Náš domácí fíkovník se letos poprvé pokusí překonat zimu sám v zemi na vlastní pěst. Je zajímavé ho pozorovat, jak se pomalu vybarvuje a opouští jednotlivé listy. Až to všechno odhodí, dostane se mu ovinovacích oteplovaček kolem kmínku, přikrývky na nohy a celkového závinu á la vánoční stromek. Držte palce. Snad se s ním na jaře opět shledáme…

Švýcarko – to jsou především nádherné hory, v těch horách tunely, u tunelů pastviny, na pastvinách krávy, v kravách mléko, z mléka sýry a v sýrech tunely a v tunelech pan Cuketka…

Mám tady pro vás několik obrázků, které jsem pořídil v průběhu své návštěvy v St. Gallenu. Celé městečko bylo na celé dva týdny v zajetí megalomanského gastro-agro veletrhu OLMA, na kterém jste, snad jen kromě jaderných hlavic, našli téměř cokoliv.

Hned na úvod mě zaujala tahle obrovská pyramida obložená bedýnkami s čerstvým ovocem a zeleninou. Jednalo se o kampaň podporující konzumaci čersvého ovozelu s hlavním sloganem 5 am Tag, tedy pět porcí ovoce a zeleniny na den:

Součástí byla i prezentace různých netradičních druhů, edukační program a možnost zakoupení oficiálně posvěcené igelitky za 2,– CHF:

Jeden typicky švýcarský exponát – neustále dětmi obložený trenážér na dojení:

Usednout za štokrdle jsem se neodvážil, zato jsem neodolal obřímu degustačnímu pavilonu, ve kterém to hučelo už pěkně z dálky. Zde jeden z ulízaných prezentérů, který pouze za pomocí párátka, za den přendal do úst všech návštěvníku tunu sýrových vzorků:

Všechny výrobky jste mohli nejen do sytosti ochutnávat, ale také za velmi zvýhodněné ceny nakupovat. Tady sekce patřící sýru Gruyére a na něm založené směsi na fondue:

Zde moc dobrá a voňavá sýrová atrakce – raclette. je to taková obrovská kostka sýra, na kterou svítí z jedné strany gril. Jakmile začne povrch sýra krásně bublat a zlátnout, zkušená obsluha jedním plynulým pohybem povrch sýra setře na talířek a ihned podává s chlebem. Pravá esence všech úprav švýcarského sýra!!!

Hned vedle v prodeji celé rakletové kostky, ale i plátky do menších domácích mašinek (jednu doma taky mám!):

Obrovská kola pravého švýcarského ementálu, mne uhranula na první pohled nejen svým vzhledem. Zapomeňte na umělou hmotu, která se tady v ČR pod názvem ementál vesele prodává…

Pro všechny bioskeptiky tady mám cca dvacet metrů dlouhý úsek s vitrínami natřískanými sýry v biokvalitě. Abyste mi věřili, tak tady alespoň čtyři vitríny. První.

Druhá.

Třetí.

Čtvrtá. Vidíte, že nekecám!

Zkrátka: Echt Bio = Echt Cool ;)

Snová krajka ze sýra Tete de Moine,

kterou vám osobně odřízne mnich, v takovém tom jejich batman oblečku nahnědo.

Smradlavá záplava sýra Vacherin Mont d'Or:

A další a další desítky druhů sýra až do úplného vyčerpání chuťových buněk. Jmenujte jakoukoliv značku švýcarského sýra a byla tam! Připomínám jen, že drtivá většina sýrů je vyrobena z nepasterizovaného a tudíž o 100% chutnějšíh mléka!!!

Přesouváme se do uzenářské části, kde se konaly degustační orgie v úplně stejném rozsahu. K nesnesení perfekcionisticky připravéné stánky s neustále se doplňujícími talíři se vzorky k ochutnání:

Jauvajs!!!

Skoro každý třetí stánek obsahoval speciality z koňského masa v neobvykle širokém spektru:

Zejména neuzené, sušené a přírodně fermentované kousky byly k zbláznění dobré!

Po jídle troška kultury. Sexy.

Součástí OLMY je i prestižní chovatelská výstava dobytka všech možných kategorií. V uličkách desítky archetypálních kraviček, u stropu zavěšeny tisíce různě velikých zvonků:

Nebýt čiperných závodníků:

Byla by to uspávající nuda :)))

Kromě konvenčního dobytka se vystavovaly i tradiční nebo ohrožené druhy užitkových zvířat. Mezi záplavou mečícíh a bečících ohrádek jsme tak našli i pravé švýcarské tmavé včely, které jsou v poslední době vytlačovány jinými druhy. Na ochutnávku jsem si ondnesl malou skleničku jejich medu, kterou ochutnám v příštím medovém zastavení…

Samozřejmě nebyli by to švýcaři, kdyby součástí nebyl alhohol v jákekoliv podobě a v jakémkoliv nejlépe obrovském množství. Oba dva obrovské pavilony s degustacemi vína, piva i lihovin byly doslova v obležení a uličkami se absolutně nedalo procházet:

Ochutnali jsem i vína od několika lokálních vinařů, ale vzhledem k okolní atmosféře, to nebylo moc příjemné. Ono totiž švýcaři jsou v tomto docela hovádka a jsou schopni i běhěm degustace vína hulit, jak fabriky! Pavilony tak spíše připomínaly obrovskou hlučnou hospodu, než místo, kdy byste se rádi seznámili s novým vínem. Docela jsem čuměl, že si to ti vinaři nechají líbit…

Samozřejmě, že jsem poctivě ochutnával i mimo OLMU. Vybírám tradiční specalitu podávanou všude v okolí Bodamského jezera – kousky okouna naložené v octě a smažené v těstíčku. Překvapivě úplně bez kostí a na okouna perfektní maso!

Nočky z bramborového těsta s kousky slaniny uvnitř, zabalené to špenátových listů, k tomu smetanová omáčka a posypka z nakrájené sušené šunky. Název speciality jsem úspěšně vytěsnil a ano, to osamocené rajče v obloze je opravdu vtipné ,)

Na typické pánvičce připravená švýcarská klasika – bramborové rösti se sýrem, cibulkou a s volským okem. Rösti to jsou zjednodušeně takové hruběji nastrouhané brambory, nejdříve opečené a poté vždy s něčím dobrým zapečené (většinou stačí jen ty rambory, něco slaniny a sýr). I když to vypadá jednoduše, tak techniku přípravy jsem zatím doma nezvládl…

Na závěr sladká tečka a zároveň můj nejnovější objev – öpfechüechli (čteme oépfešuešli? ;) Jsou to takové lahodné jablečné kotoučky v županu, podávané se skořicovým cukrem a vanilkovou omáčkou. Měl jsem je asi čtyřikrát a vězte, že jejich recepturu tady budu brzy názorně atakovat!

Ze země swissu jest toto prozatím vše. Bylo to konzistenci postrádající a stručnou rychloprudkostí překypující, ale než by mělo toto váleti se v mém digitálním šuplíku, raději vám jsem zde vše vystavil ;)

Máte-li k obrázkům nějaké dotazy – neváhejte, pište a vznášejte své dotazy směle!

Dostal jsem darem (díky Bajuch;) malinkou butelku s deset let starou skotskou whisky z nejmenší destilerie ve Skotsku a snad i na světě. Neměl jsem to srdce ji vypít aniž bych se s vámi alespoň několika obrázky nepodělil…

Edradour

Whisky Edradour vznikne v období produkce pouze 12 sudů za týden! Buď mají každý sud velký jako barák, nebo to myslí doopravdy. Každopáně o celý proces výroby se starají pouze tři chlapící lihovarníci(?) a celá destilérka je vskutku prťavá & malebná. Doporučuji si projít jejich velice pěkné stránky.

Podle Jim Murray’s Whisky Bible 2005 získala v hodnocení 86 bodů ze 100, což je interpretováno jako very good to excelent, definitely worth buying (velmi dobrá až výtečná, 100% dobrá koupě). V popisu se budu držet Jima Murraye, který ji v chuti popisuje jako překvapivě nasládlou s jemným dubem, v dochuti pak s příjemným medovým pohlazením. Ten med musím podrthnout, protože jsem ho tam jasně cítil i já whiskový neználek. Kromě toho má Edradour archetypálně zlatavou barvu a ve vůni svůdné tóny švestek nebo botrytických bobulí (tohle už tam cíítm já a ne Jim ;)

Názvosloví

Na lahvince je whisky označena celým názvem jako single highland malt scotch whisky (aged 10 years). Vypadá to jako nějaká šifra, ale není to tak hrozné a dá se to docela snadno rozkódovat:

• single malt whisky = z jedné destilerie a z jednoho druhu obilniny (ječmen)
• highland = označení oblasti (kromě Highlands jsou ještě oblasti – Lowlands, Islay a Campbelltown)
• scotch = terminus technicus Skotská (další můžou být Irish, Welsh, Canadian, Rye atp.)
• aged 10 years = 10 let zrání v sudu (minimum pro Skotskou whisky jsou 3 roky)

Docela vtipné je také používání názvu whisky versus whiskey. Já si vždy myslel, že je to jedno, ale není to jedno. Whisky je jenom ze Skotska, z Walesu, z Kanady a z Japonska. Whiskey zase z Irska. V USA v tom pak mají jako obvykle lední hokej. Podla zákona z roku 1968 by se všechno mělo označovat jako whisky, ale existuje spousta whiskey vyjímek, které si díky tradici název můžou ponechat. What a country ;)

To je k whisky prozatím vše. Až mi bude padesát nebo až dorazí další zlatavá butelka, jsem u ní zpět…

Nepravděpodobně čajové se stalo skutečně porcelánovým! Podařilo se mi totiž sehnat čajový servis Dilmah, který jsem si vyhlédl při návštěvě v T.G.I. Friday’s (první foto). K tomu ochutnávka černého čaje Yata Watte…

Celou sadu jsem nakoupil zvlášť po jednotlivých kusech – čajová konvice a dva šálky s podšálky. Všechno mám u sebe už asi týden a od té doby nedělám nic jiného, než že popíjím čajík o 106. Taky neustále leštím konvici, aby se mi náhodou neopila. Celá tahle řada je vyrobena speciálně pro Dilmah na Srí Lajce (Cejlon).

Konvička docela ujde, ale co mě nejvíce přivádí k šílenství jsou naprosto splendidní šálky. Já normálně tyhle firemní potisky ze srdce nesnáším, ale toto Dilmah provedení si mě doslova namotalo kolem ouška.

Hrnky nejsou žádná ťuntítka. Jsou konzervativně střižené, pravoúhlé, těžké a tlustostěnné. Když je před nalitím nápoje pořádně prohřejete, prodloužíte si tím dokonalý zážitek o další cenné minuty. Celý dojem doplňuje robustní podšálek s překvapivě vysokými okraji. Podobné jsem zatím neviděl. Ve středu podšálku logo Dilmah a masivní žlábek, ve kterém za všech okolností udrží šálek i Indiana Jones.

Detail, na kterém záleží – individuální potisk s citátem. Tady jeden:

A tady další:

Zkrátka rozplývám se a taky už raději mlčím, abyste mně neměli za Dilmah agenta…

Černý čaj Yata Watte

Exklusiví černé čaje ze série Watte jsou asi to nejlepší, co může Dilmah nabídnout. Jedná se o tzv. single origin čaje, to jest čaje, které pocházejí vždy z jednoho pevně vymezeného regionu na Cejlonu. Konkrétně tento čaj Yata Watte je z oblasti v okolí města Galle (v blízkosti Indického oceánu, cca 30m n.m.).

Na to, že balení čaje stojí 199,- (50g, 25 pytlíků) mně docela udivilo, že se jedná o pytlikový prachový čaj. Ale asi to tak má být, říkám si. Dilmah je přeci jen renomovaná značka a prodávat nějaký šunt by si nedovolila. Na krabičce máte taky pěkně napsáno, že čaj sestavil samotný zakladatel Dilmahu pan Merril Fernando.

Celý marketing čajů Watte se ještě opírá o slogany a texty, které čaj přirovnávají ke kvalitnímu vínu. Ke každému čaji ze série taky rovnou přifařují jednotlivé odrůdy vína. Yata Watte tak nafasoval odrůdu Cabernet Sauvignon. Mně osobně to přijde dost umělé a okatě snobské, ale uznávám, že existují sorty zákazníků, které na to s povděkem zareagují (nákupem).

Chuťově i zážitkem čaj rozhodně nezklame, ovšem pouze ve své kategorii „pytlíkových čajů“. Osobně jsem čekal v cenové relaci 200,- Kč / 50g něco výraznějšího. Opakovaný nákup se tedy konat nebude.

Ale ten servis, to je jiná… ,)

P.S.: v průběhu psaní článku kompletně změnili webovky a v nabídce přibyly tzv. single estate teas. Čaje ještě více místně vymezené, s kvalitnějšími lístky a konečně s úplně novým a zvláštním čajovým pytlíkem ve tvaru pyramidy. Tahle řada mi tedy přijde rozhodně smysluplnější. Pokusím se získat, ochutnat, nafotit… no však víte ;)

Právě jsem v mém obchůdku zahlédl novou variantu mého oblíbeného chlebiku z Cvrčovic. Na obrázku vidíte vše podstatné. Na řezu nejde celozrnnost skoro vůbec vidět, v chuti už je to jasnější. Chléb není tak slaďoučký jako klasická varianta, na jazýčku kyselejší, ale zase pro změnu s pěkně hutnou žitnou chutí. Ó-ká, tedy ;)

Mimochodem, konečně si pořidili pěkné nové Cvrčovické webochlebovky!

Představuji svůj první úlovek ze země Swissu – americký kýčovitý šálek na espresso od firmy Starbucks (= McDonald's kavárenského průmyslu). Udělali teď novou řadu celé své keramiky pro spotřebitele, tak jsem neváhal a vzal ten nejmenší a nejzelenější kousek stylu kitsch-bitsch…

Mimo to jsem ještě nabral tři gourmet kávy k nově připravané kávové ochutnávce. Vzal jsem svou oblíbenou Guatemala Antigua a dvě etiopské kávy (Etiopie = kolébka kávy) – Sidamo (stejnou sortu jsem ochutnával ve verzi Fairtrade) a Yergacheffe organic. Obzvlášť na tu Yergacheffe (<- moc pěkné počtení) jsem moc zvědavý…

P.S.: další porcelán je na cestě!

Dnes si prosím potlesk pro tohohle difitálního foto-starouška za jeho celoživotní výkon a špičkové nasazení při všech akcích pana Cuketky. Ano, je to tak – tahle nedostižná mašinka, ze které pocházejí všechny dosavadní fotky tady na cuketce, odchází na zasloužený odpočinek…

Křehkého staříka odteď nahradí ztepilý mladík s krásnou novou fazónou. Černé provedení, spousta tlačítek a ženielní cvakavý zvuk při focení – pan Cuketka se moc těší na spolupráci! ňekněte sami. Kdo jiný bude schopen vyhovět nárokům pana Cuketky při jeho nových (sportovních) dobrodružstvích???

;)

Pan Cuketka je na cestách a tenhle článek za něj poslal robotkoidní redaktor jménem WordPress. Vám ale nic nebrání v tom, abyste se po dobu jeho nepřítomnosti zabavili hezky sami. Venku právě vrcholí nádherně barevný a voňavý podzim. Kromě toho, že můžete sbírat kaštany, očmuchávat barevné listí a nadávat na mlhu, jsou tadý… šípky!

Šípky jsou plné vitamínu C, jsou všude a jsou zadarmo. Na sbírání šípků potřebujete pěkný šípkový keř, pytlik čili sáček a hromadu trpělivosti. Budete totiž podrápaní, ušpinění, každý druhý šípek se vám rozprdne v prstech a nakonec vás počůrá pes (např. postrach celé Prahy 6 Franta). Máte-li doma děti, neváhejte a nemilosrdně je vyšlete ven – směr šípky. Ono totiž správně vycvičené díte = výkonný šípkotraktor. Z šípků si můžete připravit tyto domácí produkty:

Šípkový čaj

Velice snadné. Vybírejte pouze tvrdé a pěkně barvené. Zbavte stopek a okvětí a sušte celé buď v sušárně nebo v pootevřené troubě (teplota cca 50). Někdo doporučujue rychlosušbu při 200 st. (pro uchování většího množství vit. C), ale přijde mi to moc hopem. Ono ať už to vysušíte jak chcete, tak skladováním a potom ještě tepelnou úpravou čaje, ten vitamín se stejně půjde schovat raději někam jinam, kde je mu lépe.

Šípková marmeláda

Přiznám se, že jsem ji před odjezdem nestihl vyzkoušet, ale na internetu máte dostatek různých receptů. V podstatě jde o to rozvařit šípky ve vodě s cukrem, přepasírovat je přes jemné sítko a zavařit do skleniček. Recepty se liší jen tím, jestli šípky před vařením loupat a vybírat z nich jadýrka a chloupy, nebo neloupat a vařit je v celku (v obou případech umyté, bez stopek a okvětí).

To je samo o sobě dosti vtipné, protože ty moderní recepty, kde se šípky nečistí ručně to většinou zdůvodňují, cituji: Dříve se šípková marmeláda připravovala tak, že se z plodu pracně vyškrabovala dužina. Chloupky ze šípků se však při tepelném zpracování rozvaří, a tak tato zdlouhavá práce není nutná… To jako že dříve se ty chloupky nerozvařily? :)

Co děláte z šípků vy? (a neříkejte mi, že korálky! ;)

Po kratší redakční pauze (=rozuměj několikadenní workoholický atak) mám pro vás veselou a omalovanou (tedy i trošku zmalovanou) ochutnávku destilátů a likérů rodinné značky Žufánek. Tvrdší alkohol tady na cuketce snad ještě nebyl, takže tímto slavnostně přestříhávám čirou pásku namočenou do slivovice…

Žufánek

Pod značkou Žufánek uvádí na trh své produkty malá rodinná firma z Jižní moravy ŽUSY, s.r.o.. Suroviny pro většinu svých produktů si zajišťuje rodina Žufánků výhradně z vlastních zdrojů. Mají tedy vlastní ovocné sady a pro výrobu medoviny si chovají dokonce i vlastní včely.

Na první pohled mě zaujala jejich propracovaná webová prezentace, kde najdete ve potřebné, plus spoustu detailů jen tak na okrasu. Na to, že se jedná o malou rodinnou firmu z ČR nezvyklá profesionalita, která se hnedle nevidí. Součástí image je i moderně střižený design lahví, který jim zaručuje standartní pozice i mezi zvučnějšími a světovějšími značkami na jakémkoliv baru. Pro propagaci v podnicích i na obchodních pultech je to určitě dobře, ale např. u slivovice (tradiční záležitost pro ČR) bych ocenil alespo�? jednu obalovou řadu zaměřenou spíše na tradiční a spíše konzervativní spotřebitele.

Málem bych zapomněl na firemní insider blog Lihovinky, který přináší postřehy a pikošky přímo od zdroje. Pro mne osobně je to první blog podobného charakteru v Česku a líbí se mi, že některé fimy jsou schopné objevit další formy komunikace se svými zákazníky (např. místo klasického reklamního zaplácávání tištěných médií).

Z Žufánku mi přišlo celkem šest lahvinek, které jsem po dobu cca jednoho týdne pečlivě ochutnával a prezentoval všem svým domácím hostům i náhodným pocestným, kteří u mne zabloudili (ušetřil jsem jedině sousedčina psa Ronyho ;).

Slivovice Žufánek (0,5l, 50%)

Vlajková loď Žufánku – slivovica. Ihned se přiznám, že nejsem slivovicový typ, ale dle reakcí a rychlosti úbytku při ochutnávání můžu usoudit, že slivovica od žufánků rozhodně (a hladce) hrdlem proklouzla a žaludkem prošla. Slivovice má plnější a těžší vůni švestek (i při „takovém tom testu“ s rozetřením na dlani) a rychlý a podmanivý rozehřívací „vnitřní účinek“.

Několik desítek minut jsem s různými lidmi prodebatoval nad problemtikou tzv. řetízkování (jak velké bublinky se mají počítat, jak dlouho mají vydržet, kde se mají dělat atp.), které by mělo poukazovat na opravdu kvalitní slivovici. Ještě teď mi to není moc jasné, jaký fyzikálně chemický či spíše psychologický jev za tím stojí a zatím si ho řadím do kaegorie pověr. Jisté však je, že i když byl tenhle vzorek slivovice docela mladý (2004), tak přeci jen řetízkoval :)

Hruškovice Žufánek (0,5l, 45%)

Když už si pan Cuketka dá nějaký ovocný destilát, tak je to většinou hruškovice. Na rozdíl od jákekoliv jiné ovocné pálenky, jsem totiž v hruškovici schopen nejlépe rozpoznat příjemnou lehkou a pronikavou vůni i velice výraznou chuť. Nevím proč, ale je to tak – jsme hruškofil. Žufánkovic hruškovica nezklamala a zejména kvůliva své chuti (i nezvykle dlouhé a příjemné dochuti; hrušky Williams), si ji budu pamatovat. Dokonce jsem část lahvinky před degustátory uchránil a už už jen přemýšlím, pro jaký sladký dezert je určená.

Pivní pálenka Žufánek (0,5l, 42%)

Pro mne osobně premiéra. Nikdy v životě jsem pivní pálenku nepil. Pálenka vzniká několikanásobonou destilací světlého ležáku a pro někoho je to určitě dost nepředstavitelná syntéza dvou nápojů. Přesto je to namíchané docela smysluplně. Na první počuch upoutá na destilát velmi nezvyklá pivní vůně. Téměř každý, kdo přivoněl, ihned nasadil překvapený a zamyšlený výraz a vzápětí ochutnal. V chuti je pálenka spíše násládlá, jemnější a nabízí se ještě jedno slovo – záhadná.

Ořechovka Žufánek (0,5l, 35%)

Z celé šestice můj největší favorit, ořechovku jsem si přímo zamiloval. Já mám všechny různé domací ořechovice moc rád a tady tahle byla ještě navíc dochucena sedmi druhy bylin, což ji přidává na hořkosti a dodává ji to takový serióznější punc klasického aperitivu. Já sám jsem ji ale docela odserióznil (sic!) a moc moc jsem ji vypil při svém nedávném nachlazení s horkým mlékem a tunami lesního medu. V zimě rovněž předučena do plaskačky každého sjezdaře/běžkaře pro adjustáž libovolných čajů s mlékem :)

Višňovka Žufánek (0,5l, 20%)

Tradicí je, že na těmihle „sladkými lepidly“ jako je viš�?ovka každý nejvíce ohrnuje nos. Pravdou je ale taky to, že višňovka z neznámých důvodů vždy z lahvinky vymizí v rekordním čase. Povahovou charakteristiku dortíkové višňvky shrnu ve třech slovech – usměvavá, milá, koketující, přítulná, nažhavená á svižná (ok, nebyly to tři slova). Takové a jim podobné jsou pro mne záležitost na jednu noc ;)

Medový Žufánek (0,5l, 33%)

Medové plástve marinované ve vinném destilátu? Chm? Snová a příjemně poléhavá vůně medu. V chuti příjemně a pitelně medově ladká, avšak s všudypřítomnou a nekompromisní alhoholovou linkou, která mne osobně docela rušila. Plus body za originalní kulaťoučký název, který jen vybízí – šup tam s ním. Medový žuchánek Žufánek ;)

Závěr

Nechat se opít a uplatit tekutými produkty od Žůfánkovic bylo velice-velice snadné! Žufánci mají určitě moje sympatie. Je to malý, rodinný a s regionem spjatý podnik (Valašsko, Morava). Je sice dosti mladý (pouze od r. 2001), ale předpokládám tam silnou ambici založit řádnou a dlouhotrvající tradici založenou na jméně (to ale ukáže až čas). Líbí se mi, že kladou důraz na vlastní suroviny (vlastní sady, včely a tím pádem i většina výrobního cyklu pod kontrolou), že se drží tradic (slivovica a hruškovica), ale zárove�? se nebojí experimentovat (pivní pálenka, medový žufánek). Zkrátka pozitivně laděné cuketky a já říkám – jen houšť ;)

Nebohou cuketku opila a vzorky zdarma k ochutnání poskytla firma ŽUSY s.r.o., rodinná ovocnářsko-včelařská farma, se zaměřením na zpracování ovoce a medu do formy ovocných destilátů, likérů a medoviny. Pokud vás ochutnávané produkty zaujaly a chtěli byste se dozvědět více, případně je i vlastnoručně ochutnat, je tady adresa http://www.zufanek.cz/

Varování: Pijte zodpovědně. Nedávejte ochutnávat dětem ani pejskům. Když už tedy řídíte a necháte se při tom načapat policajtama – chovejte se slušně. Nikdy nepijte „na usnutí“, leda že byste měli virózu a potřebovali „to vyhnat“.

O vítězných produktech ankety s názeve Česká bipotravina roku 2006 jsem se tady již zmiňoval. Minulý týden se mi je konečně všechny podařilo sehnat a tak se pojďte se mnou podívat jak se líbily panu Cuketkovi…

V soutěži byl odbornou porotou vyhlášen pouze jedne vítězný výrobek, dále bylo uděleno několik čestných uznání. Součástí byla i kategorie nejlepší bioprodejna roku, kde zvítězila pobočka Albia na Praze 5. Tady jeěte přehled všech nominovaných biopotravin (DOC, 288 kB)

Bio vejce firmy Pavel Kýr a firmy Abatis (čestné uznání)

Pro mne rozhodně potěšení letošního roku, protože když už biopotraviny, tak hlavně ty základní. Vajíčka od firmy Abatis už jsem podrobně představoval v minulém článku. Vajíčka od firmy Pavel Kýr jsou na tom úplně stejně, liší se jen nepatrně cenou a zvoleným obalem. Kromě o něco vyšší ceny (30-40,- Kč / půl tuctu) rozdíl téměř nepoznáte a vše podstatné představuje spíše jejich certifikovaný způsob produkce a původ.

Já osobně bych zřejmě vítězství přisoudil právě vejcím v bio kvalitě, protože dostat je čerstvá až pod nos spotřebitelů ve velkých městech, to je na malinké poměry ČR majstrštyk :) Bio vejce obou značek jsou dostupná v prodejnách firmy Albio (dle mých průzkumů na Praze 6 i 5).

ňada polotovarů Biolinie (čestné uznání)

Další čestné uznání získala trojice moderních, pěkných a polotovarových výrobků od firmy Biolinie. Určitě zajímavý výpad směrem k „obyčejnému tupému spotřebiteli“, který se touhle může hezky polopaticky ošahat vaření s netradičními surovinami. Pan Cuketka si samozřejmě na obyčejného a tupého spotřebitele rád hraje. Po pravdě, moc to hrát ani nemusí… ;)

Biolinie Jahelník – Pšenový koláč (260g)

Velice pěkné a dobře zpracované balení obsahuje dva sáčky (jáhly a semínka s rozinkami). Na zadní straně pak najdete hned čtyři pěkné recepty do začátku – Jahelník – základní recept (obyč jáhlová kaše), Jahelník (koláč), Jahelná kaše a Jahelný tvarohový krém.

Na obalu je uveden i krátký zbožíznalecký popis jáhel: Jáhly josu vyčištěná a oloupaná zrna prosa setého. Mají optimální výživné hodnoty, jsou velmi chutné a lehce stravitelné. Proso je známé vysokým obsahem železa, ale i fosforu, hořčíku a vitámínů skupiny B. Jáhly jsou přirozeně bezlepkové.

Rozhodl jsme se vyzkoušet rovnou jejich recept na jahelníkový koláč, protože přeci nejsem žádné ořezávátko. Zjednodušený postup je asi takový – uvařit kaši z jáhel, do vychladlé kaše potom přidat med, žloutky, druhý sáček, sníh z bílků a ovoce. Vzniklou směs potom zapéct na 20 minut v troubě.

Znělo to úžasně jednoduše, ale naprostý nedostatek tuku nebo nebo nějaké mouky, mi byl hnedle podezřelý. Výsledný „jahelník“ byl naprosto katastrofický a vzniknuvší hmota byla naprosto nepoživatelná a putovala rovnou do koše. O dvaceti minutách zapékání nemůže být ani řeč, celý jahelník jsem musel péct minimálně hodinu, aby jakžtakž (sic!) držel pohromadě (a bylo jej možno vyklopit do výše zmiňovaného koše). Docela pekelně jsem nadával protože jsem v té hromádce rozteklé hmoty utopil moc pěkné švetsky (jai mi nešťastně poradili na obalu).

Na mne tedy koncept jednoduchového polotovarového moučníku moc nezafungoval a loučím se s ním se slovy – jahelník od Biolinie již nikdy více… (zato samotnou jáhlovou kaši určitě ano, protože ta byla sama o sobě docela mňam)

Biolinie Pohankový dezert (140g)

Opět stejné a velice vydařené balení, tentokrát vak jen jeden sáček s pohankovou lámankou, rozinkami, sušenými jablky a slunečnicovými semínky. To vše okořeněno tunou skořice.

Zadní strana nabízí opět čtyři základní recepty – pohanková kaše základní, sladká pohanková kaše, ovocný dortový nákyp a pohankový dezert. Poučen z předchozího hororu jsem vybral ten nejjednodušší a uvařil jsem si z pytlíku obyčejnou sladkou pohankovou kaši.

Výsledek nebyl katastrofický, ale ani nijak moc chutný. Výsledná kaše v porovnání s klasickou ovesnou, nebo krupičnou kaší u mne neobstojí. Na závadu mi byla hlavně konzistence lámanky – větší kousky, které se zkrátka zrovna moc rozvařit nedají, k tomu ještě na můj vkus docela překořeněnost skořicí a určitá „vodovatost“. Mě osobně chybělo trošku více jakékoliv pojivové hmoty (pohanková mouka?) a trošku lépe vyvážené koření.

Na druhou stranu ale musím uznat, že se jedná o zajímavý výrobek, kterým můžete vhodně doplnit svoje snídaňové kašové menu. Když se to ale zase srovná např. s instantními ovesnými kašemi od Emco, tak tady Biolinie vůbec nelepí (čas přípravy ani chuť) a jediné co zbývá je pěkný obal a suroviny v biokvalitě.

Biolinie Bulgur s červenou čočkou (210g)

Po předcházejícíh dvou produktech, už jsem byl z celé téhle řady docela sklíčený a už jsem se jen hrozil, copak to bude zase za patlaninu. Naštěstí mne bulgur s červenou čočkou moc příjemně překvapil. Zákaldní recepty na obalu nabízí úpravu buď jako kaše nebo jako placičky k opékání.

Já jsem se stím však moc nemydlil, skouknul jsem složení (bulgur, červená čočka, bio vegeta, sušený česnek, cibule, celer, paprika) a rozhodl jsem se, že si udělám kaši, kterou udělám na cibulkovém základě. Toto se ukázalo jako velice šťastná volba, protože výsledná bulgurovo-čočková kaše byla naprosto fantasická. Výborná konzistence, ochucení i složení jednotlivých surovin. Pro absolutní ekstasi jesm ještě vmíchal stroužek drceného česneku, trošku petrželky a kvalitní olivový olej.

Vypadá to sice spíše jen na přílohu, ale myslím, že může docela slušně posloužit i jako hlavní jídlo. Bulgur s červenou čočkou je jediný výrobek z této řady, který si příště určitě koupím a který vám mohu s klidným srdcem doporučit. Konkrétně tady mi tenhle výrobek ukázal cestu k použití bulguru (napařovaná a broušená pšenice s lehce oříškovou chutí), se kterým jsem si předtím moc nevěděl rady. Navíc plní všechny moje očekávaní od polotovarových výrobků (rychlá & snadná příprava, minimum zbytečných aditiv, špičková chuť) + to vše jako bonus v biokvalitě!

Bio kysaný nápoj – Mlékárna Valašké meziříčí (vítěz – Česká biopotravina roku 2006)

Vítězem se stává na první pohled docela obyčejný kysaný nápoj z Mlékárny ValMez. Svojí cenou (cca 15,- Kč). Svou snadnou dostupností (téměř všechny české markety) je asi nejvíce penetrovaný biovýrobek v ČR.

Svým moderně a dobře zpracovaným obalem nevybočuje z řady podobně zacílených výrobků, které se vrhají na zákaznice, které by bez každodenního zakysaného (bifidového-aktivního-bio-odtučněného-probiotického dosaď libovolný buzzword) drinku nebyly schopné žít svůj aktivní, ambicemi a pracovními příležitostmi pulzující život ;)

To, že je od ostatních výrobků téměř k nerozpoznání (chutí, designem, cenou i dostupností) z něj právem činí na českém trhu bio výrobek „číslo jedna“. Protože pouze takto mají biovýrobky šanci oslovit bežného konzumenta, který do klasických bioobchůdků nezavítá a pouze takto mají šanci nastartovat přeměnu tradičních velkotonážních zemědělských/potravinářských producentů směrem k menším, kvalitnějším a k prostředí i našemu zdraví šetrnějším projektům.

Závěr

Myslím, že celé tato akce plní velice dobře svůj účel a pomáhá zviditelňovat zajímavé výrobky na poli bioprodutků. Na druhé straně je docela tristní velice nízký počet přihlášených výrobků (cca 20) a chybějící kategorie (nápoje, masné výrobky, zelenina, polotovary, cukrovinky atp.). To vše pouze dokazuje zaostalost českého trhu a českých výrobců spolu s vysokou konzervativnost českého spotřebitele. Přesto i v tomhle postkomunistickém prostředí tyhle ojedinělé povedené kousky velice potěší :) Jen houšť!