kousek stylu kitsch-bitsch…

Mimo to jsem ještě nabral tři gourmet kávy k nově připravané kávové ochutnávce. Vzal jsem svou oblíbenou Guatemala Antigua a dvě etiopské kávy (Etiopie = kolébka kávy) – Sidamo (stejnou sortu jsem ochutnával ve verzi Fairtrade) a Yergacheffe organic. Obzvlášť na tu Yergacheffe (<- moc pěkné počtení) jsem moc zvědavý…

P.S.: další porcelán je na cestě!

Dnes se podíváme do jednoho z mnoha pestrých zákoutí, která v sobě skrývá podivuhodná a široká krajina gastronomie. V tom zákoutí na nás čekají pro Česko poměrně exotické šnečí speciality od české firmy Snailex. Aneb šnečku, šnečku, vystrč růžky – číhá na tě mlsný pan Cuketka s vidličkou…

Snailex a šneci

Malá rodinná firma Snailex vznikla v roce 1991, od té doby přináší (nejen) na český trh široké spektrum šnečích specialit. Dokonce uvedli na trh jako první na světě šnečí játra. Kromě šnečí řady nabízejí i další ne-šnečí potraviny jako např. – hotový tatarský biftek, houbový dortík nebo tyhle zajímavě vypadající uzené rybí tatarky.

Pro výrobu všech šnečích produktů je používán ušlechtilý šnek Helix Aspera Maxima původem ze severní Afriky, později zušlechtěný a rozšírený ve Francii. Všechny šneky si pěstuje firma sama tady v Česku. Nejedná se tedy o dovoz nějakých záhadných surovin přes půlku zeměkoule, ale o poctivou domácí produkci. Pan Cuketka měl k dispozici téměř kompletní průřez jejich sortimentem, takže neváhejme a pojďme na ně!

Šnečí paštika (40g, 39,– Kč)

Na rozehřátí takový poměrně nenápadný šnečí produkt, u kterého jeho původ ani na první pohled nevypátráte. Šnečí paštika je vyrobena ze šněčího masa (cca 45%), másla a směsi koření. Jedná se o hotový konzervovaný výrobek, který je podobně jako kaviár nebo šnečí játra možno rovnou servírovat. Kdybych měl šnečí paštiku přirovnat k něčemu známému chuťově, tak je to trošku podobné krevetám na česneku a petrželce. V rámci šnečích produktů, je to podobné šnekům po burgundsku (viz. níže), akorát za studena a v pomazánkové úpravě. Celkově je to velice vstřícný produkt – chuťově i cenou a tak pokud jste šnečky v životě nejedli, je možné začít tady.

Šnečí játra (30g, 180,– Kč)

Tyhle malé a podivuhodné zámotky, jsou pro firmu asi to nejcennější. Získali za ně cenu na mezinárodním gastronomickém veletrhu v Dijonu v roce 1995. Překvapivě velká šnečí játra (člověk by přeci jen čekal nějaké pidi-kousky) jsou naložena v oleji a jsou určena k přímé konzumaci. Stačí je jen pořádně osolit, jak píšou v návodu a šup s nimi na bagetku s máslem.

Po chuťové stránce připomínají překvapivě všechna ostatní játra, nejvíce asi drůbeží. Mají velice hutnou chuť a takovou klasicky játrovou tučnější texturu/hmotu. Jejich tvar je předurčuje k tomu, aby vynikala také vizuálně. Malinké cca 0,5–1cm veliké helixy budou, pokud je pěkně naservírujete, okamžitě středem pozornosti.

Když jsem se majitele firmy pana Miroslava Součka ptal na vznik toho produktu, tak z něj vyšly opravdu pikantní informace. Oni totiž všichni tradiční francouzští producenti, nikdy nebyli schopni vypěstovat jedlá šnečí játra. Jejich šnečí sorty totiž produkují pouze malinká a ještě navíc hořká nejedlá játra. Při světovém uvedení v roce 1994 dokonce nařkli firmu Snailex z podvodu, že tak velká a chuťově příjemná šnečí játra prostě nemůžou existovat!!! No a ony skutečně existují :)

Šnečí kaviár (30g, 180,– Kč)

Už na pohled se jedná o záležitost, která v nejednom labužníkovi vybudí zvědavost na maximum. Šnečí kaviár? Ano ;) Podobně jako u ryb se jedná o malinká šnečí vajíčka. Tady ale podobnost končí, protože chuťově je to trošku o něčem jiném. Mně osobně šnečí kaviár příliš nenadchl – má takovou specificky zemitou a mírně nahořklou chuť. Ne, že by to byla chuť nepříjemná či nezajímavá, jen to prostě není můj šálek kaviáru. Možná jsem taky ještě nepřišel na tu správnou kombinaci…

Podobně jako u šnečích jatýrek zaručí i kaviár okamžitou pozornost, protože u kaviáru jsme přeci jen zvyklí na jinou než bílou barvu. Šnečí kaviár tedy spíše doporučuji (nejen kvůli poměrně vysoké ceně) pokročilejším vyznavačům šnečích specialit.

Šnečí polévka s koňakem (420ml, 128,– Kč)

Tohle je zase pro změnu jeden z těch více konzumetovi nakloněných produktů. Jedná se o velice silný hovězí vývar s celými uvařenými šneky a koňakem. Nic se nemusí vařit, polévku stačí pouze přihřát a rovnou servírovat. Nejdená se však o polévku v klasickém slova smyslu (velkoobjemová teplá plňka), je to spíše hodně koncentrovaná (a taky dosti slaná) chuťovka s plovoucím překvápkem :) Moc pěkný nápad, solidní balení, naprosto bezproblémová příprava.

Šneci po burgundsku (160g, 138,– Kč)

Na závěr šnečí klasika a pro mne osobně asi nejvíce ceněný produkt – šneci po burgundsku. Jedná se o předem připravené celé šnečky v ulitách přiklopené porcí bylinkového másla. To vše v praktickém hliníkovém obalu, který zároveň použijete pro tepelnou úpravu v troubě a pokud si nepotrpíte na extra eleganci, nebo zrovna doma nemáte talíř na šneky, tak z něj můžete i servírovat.

Šneky stačí rozbalit a šoupnout do trouby na cca 10 minut. Uvnitř ulitek se vám hezky udělají a dovnitř nateče ochucené máslo. Šnečky potom servírujete na bílé pečivo, na které šnečka vyšťournete vidličkou na šnečky nebo nečím podobným. To celé potom zalejete horkým bylinkovým máslem a můžete rovnou vychutnávat.

Šneci v téhle úpravě jsou podle mne bezkonkurenčí. Do karty jim hraje velice příznivá cena, vynikající chuť a konzistence (hotoví šnečci zalití bylinkovým máslem = ekstase) a navíc je s těmi ulitami úžasná show.

Závěr

Na všech šnečích produktech se mi moc líbilo balení produktů a jejich prezentace. Ať už je to praktické balení pro šneky do trouby, či malinké, luxusně vypadající skleničky. Jedná se vždy o promyšlené řešení na úrovni s citem pro detail. Dokonce k tomu ani nepotřebujou mnohobarevné, fotkami a moderním designem zaplněné obaly. Jediné, co ucelený dojem z prezentace narušovalo, je firemní internetová prezentace a na ni napojený elektronický obchod. Vzhledem k vysoce nastavené laťce při balení a kvalitě produktů, bych přeci jenom čekal něco jiného. Ale je to jen taková malá kaňka.

Firma nabízí, co týče šnečího sortimentu, opravdu maximální možné spektrum a to dokonce na světové úrovni. To vše navíc dostáváte ve vysoké kvalitě, v české lokalizaci, z českých surovin a nakonec i v dostupné české ceně. Pokud chcete šnečím produktům vyjít vstříc, nemáte myslím široko daleko lepší alternativu.

Podobně jako Žufánci mají i šneččci Snailex moje vřelé sympatie. Opět rodinná česká firma s jasným zaměřením a s obrovským inovačním potenciálem, která se navíc dokázala bez problémů prosadit i mezi ostrou konkurencí zahraničních tradičních producentů. Posílám cuketky ;)

Šnečí vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma SNAILEX PLUS s.r.o., rodinná česká společnost se zaměřením na výrobu lahůdek z originálních receptur bez použití konzervantů. Pokud vás ochutnávané produkty zaujaly a chtěli byste se dozvědět více, popřípadě je i ochutnat, je tady adresa http://www.snailex-delicatessen.com/

Dnes si prosím potlesk pro tohohle difitálního foto-starouška za jeho celoživotní výkon a špičkové nasazení při všech akcích pana Cuketky. Ano, je to tak – tahle nedostižná mašinka, ze které pocházejí všechny dosavadní fotky tady na cuketce, odchází na zasloužený odpočinek…

Křehkého staříka odteď nahradí ztepilý mladík s krásnou novou fazónou. Černé provedení, spousta tlačítek a ženielní cvakavý zvuk při focení – pan Cuketka se moc těší na spolupráci! ňekněte sami. Kdo jiný bude schopen vyhovět nárokům pana Cuketky při jeho nových (sportovních) dobrodružstvích???

;)

Pan Cuketka je na cestách a tenhle článek za něj poslal robotkoidní redaktor jménem WordPress. Vám ale nic nebrání v tom, abyste se po dobu jeho nepřítomnosti zabavili hezky sami. Venku právě vrcholí nádherně barevný a voňavý podzim. Kromě toho, že můžete sbírat kaštany, očmuchávat barevné listí a nadávat na mlhu, jsou tadý… šípky!

Šípky jsou plné vitamínu C, jsou všude a jsou zadarmo. Na sbírání šípků potřebujete pěkný šípkový keř, pytlik čili sáček a hromadu trpělivosti. Budete totiž podrápaní, ušpinění, každý druhý šípek se vám rozprdne v prstech a nakonec vás počůrá pes (např. postrach celé Prahy 6 Franta). Máte-li doma děti, neváhejte a nemilosrdně je vyšlete ven – směr šípky. Ono totiž správně vycvičené díte = výkonný šípkotraktor. Z šípků si můžete připravit tyto domácí produkty:

Šípkový čaj

Velice snadné. Vybírejte pouze tvrdé a pěkně barvené. Zbavte stopek a okvětí a sušte celé buď v sušárně nebo v pootevřené troubě (teplota cca 50). Někdo doporučujue rychlosušbu při 200 st. (pro uchování většího množství vit. C), ale přijde mi to moc hopem. Ono ať už to vysušíte jak chcete, tak skladováním a potom ještě tepelnou úpravou čaje, ten vitamín se stejně půjde schovat raději někam jinam, kde je mu lépe.

Šípková marmeláda

Přiznám se, že jsem ji před odjezdem nestihl vyzkoušet, ale na internetu máte dostatek různých receptů. V podstatě jde o to rozvařit šípky ve vodě s cukrem, přepasírovat je přes jemné sítko a zavařit do skleniček. Recepty se liší jen tím, jestli šípky před vařením loupat a vybírat z nich jadýrka a chloupy, nebo neloupat a vařit je v celku (v obou případech umyté, bez stopek a okvětí).

To je samo o sobě dosti vtipné, protože ty moderní recepty, kde se šípky nečistí ručně to většinou zdůvodňují, cituji: Dříve se šípková marmeláda připravovala tak, že se z plodu pracně vyškrabovala dužina. Chloupky ze šípků se však při tepelném zpracování rozvaří, a tak tato zdlouhavá práce není nutná… To jako že dříve se ty chloupky nerozvařily? :)

Co děláte z šípků vy? (a neříkejte mi, že korálky! ;)

V nejnovějším čísle časopisu Beverage & Gastro vyšel objevný článek o tzv. molekulární mixologii, který mě moc inspiroval. Pan Cuketka neváhá a nabízí vám exklusivně ze své ručky nebezpečné molekulární experimenty, naprosto ženiélní zmrzlinu z Baileys, akční videa, tajemné obrázky a nakonec jednu pěknou implozi…

Molekulární mixologie

Co je to molekulární mixologie? Molekulární mixologie je, když si barmani bez jakéhokoliv ukončeného (či načatého) „fyzikálně-chemického“ vzdělání (středního či vysokoškolského) začnou hrát s kapalným dusíkem a želatinou tak, aby si mohli za nově vytvořené kreace účtovat nechutně přemrštěné sumy. Zkrátka buzzword, který je nyní ve světě velice moc in, free a cool :/

Formálně se jedná o odvozeninu od tzv. molekulární gastronomie, což je gastronomie, která se snaží využívat vědecké poznatky a ty poté aplikovat do praxe, tak abychom byli z nových pokrmů ohromeni nejen jejich netradiční strukturou a skupenstvím, ale i novou chutí. Jeden obrázek vydá za stisíc slov a proto bude nejlépe, když si projdete skvělý článek nedostižné fooblogerky slečny Clotilde Dusoulier o její návštěvě top restaurantu El Bulli, který je vyhlášený právě molekulárně gastronomickým pojetím.

ňečeno velice polopaticky a zjednodušeně – při molekulární gastronomii jde hlavně o změnu skupenství a formy pokrmů/nápojů. Pro tohle se používá např. kapalný dusík pro zmrzliny z likérů, žaletina pomocí které uděláte gin&tonic v pevném skupenství nebo výkonný mixér, kterým vytoříte nádhernou (a božsky chutnající) ovocnou pěnu.

Celé tohle přišlo panu Cuketkovi jako ohromná zábava a tak se stím moc nemydlil, sehnal si litr kapalného dusíku a jal se experimentovat!

Kapalný dusík

Kapalný dusík je docela studený. Nevím to přesně, ale je to něco kolem –200 st. Celsia. Přenáší se v takových pěkných modrých termoskách a jeho cena je 4,– Kč / litr (bohužel se neprodává v Delvitě ;). Na obrázku vidíte odkrytou termosku, ze které se již pěkně zlověstně kouří:

Tady už na zkoušku naléváme malinko dusíku do skleněné misky. Jak vidíte, kapalný dusík dělá nádherné kouřové efekty:

Tady kraťounké video, na kterém vidíte vařící kapalný dusík. On vře při těch –200 stuopních, takže moc teplé to tedy není. Ale pěkně se na to kouká:

Zmrzlina z Baileys

S kapalným dusíkem, vyrobíte v podstatě jakoukoliv zmrzlinu, jakou si vybavíte během několika minut. Jeho teplota i fyzikálně chemické vlastnosti vám umožní, postupně a velice rychle mrazit zmrzlinový základ a přitom ho pěkně rozmíchávat, tak aby vám neztuhl na kost. Ostatně toto je princip zmrzliny – mrazíte ochucenou smetanu a v průběhu jejího mražení neustále mícháte a rozlamujete mikroskopické krystaly, čímž docílíte pěkného krémového skupenství.

My jsme se rozhodli vyzkoušet hned první recept z článku v Beverage & Gastro na zmrzlinu z likéru Bols Advocaat s tím, že jsme Bols nahradili mým oblíbeným Baileys. Postup je jednoduchý – stačí smíchat likér a tekutý dusík cca v poměru 1:1. V receptu B&G, který převzali od zakladatele molekulární mixologie Hervé This je však bohužel docela školácká chyba. Pánové odbornící v B&G nemumí překládat, číst, nebo fyzice/chemii nerozumí obecně, protože v receptu píšou opačné pořadí nalévání dusíku  – cituji:Nalijte tekutý dusík do rendlíku a za neustálého míchání přilévejte pomalu likér…

Nám bylo od začátku jasné, že je to pěkná ptákovina, ale říkali jsme si, co by kdyby. Jak to vypadá, když nalijete Baileys do kapalného dusíku, vidíte na následujícím videu (kde mimo jiné celý cuketkův molekulární tým propadl v dementí smích ;)…

Každému, kdo alespoň trošku dával ve škole pozor musí být jasné, že kapalina, která má pokojovou teplotu a kterou lijete do smrtelně vychlazeného dusíku, okamžitě zmrzne na kost a ani seberychlejší míchání vám nepomůže. Tady detail namražené vidličky, dole v misce vidíte drť nepoužitelných krystalů z Baileys:

Ty krystalky měly stále docela nebezpečnou teplotu (kdybyste si dali tu vidličku okamžiku této fotky do pusy, tak byste k ní škaredě přimrzli!!!), ale chutnaly božsky. Sice jste si trošku popálili sliznici v ústech, ale jenom na malinké plošce :) Správný postup je samozřejmě obráceně a sice do Baileys postupně přiléváte kapalný dusík a to vše spolu hezky mícháte, dokud vám nevznikne krém čili zmrzlina, která vypadá nějak takhle (výsledná byla ještě toršku více namraženější a pevnější):

Jedná se o naprosto fantastickou záležitost. Je to zmrzlina z čistého Baileys, tedy má úplně stejnou chuť i množství alkoholu. Je to nejlépe vychlazené Baileys jaké jsem, kdy měl! No, jen si to představte:)

Zmrzlina se zeleným čajem

Po zmzlině z Baileys, nám zbylo ještě docela dost dusíku a tak jsem zkusili udělat zmrzlinu se zeleným čajem. Jako základ jsme použili vychlazené čajové mléko se smetanou a cukrem. Na tomhle videu vidíte zalévání směsi dusíkem:

A tady na tomhle závěrečné promíchání, kdy se nakonec z tajemné páry vynoří téměř hotová krémová zmrzlina:

Tady ji pak vidíte na obrázku:

Všimněte si totálně vymrzlé metličky a dole zase ještě neúplně zamrzlé hmoty, která odkapává.U téhle zmrzliny se nám povedlo dosáhnout perfektní „zmrzlinové“ konzistence. S chutí už to nebylo tak slavné, příště bych určitě zvolil nějakou osvědčenější recepturu (jahodovou, čokoládovou).

Neposedná Višňovka

Úplně nakonec jsem se rozhodli potrápit v ledové lázni Višňovku Žufánek. Višňovka se pevnému skupenství docela bránila, zato dělala při přilévání dusíku duchaplné vizuální kreace:

Tady naše výsledná ledová tříšť, kterou jsme však pro docházející zásoby dusíku, nepřivedli k zdárnému konci:

Na závěr imploze čili vbuch

Adrenalinovou tečku jako z akčního filmu jsme si dopřáli úplně nakonec. Při focení malinké misky s troškou půvabně kouřícího dusíku, se při nalévání ozvala ohlušující rána a litrová skleněná termoska implodovala (vybouchla dovnitř). Tady foto, několik vteřin po vbuchu:

Tady zbytek nebohé termosky:

Jak vidíte, s molekulární mixologií a hlavně s kapalným dusíkem není žádná legrace. Na vině tady byly kapičky zkondenzované vody, které se vytvořily na okraji nezašpuntované termosky. Když se pak přes okraj přelil superchladný dusík, následovala praktická lekce z fyziky :)

S kapalným dusíkem a vůbec s celou molekulární gastronomií pan Cuketka ještě rozhodně neskočil. Ty výbuchy jsou totiž ohromně zábavné a občas i jako vedlejší efekt vznikne něco překvapivě jedlého. Příští molekulární příspěvek bude také alhoholický, ale gelový…

Varování: Při práci s kapalným dusíkem pracujte v ochranném oděvu, používejte rukavice a ochranné brýle (nebo ještě lépe klasický tvrzený průhledný štít)!!! Pokud se v tom nevyznáte, rozhodně to doma nezkoušejte!!! Při pokusech s kapalným dusíkem můžete utrpět závažné úrazy mrazem a při souvisejících náhodných explozích můžete přijít o zrak, nebo o svůj milovaný obličej!!! A tohle není legrace – MYSLÍM TO VÁŽNĚ!!!

+ anketka

Chcete více cuketko-videa?

Po kratší redakční pauze (=rozuměj několikadenní workoholický atak) mám pro vás veselou a omalovanou (tedy i trošku zmalovanou) ochutnávku destilátů a likérů rodinné značky Žufánek. Tvrdší alkohol tady na cuketce snad ještě nebyl, takže tímto slavnostně přestříhávám čirou pásku namočenou do slivovice…

Žufánek

Pod značkou Žufánek uvádí na trh své produkty malá rodinná firma z Jižní moravy ŽUSY, s.r.o.. Suroviny pro většinu svých produktů si zajišťuje rodina Žufánků výhradně z vlastních zdrojů. Mají tedy vlastní ovocné sady a pro výrobu medoviny si chovají dokonce i vlastní včely.

Na první pohled mě zaujala jejich propracovaná webová prezentace, kde najdete ve potřebné, plus spoustu detailů jen tak na okrasu. Na to, že se jedná o malou rodinnou firmu z ČR nezvyklá profesionalita, která se hnedle nevidí. Součástí image je i moderně střižený design lahví, který jim zaručuje standartní pozice i mezi zvučnějšími a světovějšími značkami na jakémkoliv baru. Pro propagaci v podnicích i na obchodních pultech je to určitě dobře, ale např. u slivovice (tradiční záležitost pro ČR) bych ocenil alespo�? jednu obalovou řadu zaměřenou spíše na tradiční a spíše konzervativní spotřebitele.

Málem bych zapomněl na firemní insider blog Lihovinky, který přináší postřehy a pikošky přímo od zdroje. Pro mne osobně je to první blog podobného charakteru v Česku a líbí se mi, že některé fimy jsou schopné objevit další formy komunikace se svými zákazníky (např. místo klasického reklamního zaplácávání tištěných médií).

Z Žufánku mi přišlo celkem šest lahvinek, které jsem po dobu cca jednoho týdne pečlivě ochutnával a prezentoval všem svým domácím hostům i náhodným pocestným, kteří u mne zabloudili (ušetřil jsem jedině sousedčina psa Ronyho ;).

Slivovice Žufánek (0,5l, 50%)

Vlajková loď Žufánku – slivovica. Ihned se přiznám, že nejsem slivovicový typ, ale dle reakcí a rychlosti úbytku při ochutnávání můžu usoudit, že slivovica od žufánků rozhodně (a hladce) hrdlem proklouzla a žaludkem prošla. Slivovice má plnější a těžší vůni švestek (i při „takovém tom testu“ s rozetřením na dlani) a rychlý a podmanivý rozehřívací „vnitřní účinek“.

Několik desítek minut jsem s různými lidmi prodebatoval nad problemtikou tzv. řetízkování (jak velké bublinky se mají počítat, jak dlouho mají vydržet, kde se mají dělat atp.), které by mělo poukazovat na opravdu kvalitní slivovici. Ještě teď mi to není moc jasné, jaký fyzikálně chemický či spíše psychologický jev za tím stojí a zatím si ho řadím do kaegorie pověr. Jisté však je, že i když byl tenhle vzorek slivovice docela mladý (2004), tak přeci jen řetízkoval :)

Hruškovice Žufánek (0,5l, 45%)

Když už si pan Cuketka dá nějaký ovocný destilát, tak je to většinou hruškovice. Na rozdíl od jákekoliv jiné ovocné pálenky, jsem totiž v hruškovici schopen nejlépe rozpoznat příjemnou lehkou a pronikavou vůni i velice výraznou chuť. Nevím proč, ale je to tak – jsme hruškofil. Žufánkovic hruškovica nezklamala a zejména kvůliva své chuti (i nezvykle dlouhé a příjemné dochuti; hrušky Williams), si ji budu pamatovat. Dokonce jsem část lahvinky před degustátory uchránil a už už jen přemýšlím, pro jaký sladký dezert je určená.

Pivní pálenka Žufánek (0,5l, 42%)

Pro mne osobně premiéra. Nikdy v životě jsem pivní pálenku nepil. Pálenka vzniká několikanásobonou destilací světlého ležáku a pro někoho je to určitě dost nepředstavitelná syntéza dvou nápojů. Přesto je to namíchané docela smysluplně. Na první počuch upoutá na destilát velmi nezvyklá pivní vůně. Téměř každý, kdo přivoněl, ihned nasadil překvapený a zamyšlený výraz a vzápětí ochutnal. V chuti je pálenka spíše násládlá, jemnější a nabízí se ještě jedno slovo – záhadná.

Ořechovka Žufánek (0,5l, 35%)

Z celé šestice můj největší favorit, ořechovku jsem si přímo zamiloval. Já mám všechny různé domací ořechovice moc rád a tady tahle byla ještě navíc dochucena sedmi druhy bylin, což ji přidává na hořkosti a dodává ji to takový serióznější punc klasického aperitivu. Já sám jsem ji ale docela odserióznil (sic!) a moc moc jsem ji vypil při svém nedávném nachlazení s horkým mlékem a tunami lesního medu. V zimě rovněž předučena do plaskačky každého sjezdaře/běžkaře pro adjustáž libovolných čajů s mlékem :)

Višňovka Žufánek (0,5l, 20%)

Tradicí je, že na těmihle „sladkými lepidly“ jako je viš�?ovka každý nejvíce ohrnuje nos. Pravdou je ale taky to, že višňovka z neznámých důvodů vždy z lahvinky vymizí v rekordním čase. Povahovou charakteristiku dortíkové višňvky shrnu ve třech slovech – usměvavá, milá, koketující, přítulná, nažhavená á svižná (ok, nebyly to tři slova). Takové a jim podobné jsou pro mne záležitost na jednu noc ;)

Medový Žufánek (0,5l, 33%)

Medové plástve marinované ve vinném destilátu? Chm? Snová a příjemně poléhavá vůně medu. V chuti příjemně a pitelně medově ladká, avšak s všudypřítomnou a nekompromisní alhoholovou linkou, která mne osobně docela rušila. Plus body za originalní kulaťoučký název, který jen vybízí – šup tam s ním. Medový žuchánek Žufánek ;)

Závěr

Nechat se opít a uplatit tekutými produkty od Žůfánkovic bylo velice-velice snadné! Žufánci mají určitě moje sympatie. Je to malý, rodinný a s regionem spjatý podnik (Valašsko, Morava). Je sice dosti mladý (pouze od r. 2001), ale předpokládám tam silnou ambici založit řádnou a dlouhotrvající tradici založenou na jméně (to ale ukáže až čas). Líbí se mi, že kladou důraz na vlastní suroviny (vlastní sady, včely a tím pádem i většina výrobního cyklu pod kontrolou), že se drží tradic (slivovica a hruškovica), ale zárove�? se nebojí experimentovat (pivní pálenka, medový žufánek). Zkrátka pozitivně laděné cuketky a já říkám – jen houšť ;)

Nebohou cuketku opila a vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma ŽUSY s.r.o., rodinná ovocnářsko-včelařská farma, se zaměřením na zpracování ovoce a medu do formy ovocných destilátů, likérů a medoviny. Pokud vás ochutnávané produkty zaujaly a chtěli byste se dozvědět více, případně je i vlastnoručně ochutnat, je tady adresa http://www.zufanek.cz/

Varování: Pijte zodpovědně. Nedávejte ochutnávat dětem ani pejskům. Když už tedy řídíte a necháte se při tom načapat policajtama – chovejte se slušně. Nikdy nepijte „na usnutí“, leda že byste měli virózu a potřebovali „to vyhnat“.

O vítězných produktech ankety s názeve Česká bipotravina roku 2006 jsem se tady již zmiňoval. Minulý týden se mi je konečně všechny podařilo sehnat a tak se pojďte se mnou podívat jak se líbily panu Cuketkovi…

V soutěži byl odbornou porotou vyhlášen pouze jedne vítězný výrobek, dále bylo uděleno několik čestných uznání. Součástí byla i kategorie nejlepší bioprodejna roku, kde zvítězila pobočka Albia na Praze 5. Tady jeěte přehled všech nominovaných biopotravin (DOC, 288 kB)

Bio vejce firmy Pavel Kýr a firmy Abatis (čestné uznání)

Pro mne rozhodně potěšení letošního roku, protože když už biopotraviny, tak hlavně ty základní. Vajíčka od firmy Abatis už jsem podrobně představoval v minulém článku. Vajíčka od firmy Pavel Kýr jsou na tom úplně stejně, liší se jen nepatrně cenou a zvoleným obalem. Kromě o něco vyšší ceny (30-40,- Kč / půl tuctu) rozdíl téměř nepoznáte a vše podstatné představuje spíše jejich certifikovaný způsob produkce a původ.

Já osobně bych zřejmě vítězství přisoudil právě vejcím v bio kvalitě, protože dostat je čerstvá až pod nos spotřebitelů ve velkých městech, to je na malinké poměry ČR majstrštyk :) Bio vejce obou značek jsou dostupná v prodejnách firmy Albio (dle mých průzkumů na Praze 6 i 5).

ňada polotovarů Biolinie (čestné uznání)

Další čestné uznání získala trojice moderních, pěkných a polotovarových výrobků od firmy Biolinie. Určitě zajímavý výpad směrem k „obyčejnému tupému spotřebiteli“, který se touhle může hezky polopaticky ošahat vaření s netradičními surovinami. Pan Cuketka si samozřejmě na obyčejného a tupého spotřebitele rád hraje. Po pravdě, moc to hrát ani nemusí… ;)

Biolinie Jahelník – Pšenový koláč (260g)

Velice pěkné a dobře zpracované balení obsahuje dva sáčky (jáhly a semínka s rozinkami). Na zadní straně pak najdete hned čtyři pěkné recepty do začátku – Jahelník – základní recept (obyč jáhlová kaše), Jahelník (koláč), Jahelná kaše a Jahelný tvarohový krém.

Na obalu je uveden i krátký zbožíznalecký popis jáhel: Jáhly josu vyčištěná a oloupaná zrna prosa setého. Mají optimální výživné hodnoty, jsou velmi chutné a lehce stravitelné. Proso je známé vysokým obsahem železa, ale i fosforu, hořčíku a vitámínů skupiny B. Jáhly jsou přirozeně bezlepkové.

Rozhodl jsme se vyzkoušet rovnou jejich recept na jahelníkový koláč, protože přeci nejsem žádné ořezávátko. Zjednodušený postup je asi takový – uvařit kaši z jáhel, do vychladlé kaše potom přidat med, žloutky, druhý sáček, sníh z bílků a ovoce. Vzniklou směs potom zapéct na 20 minut v troubě.

Znělo to úžasně jednoduše, ale naprostý nedostatek tuku nebo nebo nějaké mouky, mi byl hnedle podezřelý. Výsledný „jahelník“ byl naprosto katastrofický a vzniknuvší hmota byla naprosto nepoživatelná a putovala rovnou do koše. O dvaceti minutách zapékání nemůže být ani řeč, celý jahelník jsem musel péct minimálně hodinu, aby jakžtakž (sic!) držel pohromadě (a bylo jej možno vyklopit do výše zmiňovaného koše). Docela pekelně jsem nadával protože jsem v té hromádce rozteklé hmoty utopil moc pěkné švetsky (jai mi nešťastně poradili na obalu).

Na mne tedy koncept jednoduchového polotovarového moučníku moc nezafungoval a loučím se s ním se slovy – jahelník od Biolinie již nikdy více… (zato samotnou jáhlovou kaši určitě ano, protože ta byla sama o sobě docela mňam)

Biolinie Pohankový dezert (140g)

Opět stejné a velice vydařené balení, tentokrát vak jen jeden sáček s pohankovou lámankou, rozinkami, sušenými jablky a slunečnicovými semínky. To vše okořeněno tunou skořice.

Zadní strana nabízí opět čtyři základní recepty – pohanková kaše základní, sladká pohanková kaše, ovocný dortový nákyp a pohankový dezert. Poučen z předchozího hororu jsem vybral ten nejjednodušší a uvařil jsem si z pytlíku obyčejnou sladkou pohankovou kaši.

Výsledek nebyl katastrofický, ale ani nijak moc chutný. Výsledná kaše v porovnání s klasickou ovesnou, nebo krupičnou kaší u mne neobstojí. Na závadu mi byla hlavně konzistence lámanky – větší kousky, které se zkrátka zrovna moc rozvařit nedají, k tomu ještě na můj vkus docela překořeněnost skořicí a určitá „vodovatost“. Mě osobně chybělo trošku více jakékoliv pojivové hmoty (pohanková mouka?) a trošku lépe vyvážené koření.

Na druhou stranu ale musím uznat, že se jedná o zajímavý výrobek, kterým můžete vhodně doplnit svoje snídaňové kašové menu. Když se to ale zase srovná např. s instantními ovesnými kašemi od Emco, tak tady Biolinie vůbec nelepí (čas přípravy ani chuť) a jediné co zbývá je pěkný obal a suroviny v biokvalitě.

Biolinie Bulgur s červenou čočkou (210g)

Po předcházejícíh dvou produktech, už jsem byl z celé téhle řady docela sklíčený a už jsem se jen hrozil, copak to bude zase za patlaninu. Naštěstí mne bulgur s červenou čočkou moc příjemně překvapil. Zákaldní recepty na obalu nabízí úpravu buď jako kaše nebo jako placičky k opékání.

Já jsem se stím však moc nemydlil, skouknul jsem složení (bulgur, červená čočka, bio vegeta, sušený česnek, cibule, celer, paprika) a rozhodl jsem se, že si udělám kaši, kterou udělám na cibulkovém základě. Toto se ukázalo jako velice šťastná volba, protože výsledná bulgurovo-čočková kaše byla naprosto fantasická. Výborná konzistence, ochucení i složení jednotlivých surovin. Pro absolutní ekstasi jesm ještě vmíchal stroužek drceného česneku, trošku petrželky a kvalitní olivový olej.

Vypadá to sice spíše jen na přílohu, ale myslím, že může docela slušně posloužit i jako hlavní jídlo. Bulgur s červenou čočkou je jediný výrobek z této řady, který si příště určitě koupím a který vám mohu s klidným srdcem doporučit. Konkrétně tady mi tenhle výrobek ukázal cestu k použití bulguru (napařovaná a broušená pšenice s lehce oříškovou chutí), se kterým jsem si předtím moc nevěděl rady. Navíc plní všechny moje očekávaní od polotovarových výrobků (rychlá & snadná příprava, minimum zbytečných aditiv, špičková chuť) + to vše jako bonus v biokvalitě!

Bio kysaný nápoj – Mlékárna Valašké meziříčí (vítěz – Česká biopotravina roku 2006)

Vítězem se stává na první pohled docela obyčejný kysaný nápoj z Mlékárny ValMez. Svojí cenou (cca 15,- Kč). Svou snadnou dostupností (téměř všechny české markety) je asi nejvíce penetrovaný biovýrobek v ČR.

Svým moderně a dobře zpracovaným obalem nevybočuje z řady podobně zacílených výrobků, které se vrhají na zákaznice, které by bez každodenního zakysaného (bifidového-aktivního-bio-odtučněného-probiotického dosaď libovolný buzzword) drinku nebyly schopné žít svůj aktivní, ambicemi a pracovními příležitostmi pulzující život ;)

To, že je od ostatních výrobků téměř k nerozpoznání (chutí, designem, cenou i dostupností) z něj právem činí na českém trhu bio výrobek „číslo jedna“. Protože pouze takto mají biovýrobky šanci oslovit bežného konzumenta, který do klasických bioobchůdků nezavítá a pouze takto mají šanci nastartovat přeměnu tradičních velkotonážních zemědělských/potravinářských producentů směrem k menším, kvalitnějším a k prostředí i našemu zdraví šetrnějším projektům.

Závěr

Myslím, že celé tato akce plní velice dobře svůj účel a pomáhá zviditelňovat zajímavé výrobky na poli bioprodutků. Na druhé straně je docela tristní velice nízký počet přihlášených výrobků (cca 20) a chybějící kategorie (nápoje, masné výrobky, zelenina, polotovary, cukrovinky atp.). To vše pouze dokazuje zaostalost českého trhu a českých výrobců spolu s vysokou konzervativnost českého spotřebitele. Přesto i v tomhle postkomunistickém prostředí tyhle ojedinělé povedené kousky velice potěší :) Jen houšť!