Sladké hříchy mládí se vracejí

Jako malý capart jsem se kdysi proháněl na svém zbrusu novém kole RMX 20 proháněl okolo baraku. Psal se rok 1986 a hlavu mi zkrápěly fosforeskující kapky jednoho magického dubnového deštíku. Od čeho měl pan Cuketka tak beznadějně umatlaná řídítka a co mu chrastilo v igelitce?

Vlašské ořechy v karamelu

Minulý týden jsem znovuobjevil ztracené poklady totalitního cukrovinkářství. Nejdříve ze Švajcu dovezené vlašské ořechy v karamelu made in china. Tehdy to bylo myslím made in vietnam, ale výsledek je dnes úplně stejný. V klasickém provedení je vidím poprvé asi po patnácti letech!

Nevím proč tyto beznadějně dobré vlašáky zmizely z pultů, ale je to velká škoda. Párkrát jsem se pokusil je vyrobit doma, ale tu těžce definovatelnou chuť ne a ne trefit. Pamatujete si na ně ještě někdo?

Karamelový Karmílek

Karamelový piknik, nebo jak se tehdy jmenoval, z pultů také zmizel, aby se o několik let později reinkarnoval do plastovém obalu s vykuleným lišákem Karmílkem.

Nově přidali vanilkovou, jahodovou a kakaovou příchuť. Ta karamelová však zůstává i po letech identická. Složení – pasterované mléko, cukr, karamel. Ha! Žádné É? Nemožné!

Tolik mé sladké mini-retro. Teď už jen aby se nevrátil i ten dubnový deštík… ;)

komentáře

Tři, dva, jedna – chřest!

Koukám, že loni jsem plašil až v květnu. Letos jsem neodolal, za pomocí elektřiny vyškvrdlal první holandézu a šup s ní na panenskou porci špargle. Šťastnou diurézu všem!

Kde všude jste už viděli chřest? Za kolik? Bílý, zelený, divoký? Kam na něj jezdíte? Co s ním děláte? Jsem zvědavost sama!

komentáře

Odhalení: Americká protiraketová základna je…

Prožil jsem vzrušený víkend plný nebezpečné špionáže, plížení a maskovaní, abych vám dnes přinesl šokující odhalení. Pan Cuketka exkluzivně pro celý svět! Pěkně se podržte, protože chystaná americká protiraketová základna v Brdech je ve skutečnosti…

Piškotový dort!

Jak vidíte na mých unikátních špionážních fotografiích – celý radar stojí na obdélníkové piškotové základně, jejíž ochranný plášť je vyroben ze speciálního materiálu ne nepodobnému čokoládovému krému! Piškotová kopule radaru je také z piškotu, ale obalená pláštěm z krému vanilkového a doplněna vnější fixací z čokoládové polevy.

Jak vidíte, nachytal jsem amíky v poměrně choulostivé fázi testování, protože přímo na střeše základny parkovala raketa!!! Podle jejího nazdobení není možné odhadnout jestli přiletěla z Ruska nebo z Íránu, každopádně vnáší do problému naší národní obrany celou řadu nových otázek!

Na následujícím obrázku vidíte obrázek se stavby zařízení – celý jeden radarový řez. Myslel jsem si, že kopule má být dutá a že v ní bude obíhat radarový talíř, ale prt! Je to celé napěchované piškotem a čokoládovým krémem. Soudruzi z NDR by se asi uslintali navzájem v čokoládovém objetí.

Z těch fotek mi jde mráz po zádech. Tak dokonalá technologie! Máme se jí bát? Dokáže piškot zastavit raketu? Mají na něj Brďané chuť?

Piškotové odkazy pro vaše potěšení:

komentáře

Pozvánka: Velká jarní cyklojízda

Podzimní pražskou cyklojízdu (video) jsem si nechal ostudně ujít, tentokráte již nezaváhám ;) Není-li vám život milý a smrt pod koly tatrovky je pro vás tajným přáním, máte tento týden možnost.

Ne, ne. Straším vás jen tak. Cyklojízdy jsou bezpečné a jede se tak pomalu, že tempo stíhá i pan Cuketka na těžkotonážní Ukrajině. Jestli už máte po zimě probuzené kolo, přidejte se. Zážitek z cyklojízdy se nedá s ničím porovnat ;)

komentáře

Dvě a dvě knihy o víně a jídle

Nad pohovkou v kuchyni bobtná neskutečně ohromná hromada knih o jídle a pití. Je čas malinko upustit ventilek, aby nám to pana Cuketku nezavalilo…

Praktický sprievodca slovenskými vínami (349,- Sk)

Do rukou se mi dostala náhodou a aká to bola dobrá náhoda! Kolektiv slovenských autorů (všichni mají titul a červený nos ;) přináší základní orientaci v krajině vína našich sousedů . V knize jsou stručně představeny slovenské vinařské oblasti a hlavní registrované (a pěstované) odrůdy. Líbí se mi, že to nejsou žádné lyricko-přiopilé plky, ale hutná zásoba relevantních údajů – např. rozdělení a klasifikace vín, včetně luštěnky slovenské vinné etikety. Odteď vím, že i Slováci mají vlastní srandovní AOC/DOC zkratku – V.O.V.P.! (Vofp, vofp, jako podroušený štěkot vinohradnického psa :)

Tím ovšem informační nalejvárna nekončí. Následuje představení vybraných vinařů – každý má své dvě strany s charakteristikou, fotkami a stručným povídáním. Závěr knihy patří obecným kapitolám – Rozvíjanie vinárského citu (jak nádherný to název!), Súlad vína a jedla a Nakupovanie, skladovanie a podávanie vína. Tuto poslední část knihy, jsem zhltal nejdříve a nejrychleji, protože byla ohromně mile a citlivě napsána. Na Slovensko posílám celou ošatku s cuketkama! :) Pokud se o víno zajímáte, nebo za ním k sousedům jezdíte – nenechte si prosím uniknout!

Setkání s vínem (349,- Kč, kniha a cédéčko)

U vína zůstaneme s novým vydáním (v pořadí již čtvrté!) knihy Setkání s vínem od legendy českého (tedy moravského) vinařství – prof. Viléma Krause (a Ing. Jiřího Kopečka). V knize najdete vlídně (a s nesmírným citem) podaný bazál každého, alespoň elementárně osvíceného, milovníka vína. Součástí jsou základní pojmy, rozdělení, odrůdy, základy degustace vína a v novém vydání nechybí ani praktické pomůcky – tabulka s počasím / kvalitou vín v ČR od roku 1926, úžasný rozkládací plakát k degustaci vína, a aromatické látky ve víně.

Pokud si koupíte vázané vydání, dostanete ke knížce i CD, na kterém jsou podle mého zcela kultovní video-návody, kterak víno podávat a jak ochutnávat (styl si nezadá s instruktážními videi od Dharma Initiative ;).

Pokud knihu znáte, zajisté pochopíte, že jsem na ni musel důrazně upozornit. Pokud knihu ještě nemáte a neznáte, zcela jistě teď už stojíte v knihkupectví u pokladny a nedočkavě ji svíráte v ruce!

Culinaria Itálie (999,- Kč)

Culinaria Itálie je tříkilový megabůk kombinující eno-gastronomický cestopis, kuchařku a foodporno monografii. Koupil jsem si ji omylem, když jsem hledal něco nenáročného do vlaku ,) Na téměř pěti stech stránkách s HC-gramáží, dostanete až pod nos kompletní gastronomickou Itálii. Autorka Claudia Piras jede systematicky od severu k jihu a postupně představí všechny italské regiony, všechny speciality, všechny recepty a všechny vína. S tím jak moc si toho naložila, ale musí zákonitě klouzat spíše jen po povrchu a schovávat se za těžkotonážní fotografie na celou stranu. Povídání je to moc milé, občas by ale člověk (za tu tisícovku), chtěl kapánek více textu! Připomínky mám taky k receptům, které se krčí vždy někde na okraji stránky. Jsou strašně stručné (strohé, nudné), u některých jsou vynechány detaily a v žádném nenajdete ono potřebné motivační pošťouchnutí, se kterým seberete odvahu k vyzkoušení. Škoda!

Nicméně, jako odpočinková četba na slintačku před usnutím je to tak akorát. Stejně tak, pokud chcete prozkoumat nekonečné menu, které vám sladká Itálie může nabídnout. Já se sice trošku ušklíbám, ale nakonec jsem stejně neodolal a vůbec toho nelituji. Malý bonus navíc – stránky knihy jsou 100% bez reklamy. V dnešní době vzácnost!

Olivová kuchařka (349,- Kč)

Aneb zlatý olivový hřebík nakonec! První česká kuchařka, která se zevrubně věnuje fenoménu o-ó, čili magické zeleninové šťávě – olivovému óleji ;) V obecné úvodní části knihy (a potom i v závěru) se dozvíte základní info – druhy olejů a oliv, základní pojmy, vliv na zdraví, výroba a základní tipy pro použití v kuchyni. Poté následuje hotová smršť receptů (přes 200 kousků), na kterých vám trio autorek (Jarmila Teplíková, Lenka Světová, Dagmar Derré) názorně odprezentuje, proč jsou olivy a olivový olej to nejlepší, co vás může v kuchyni potkat :)

Recepty jsou sice stručné, ale přesné, a i neznalého kuchtíka za ručku jasně vedoucí. Jsou rozděleny podle náročnosti (jeden až tři puntiky), u většiny je doplněna informace o podávání, případně je recept obohacen nějakým tajným fíglem. Žádný recept tam nepůsobí jako vycpávka a kromě obligátních kategorií mě obzvláště potěšily Labužnické recepty, Omáčky, marinády, majonézy a Konzervace oliv a ochucené oleje. Kdybych měl vyzkoušet všechny, které mě zaujaly, bylo by to tak na měsíc kuchtění v kuse!!! ;)

Něco inspirovaného kuchařkou tady určitě ještě spáchám, vy na to ale určitě nečekejte a migejte si ihned pro vlastní exemplář olivové cvičebnice!

komentáře

Zro’a – studené jehněčí

V protikladu s předchozím komplikovaným receptem na masové kuličky kobeba, je následující číslo oslavou jednoduché a po cuketkách dobré kuchyně.

Autorka Claudia Rodenová uvádí, že studené jehněčí plecko s kostí bylo vrcholem každé jejich sederové večeře (hlavní večeře o svátku Pesach), tak jak ji zažívala v rodném Egyptě. Já jsem moc rád, že se tato úprava probojovala až do „velké“ kuchařky a dokonce má i pěkný cizojazyčný název – Zro'a! :)

Podobně to provádím s hovězím, které upravuji způsobem à la pot-au-feu. S jehněčím a bez zeleniny či polévkových bylinek mě to ale, přiznám se, ještě nenapadlo! Jehněčí je však opravdu naprosto jedinečné maso – nepotřebuje žádný chuťový doprovod, nebo složité okořenění a tak tento recept 100% funguje.

Příprava nezabere snad ani pět minut:
  • kupte si pořádný macatý kus jehněčího (půl až jedno kilo – plecko, kýtu, s kostí i bez)
  • omyjte, okrájejte přebytek tuku (ale nějaký tam přeci jen nechte na chuť!)
  • vařte v celku do úplné měkkosti v osolené vodě (já vařil 4 hodiny, minimum jsou 2 hodiny)

Maso nechte ve vývaru odpočinout (nejlépe je odleželé např. přes noc ledničce) a podávejte je studené. K masu přidejte nejlépe na hrubo drcenou sůl. Na obrázku vidíte himalájskou růžovou, můžete ale použít i obyčejnou hrubozrnnou, nebo jsou u nás k dostání varianty francouzské mořské soli fleur de sel. Jehněčí je po tak dlouhé době vaření směšně měkké, šťavnaté a téměř se rozpadá.

Když se vám bude chtít, můžete maso zakápnout trochou olivové oleje s česnekem (a citronovou šťávou), můžete ho podávat v misce s vývarem a nebo k němu můžete přidat něco kyselého / pinkantního na doplnění. Hodí se hrudka čerstvého strouhaného křenu, ostřejší hrubozrnná hořčice, nebo marmeláda / omáčka z kyselejšího ovoce. Ale zase to nepřehánějte, jehněčí je samo o sobě na talíři králem! .)

komentáře

Kobeba – záludné knedlíčky z jehněčího

Nakukování do židovské kuchyně svátku Pesach pokračuje. Dnes to pan Cuketka neměl jednoduché – ucpaný mlýnek na maso, kouřící mixér a mleté jehněčí až za ušima. Knedlíčky kobeba jsou prostě kou-beu-bauuuu….

Židovské kuchařky jsou mistryně světa v přípravě všech možných knedlíčků, plněných taštiček a jiných malých boubelatě plovoucích chuťovek. Jako reprezentaci jsem vybral tyto pesachové knedlíčky kobeba z jehněčího, které jsou podle mého takové super-über-knödle. Je v nich všechno, co má mít nadupaný sváteční židovský recept – hodně masa, hodně tuku a kuřecí vývar!

Jehněčí knedlíčky kobeba

Všechny rady jsem čerpal z Knihy o židovské kuchyně, kde je na výběr asi šest různých variant. Podle následujícího receptu je možné knedlíčky s úspěchem připravit, ale varuji vás! Je to recept vyžadující kamikaze-odvahu, vytrvalost a smysl pro vtip (čili posmívání se vlastní osobě).

Po zevrubné sebeevaluaci kulinářských sil jsem vybral následující variantu knedlů, na které jsem si připravil:

  • mleté jehněčí (cca 500g)
  • mletou rýži (cca 200g, o tom ještě níže)
  • nastrouhaná střední cibule (já ji nasekal)
  • čerstvá sekaná petrželka
  • pepř, mleté nové koření, sůl

Knedlíčky jsou dvojsložkové, obal jsem připravil takto:

  • mírně předvařenou rýži a cca poloviční díl mletého masa rozmixujeme
  • konzistence vzniklého těsta musí být tvárná
  • můžete doladit vodou/rýží, nebo zašvindlovat troškou moukou
  • nakonec dobře osolíme!

V kuchařce operují s termínem „mletá rýže“, který bohužel nespecifikovali. Může to být cokoliv od rýžové mouky, přes na hrubo namletou suchou rýži, až po rozmixovanou rýži vařenou. Tady jsem si nebyl jistý v kramflecích a použil předvařenou rýži, která se s masem pěkně rozmixovala a utvořila hmotu ideální konzistence.

Plňka je ještě snadnější:

  • zbytek mletého masa okořeníme a promícháme

Samotná tvorba knedlíčku je nervy drásající proces s nejistým výsledkem:

  • nejprve si důkladně potřeme ruce olejem
  • z obalovacího těsta uděláte kuličku velikosti ping-pongového míčku
  • do míčku uděláte hluboký ďolík palcem
  • těsto následně obalujete kolem palce a všemožně jinak ztenčujete
  • do výsledné kukaně dáte kuličku z mletého masa (plňka)
  • poté knedlík uzavřete, pokoulíte a zabezpečíte do bezešvého stavu
  • pokud po prvním knedli nezešílíte, pokračujete až do rána ;)

Jakmile máte ušoulané knedlíčky následuje finální fáze tepelné úpravy. Tady je opět několik variant. Knedlíčky se nejprve krátce předpékají v oleji nebo v troubě, následně se vaří ve vývaru nebo v omáčce, ve které si i podávají. Já jsem své knedle:

  • rychle osmažil ze všech stran na olivovém oleji
  • odtučnil v papírovém ubrousku
  • a nakonec uvařil v poctivém kuřecím vývaru po dobu cca 20 minut

Jak vidíte je náročný a vyčerpávající proces, na jehož konci skončíte vy a půlka vaší kuchyně, pokryti mazlavou vrstvičkou rýže a jehněčího. Pokud se nudíte a obyčejná jehněčí pečeně vám přijde fádní – hurá do toho! Pokud si netroufáte a bojíte se, že byste si lahodné jehněčí pokazili sáhněte po něčem osvědčeném.

Má nejoblíbenější příprava jehněčího je pečená v alobalu v marinádě s olivovým olejem, česnekem a citronem. Podrobnosti najdete v mém popisu řecké speciality kleftiko. Ještě snazší a neméně skvělý recept bude následovat…

komentáře

Výstava vín v Brně, Grand Prix Vinex 2007 a grafologický rozbor nezkušeného degustátora

Před nedávnem jsem vás tady upozoril na akci To nejlepší pro Vás a přehlídku Grand Prix Vinex 2007. Pan Cuketka si to včera samozřejmě nenechal ujít a tak podává krátký report z akce. Bonusový eno-grafologický materiál připojen ,)

Do Brna jsme dorazili něco kolem druhé hodiny a tak jsme měli na výstavu pohodové čtyři hodinky. Součástí akce byla prezentace celkem 35 českých vinařů a přehlídka všech soutěžících v Grand Prix Vinex 2007 (výsledky jsou v PDF). Obojí pak bylo součástí veletrhu G+H, kterému jsem se, v zájmu zachování psychické pohody, zcela vyhnul :)

Vstupné činilo 250,- Kč, za které jste dostali sklenku (netradičně velká), katalog GPV 2007, katalog vystavovaných vín a samozřejmě to nejhlavnější – zcela neomezenou konzumaci. Za tyto peníze je to v Česku jedinečná akce! Pozitivně hodnotím perfektně zpracovaný katalog i prostorovou organizaci výstavy.

Hned na začátku byl celý jeden box věnovaný GPV 2007. Všech 273 vzorků bylo plně k dispozici, stačilo položit sklenku a zahlásit číslo. I kdyby bylo součástí výstavy jen toto, stála by návštěva za to!

Zbytek pavilónu patřil vinařům – každý měl jeden malý stolek s číslem a označením (seřazeni postupně + přehledná mapka) a vystaveno bylo vždy 5 – 10 vzorků, které jste si mohli dohledat v katalogu. U každého vzorku potěšila detailní info – odrůda, ročník, kategorie, objem alkoholu, zbytkový cukr, kyseliny a původ.

Na každém stolku byl k dispozici džbán s vodou, odlivka a talířek s chlebem. Obojí neustále doplňovali organizátoři, včetně ledové tříště do chladičů. Tohle mi přišlo docela vychytané – vinař se mohl plně soustředit na prezentaci vzorků a nemusel pořád někam běhat.

Tady vidíte oplachovač na sklenky. Zbytek vína vylijete do výlevky dole, sklenku potom nasunete nad bílou trysku a stiskem páky s kloboučkem, dokonale vypláchnete. Tyto byly k dispozici asi čtyři, všechny fungovaly naprosto bez problémů a kapacitně to měli dobře vypočtené.

Úroveň prezentace u jednotlivých stolků kolísala. Většinou ale nebyl žádný problém – vinaři (nebo zástupci) byli dobře naladěni, 100% informování, ochotni do detailu odprezentovat své produkty. Většina také neměla problém poučit návštěvníka o základních pojmech nebo mu cokoliv vysvětlit. Našly se bohužel i černé ovce. Zahlédl jsem minimálně dva experty u stánku, kteří byli již odpoledne docela „na šrot“, a kteří v podstatě nezvládali komunikaci s návštěvníky na úrovni. Vzhledem k tomu, že akce podobného rozsahu bývá párkrát za rok, tak by snad neměl pro nikoho být problém udržet maximální pozornost po celou dobu výstavy (8 hodin). Nepříjemní nebo nekomunikativní experti byli naštěstí zcela vyjímeční! :)

Celkově akci hodnotím jako výtečnou, jediné co evidentně nevyšlo, byla propagace a načasování akce (proč ve všední den a pouze do 18 h???). Jak vidíte na fotkách, sál byl skoro prázdný. Na druhou stranu tam panovala příjemná atmosféra bez tlačenice – měli jste dostatek času i prostoru všechny vinaře v klidu obejít a třeba i s každým poklábosit.

Následuje bonusový materiál ,)

Grafologický rozbor degustátora

Když jsem si dnes prohlížel katalog, do kterého jsme si značkovali přechutnané vzorky který jsme našli pohozený na výstavišti, odhalil jsem nový grafo-enologický fenomén. Následující přílohy obrazně dokumentují postupný úpadek kondice průměrného návštěvníka výstavy vín. Vše je zaznamenáno chronologicky podle počtu vzorků na kontě.

1. vzorek

Na obrázku vidíte výňatek z katalogu výstavy. Jistá ruka svěžího degustátora značí u vzorku vzorovou fajfku. Čitelná, energická linie, viditelná pohoda degustátora.

10. vzorek

Přichází první zaváhání – fajfka je téměř nečitelná, klátí se a je diskonfigurovaná. Úroveň soustředění degustátora evidentně kolísá, že by jej začaly ovlivňovat výpary předchozích vzorků z žaludku?

20. vzorek

Krize je zažehnána a degustátor začíná místo, na koordinaci náročných, fajfek používat jednodušší elipsoidy a kolečka. Po motorické nejistotě není ani památka. Kolečko lícuje přesně s odpovídajícím vzorkem, je čisté a bez zaváhání – degustátor chytil druhý dech!

30. vzorek

Ale copak to nevidíme? Zdeformovaný, oploštělý chuchvalec, který navíc zasahuje do textu! K tomu nejisté tahy a nestejnoměrný přítlak. Degustátore! Jděte se ihned vyčurat a pořádně rehydratovat!!!

40. vzorek

Pauza nám moc nepomohla. Skrývanou nejistotu a nemotornost jedinec skrývá přehnaně rozmáchlými, agresivními tahy. Umístění je zcela nahodilé a překrývá text. Tady už na vině nejsou pouze výpary!

50. vzorek a dále

Poslední fáze. Degustátor čmárá do knížečky nazdařbůh a dělá si tam křížky, kolečka a hvězdičky, jako malé dítě v mateřské školce. Skoro ke každému vzorku připisuje do rámečku velké slovo TOP, SUPER a jiné nečitelné nápisy. Tady škála naštěstí končí, protože s dalšími vzorky ztrácí degustátor propisku a katalog končí na zemi.

Následují moje doporučení jak se při degustaci vín na výstavách s množstvím vzorků vyhnout podobným problémům:

  • pijte velké množství vody! sklenky nevyplachujte na vyplachovači, ale vodou ze džbánu, kterou poté vypijete. pořádně očistit stačí jednou za čas :)
  • plivejte!!! i když to v Česku není zvykem – plivejte, plivejte a plivejte!
  • polykejte pouze vzorky, které vám opravdu zachutnají!
  • nezanedbávejte neutralizační sousta! já vím, že je ten chleba odporný, ale pomáhá to :)
  • nešťourejte se v jednom vzorku půlhodiny, můžete se k němu vrátit později!
  • v pravidelných intervalech si dejte procházku po čerstvém vzduchu a něco neutrálního si zobněte!
  • pokud začínáte mít pocit, že všechny vzorky chutnají stejně, dejte si pauzu. pokud ani po pauze nepřijde zlepšení – gratuluji, uhnali jste si patro a můžete jet domů :)
  • pokuste se držet doporučené pořadí – bílé > červené, suché > sladké
  • doporučené množství vzorků pro nezkušeného degustátora je 5 – 10 ks

Úplně nakonec přikládám obligátní seznam nejbližších vinařských akcí v Česku.

komentáře

Czech Please – nový blog o jídle a pití v Praze

V úterý si na mě linknul nový, anglicky psaný blog Czech Please na adrese:

http://czechoutchannel.blogspot.com/

Foodblog převážně o návštěvách všemožných pražských podniků píše Američan (jeden z početných expats), žijící již delší dobu v Praze. Jeho vtipné postřehy z českého prostředí jsou nesmírně osvěžující a pokud alespoň trošku vládnete angličtinou, určitě se mrkněte. Gastronomickou Prahu má evidentně dobře prošmejděnou (rozhodně lépe než já!), navíc přidává spoustu fotek k dobru a neméně kvalitní počtení. Doporučuji! ,)

komentáře