Měsíc: Únor 2007

Je tady druhá cuketková soutěž! Tentokrát jsem oslovil obchůdek s Fair Trade produkty Fairově.cz, který zajistil ceny hned pro deset výherců. Oproti minulé soutěži se nyní můžete zúčastnit i bez kuchařských či fotografických znalostí…

Pravidla

Soutěž je koncipována mrazuvzdorně a blbuvzdorně, projít by tedy mělo i negramotné eskymácké dítě. Celé soutěžení má dvě části – otázky a krátký soutěžní textík. Všechno je pěkně zautomatizované a všechno vyplníte zde, na této stránce. V první části odpovíte na otázky soutěžního dotazníku, ve kterém se motá vše okolo Fair Trade. Pokud chcete vyhrát, vyplňujte svědomitě – samotného pana Cuketku vaše odpovědi moc zajímají!

Na konci dotazníku dostanete prostor pro vyplnění soutěžního textíku na téma „Já a Fair Trade“. Tady vám dávám úplnou volnost nejvolnější! Můžete tam vyplnit svou první zkušenost s FT výrobky, přidat můžete i zkušenost se svou oblíbenou značkou, nebo ten nejlepší rodinný patentovaný recept, který používá FT suroviny. Samozřejmě vás nijak neomezuji, a tak můžete do onoho okénka celý Fair Trade i pěkně zkritizovat a pomluvit. Pokud na diskuze nebo vaření moc nejste, můžete si v okénku zabásnit, nebo zazpívat. Jediné omezení je v tom, že tentokrát nechci žádné obrázky ani fotky a prosím o rozumnou stručnost. :)

Krátké shrnutí pravidel:

• trvání soutěže je od 28. 2. 2007 do 30. 4. 2007!
• vyhlášení výsledků bude provedeno do 15. 5. 2007!
• účast v soutěži = vyplnění dotazníku + krátký soutěžní text nakonec!
• každý se může zúčastnit pouze jednou! (podvodníky odhalím a natluču jim!)
• váš e-mail bude použit pouze pro potřeby soutěže!

10 výher à 200,- Kč!

Po ukončení soutěže vybereme (pan Cuketka + tým Fairově.cz) hned 10 výherců, kteří obdrží poukázku na nákup v hodnotě 200,- Kč v internetovém obchůdku Fairově.cz, včetně poštovného a balného zdarma (platí pro území ČR). Hodnotit se bude správně (tj. úplně) vyplněný dotazník a originalita zaslaného textu.

Výherci tak budou moci v pohodě ochutnat hned několik výrobků, které se do dvou stovek s rezervou vejdou. Abyste měli lepší představu, o co se hraje, mrkněte se na ochutnávku Fair Trade kávy a kakaa a na druhou ochutnávku čokolády, instantní kávy, marmelády a palmového cukru. FT produkty poměrně pečlivě sleduji, brzy (= snad letos) vám nachystám představení dalších férových mňamek! Kompletní sortiment (potenciální výhry) najdete na již zmiňované adrese Fairově.cz.

Jdeme na to – soutěžní formulář!

Následuje soutěžní dotazník. Má cca 20 zaklikávacích otázek a na konci pak jedno okénko pro vložení soutěžního textu. Kromě „demografických“ údajů to po vás nebude chtít žádné osobní údaje. E-mail, který do formuláře vložíte, bude použit pouze pro účely soutěže (oznámení o výhře). Hodně štěstí. ;)

Čerstvý výpad pana Cuketky! Zpět v Praze, v centru, v jedné z „lepších“ italských restaurací, která je členem Asociace italských restaurací – ARIT (Doporučuji celé stránky ARITu prozkoumat!). Tentokrát jsme vyzkoušeli degustační menu v rámci týdnů italské regionální kuchyně, které vám doporučuji alespoň očkem prozkoumat. Je to moc pěkná myšlenka a myslím, že něco podobného by prospělo skoro všem oblastem v naší gastronomii. :) Všechny zúčastněné podniky jsou v Praze a všechny spadají do vyšších cenových skupin, takže mi to přišlo jako dobré téma pro praktickou ukázku.

Jak to vypadá naživo, čtěte zde – Týdny italské kuchyně a dANico Restaurant & Wine Bar.

Byli jste na některé z akcí ARIT? Která z členských restaurací je podle vás nejlepší? Líbí se vám ta myšlenka? A co dANico, taky vám přijde, jako ne zrovna nic moc?

Je mi malá zima, a tak ve čtvrtek odlétám na prodloužený víkend do Helsinek. Krom finské sauny, by pan Cuketka chtěl prozkoumat co nejvíc severských zajímavostí – restaurace, typické speciality, obchůdky, vodku, soby, losy, lososy a tak dále. Tak daleko na severu budu poprvé v životě, a tak bych nerad něco promarnil.

Poradíte mi? Všichni zdejší finofilové a filofinové? Kam všude se v Helsinkách podívat? Co si určitě koupit? Jakou specialitku má pan Cuketka rozhodně ochutnat? Co má vyfotit? Kde se jít bobovat a potom saunovat? Jeminen? Peltonen?

Doufám, že mě nenecháte ve štychu. ;)

Na teploměru jsem dnes naměřil 12 stupňů, začalo tedy jarní balkonové poklízení. Staré květináčky, pytlíky se zbytky hlíny, jedno barmanské míchátko, sousedovic jehličnan a…

…květináč s hromadou uschlých větviček máty, ve které jsem objevil tenhle zelený poklad! To samé pak s pažitkou a petrželkou – všechno venku, bez zalévání, přitápění, nebo alespoň napovídání. Prosím, ať si s tím globálním oteplákováním pohnou. Nebudu pak muset zandávat ani granátovník a olivovník. ;)

Aneb co uvízlo v cuketkově schránce:

Slow Food Prague – Jsme to co jíme? (1. března 2007)

Je obezita správné téma pro TV show nebo spíš návod na šikanu obézních? Jak se stravuje průměrný Čech? O českých stravovacích zvycích v návaznosti na TV pořad, na jeho následnou diskusi na www.stob.cz a o klamavé reklamě hovoří dietoložka MUDr. Václava Kunová. Vstup zdarma. Pozvánka ke stažení (DOC).

1. Společenský Španělský večer v Brně (10. března 2007)

Španělské tance a hudba, španělská kuchyně , tapas bar, vinný a tabákový bar. Vstup 300,- Kč. Pozvánka ke stažení (PDF).

Největší kalendář vinařských akcí v ČR

Oficiální prezentace českého „vinařského průmyslu“ – Wine of Czech Republic obsahuje naprosto ojedinělý kalendář vinařských akcí. Mimopražské akce, přímo z vinařských regionů, tam hrají přesilovku, proto maximálně doporučuji zařadit do záložek!

Já osobně si dělám zálusk na blížící se Galerii Rýnských ryzlinků v Praze 150 vzorků za 350,- Kč = dva dny ryzlinkových orgií!!! ;) Vyslovujte se mnou – [ryyy] – [ryyyyyyy] – [ryzlíííííííng]!

Pan C. tentokrát opustil naše začmouzené velkoměsto a zamířil na Moravu, do jiného začmouzeného skvostu – do Brna! Zvolil podnik relativně cenově přístupný, který se docela často objevuje v některých doporučeních, nebo anketách. Navíc je to jen kousek od brněnského výstaviště, takže i v gastronomickém hledáčku přespolních.

Předem nebudu nic prozrazovat. Mrkněte se sami, jak to dopadlo v Recenzi Moravské chalupy v Brně!

Do Brna se budu ještě určitě vracet. Proto Brňáci i ostatní, pokud máte nějaké tipy na podniky v Brně, které by stály za recenzi, dejte mi prosím svoje tipy do komentářů. Díky ;)

Koničiva! Právě jsem zažil kulturní šok, ze kterého se vám musím ihned vyzpovídat. Kolem obchůdku s japonskými specialitami chodím už pěkně dlouho a tak je docela ostuda, že tam pan C. nevrthl s celým svým zeleninotvorným štábem už dávno!

Shochiku

Nenápadná prodejna s japonskými potravinami Shochiku je přímo uprostřed Kladenské ulice, v přízemí jednoho nevzhledného domu á la Havířov. Interiér je zařízen velice skromně a nedesignově (nechci napsat ušmudlaně). Uvnitř uvidíte obyčejné dřevěné regály, jednoduchý chladící pult s lahůdkama a pár vitrínových mrazniček.

Při první návštěvě Shochiku se vám doslova zamotá hlava! Desítky neznámých potravin, barevná změt obrázků a japonských znaků – to všechno na vás útočí ze všech stran. Orientace naštěstí není úplně beznadějná, protože všechny výrobky jsou polepeny alespoň základními českými názvy a popisky se složením. Obsluha navíc nemluví moc dobře česky, primární jazyk v prodejně je totiž japonština, i když se dobře domluvíte i anglicky nebo německy.

Bez základní znalosti japonské kuchyně a surovin není radno do obchůdku lézti. I pan Cuketka měl co dělat a napínal všechny dostupné japonofilní mozkové závitky, aby se rozvzpomněl alespoň na základní položky. Pokud čekáte, že hned po prvním nákupu na blint pořídíte samé úžasné lahůdky, budete zklamaní. Chce to zkrátka trošku odvahy k experimetnování, fištrón a tolerantní chuťové pohárky :)

Copak jsem pořídil při prvním nákupu?

Suši rýže

Rýži! K dostání je klasická kulatozrnná lepivá rýže vhodná pro přípravu suši. Prodávají se různé značky ve velkých 10 kg pytlích (ceny v rozpětí 500 – 800 Kč), nebo rýže Shinpo Red rozvážená v menších baleních. Pro začátek jsem vyzkoušel kilovku za 59,– Kč.

Jak vidíte je to pěkná bílá a buclatá rýže. Po uvaření krásně lepí, můžete si z ní vymodelovat třeba voodoo panenku své tchýně nebo pěkně macatou rolku suši :)

Zelený čaj Sencha

Nabídka čajů pokrývá v základních třídách všechny typy japonských čajů. Vyzkoušel jsem obyčejnou sortu zeleného čaje Sencha ze velmi dobrou cenu 90,– Kč za 200g. Čajík je hodně rozlámaný, chuťově ale uspokojuje a myslím, že za tu cenu odvádí přiměřený výkon. Vhodný pro každodenní pití.

Zelený pražený čaj Hojicha

Tady vidíte zvláštní druh japonského zeleného čaje, který je vlastně hnědý! Je vhodný zejména jako doprovod k jídlu a vyrábí se z méně kvalitního zeleného čaje Bancha opražením nad dřevěným uhlím. Dává nahnědlý nálev specifické karamelově-oříškové chuti a pro svůj minimální obsah kofeinu si jej můžete vychutnat i v klidu před spaním. Cena 106,– Kč za 100g odpovídá, o moc levněji v Česku Hojichu neseženete.

Pohankové nudle Zaru Soba

Výběr nudlí, ať už samostatně, nebo v desítkách různých instantních miskách, je široký a hodný k podrobnému prozkoumání. Tady vidíte nudle s pohankovou moukou. Znám je už delší dobu (mají je také v různých bioobchůdcích) a patří k mým nejoblíbenějším druhům!

Trošku na škodu je hodně vysoká cena 96,– Kč za 360g, což jsou v podstatě poze tři porce (tři svazky). Jako jedny z mála, je lze vychutnávat jen tak s omáčkou a dokonce i samostatně (jsou opravdu výtečné)! Pokud máte svou představu o asijských nudlích zredukovanou do barevných sáčků od vietnamských obchodníků – doporučuji k rozšíření obzoru! Jsou krásné!

Omáčka na nudle Yakisoba

Omáček mají na prodejně hned dva plné regály. Doporučuji se připravit na šok, protože to omračující množství různých nových názvů, podivných příchutí a křiklavých obalů, dokáže člověka uhranout! Vybíral jsem opravdu namátkou a volba padla na tuhle srandovní paní na lahvičce s hnědou omáčkou :)

Je to omáčka, která se používá jako ochucovadlo smažených nudlí (Yakisoba). Chuťově je to něco mezi sójovkou, worčestrovkou a ústřicovou nebo krevetovou omáčkou. Použití je jednoduché – omáčku stačí přidat na pánev k nudlím se zeleninou a krátce prohřát. Zkoušel jsem ji k obyč nudlím, pohankovým nudlím i k rýži (vše se zeleninou) a výsledek byl báječný. Cena 135,– Kž za 500g omáčky vyžaduje odvahu, ale od čeho tady taky máte pana C. že? :) Navíc krásné obrázkové návody plné rozsypaného čaje v ceně!

Sojová omáčka Kikkoman

Populární japonská značka Kikkoman a její základní sojová omáčka, kterou určitě dobře znáte. Na výběr ze sójovek toho mají opravdu hodně, kikkomanku jsem vzal, protože jsem zrovna potřeboval doplnit zásoby. 150 ml balení ve stylové skleničce tam mají za 65,– Kč.

Toto byla jen taková krátká sonda. S japonskou kuchyní nemám žádné zkušenosti, takže uvidíme, co se z těchto pomalu se rozvíjejících námluv vyvrbí…

Máte-li tipy na nějaké osvědčené japonské produkty, které jsou málo známé – napište mi je prosím do komentářů! Rád je osobně vyzkouším ;)

Předem avizovaná olivová ochutnávka je tady! Patnáct lahvinek plných slunce se utkalo o přízeň pana Cé :) Jakpak se nám ten ukrutný boj vyvrbil?

Ochutnával jsem asi od listopadu – ve stoje, v leže, v tramvaji, ve vaně, lžičkou, z lahve i při vaření. Olej jsem vstřebával očima, nosem, pusou tak dlouho, dokud jsem nebyl celý namazaný. Potom jsem se namazal ještě jednou. Olivový olej je láska na celý život a z tohohle postu by mohl být klidně celý román…

Nebojte se. Projedeme to rychle-stručně s ohledem na „praktický“ výstup. V následujícím textíku projedu všech patnáct vzorků, postupně, podle zemí původu. Ke každému oleji pak přidám několik poznámek. Jedná se čistě a výhradně o zdivočelé chuťové buňky pana C., proto prosím neberte charakteristiky nijak závazně! Kdybyste se ale přeci jen chtěli nakalibrovat na mou chuťovou vlnu, vězte, že miluju oleje lehké jako pírko, více s ovocnými, než s travnatými tóny a s maximální závěrečnou dráždivostí (mám rád když to na konci opravdu kopne).

Všechny zařazené oleje jsou z třídy extra virgin.

(Předtím, než začnete číst, doporučuji ještě – Degustujeme olivový olej)

Emile Noël Bio (500 ml cca 170,- Kč) Francie

Jediný Frantík v mém olivovém hájku! Velice dostupný a cenově přístupný olej v biokalitě, který na český trh dodává Country Life. Těžší, olejnatý bez náznaků ovoce, v dochuti mírná nahořklost po peckách. Kuckavost (= můj nový pojem vystihujícíé onen pocit škrabkání na patře a v hrdle při dochuti) střední, celkově žádná sláva, ale hej, počkej! Je to bio :)

Salvagno Bio (500 ml cca 200,- Kč) Itálie

Reputace bioolejů je s olejem Salvagno ihned napravena. Jeden z mých dlouhodobých favoritů, k dostání např. v prodejnách Albio. Lehoučký, mírně nasládlý, s náznaky ovoce a kuckavostí připomínající spíše pohlazení. Absolutně všestranný olej a podle mého miláček publika – zatím si jej oblíbil skoro každý (včetně absolutních olivových analfabetů a kojenců) ;) Skvělá cena!

De Cecco (250 ml 190,- Kč) Itálie

Podle mého dost předražený, přesto slušný. Velice hutný, nasládlý a olejnatý kousek, který vás svou plností naprosto zavalí a nedává moc prostor k průzkumu. Osvědčil se mi do salátových zálivek, tam obstál naprosto výtečně. Neuvěřitelná kuckavost (dráždění přetrvává minutu a více)! Kdyby stál jen o trošku míň, byla by to s ním větší zábava.

Consorzio Agrario Perugia (250 ml 180,- Kč) Itálie

Velice podobný předchozímu vzorku. Je však o něco lehčí, více živý. Pokud přežijete závěrečný nápor tisíce jehliček na vaše patro, odmění se vám dlouhotrvající dochutí po jablkách a posečené trávě. Zprvu mě moc neoslovil, čím déle jej ale používám, tím více si mě získává svou osobností. Zajímavý počin menšího zemědělského sdružení, cenu opět raději nevidět.

Fior di Zagara (750 ml 350,- Kč) Itálie

Asi jediný, cenově rozumný oj-lej z celé italské čtvařice :) Máte tam všechno, co byste mohli chtít od italského olivového oleje – svěží lučinu, travičku, nějaký ten náznak ovoce a ostřejší kuckovatost, čili dráždivost. Velice pěkně a intenzivně voní a po této stránce si je podobný s řeckým olejem Kalliston (viz níže). Zajímavý počin za rozumnou cenu.

Taky potěší, rukou vypsaná, etiketa s označením várky sklizně. Je fajn vidět, že na tu flašku alespoň někdo šáhl rukou. No. Prupiskou .)

Ardoino L’Oliandolo (500 ml 590,- Kč) Itálie

Hodně drahý olej v tmavé lahvi obalené do zlaté kovové fólie. Ochutnával jsem už jeho sklizeň z roku 2005 a byl jsem jím absolutně nadšen. U této letošní várky si už nejsem tak jistý. Každopádně se jedná o velice osobitý olej, se zvláštním parfémovým aroma, záhadnou chutí a razantní dráždivostí. Ten olej v sobě něco má, bohužel nejsem s to, jeho tajemství rozkrýt. Nevím ale, jestli ta hra na honěnou za ty peníze stojí…

Carapelli (500 ml cca 180,- Kč) Itálie

Supermarketový olej z masivní produkce. Není vyloženě špatný, ale podruhé už si ho nekoupím. Ve všech charakteristikách je víceméně průměrný, plytký. Exituje na to myslím docela trefná charakteristika – „bez osobnosti“. Nenajdete v něm skoro žádné výraznější ovoce, travičku, nebo něco podobného. Stačí si připlatit 20 – 30 Kč a dostanete olej dvakrát tak dobrý! Ale ne, jsem na něj moc přísný. Pokud byste měli vybírat pouze v supermarketu, tak je to dobrá volba ;)

Domácí olej z Itálie (dárek ;)

Tenhle domácí olejík jsem dostal darem od jedné věrné čtenářky (díky!!!). Jedná se o olej vyprodukovaný čistě v domácích pomínkách, vyrobený ze sklizně 2005. Je na něm krásně vidět jak olej stárne. Skoro vůbec už nepálí, v chuti převládá mírná, jakoby oříškově-kartonová pachuť. Vypadá to skoro jako slunečnicový napůl smíchaný s olivovým. Přesto je ten vzorek moc a moc zajímavý. Když jsem o předchozím oleji Carapelli prohlásil, že nemá osobnost, tak tady je to pravý opak. I přes své stáří mě fascinuje a dokonale mě navnadil směrem k olejům z domácí produkce!

Sitia 0.3 (500 ml cca 199,- Kč) ňecko

Sitia, to byla láska na první pohled. Nesmírně lehoučký, nadnášivý, šťavnatý až sladký, s pestrou paletou ovocných příchutí a středně dráždivý. O tomto vzorku mohu směle prohlásit, že se nejedná o olej, nýbrž o zeleninovou šťávu! V porovnání s většinou olejů zde i na českém trhu, naprosto odzbrojující poměr cena / výkon!

Kalliston (500ml cca 180,- Kč) ňecko

Klasický zástupce řeckých olivových olejů, hodně podobný Sitii. Na rozdíl od něj připomíná svých chuťovým i aromatickým spektrem rozkvetlou louku. Překvapilo mě, jak olej pěkně a silně voní. Když si ho kousek kápnete na hřbet ruky a rozetřete, je to skoro jako parfém. Absolutně čistý, harmonický, bez jediné vady. A Cena? Vidíte to sami.

Kalliston nefiltrovaný (500ml) ňecko

Tenhle olej je trošku mimo soutěž, spíše pro zajímavost. Jedná se o nefiltrovaný olej z oliv odrůdy Koroneiki z neposkvrněné oblasti Kranidi (asi 25 km od Epidauru). Nefiltrované oleje (nebo např. oleje lisované jen kameny) se zatím u nás moc nevidí. Tohe je můj první. Když si ho nalijete do skleničky, zakalení není moc patré. Proti sluníčku ale dělá úžasné efetky. Tady pro srovnání dva klasické filtrované oleje (tmavé sklo v protisvětle).

V pravo pak vidíte, jak se chová nefiltrovaný. Hypnotické!!! :)

Chuťově je to velice zvláštní zážitek. Olej je jakoby trošku drsnější, kyselejší a travnatější, skoro jakobyste v něm cítili čerstvou olivovou drť (nebo nasekané lístečky). Myslím, že to není pro každého, ale je to jedinečný zážitek. V Česku jsem viděl ještě jeden italský v biokvalitě (dokonce snad i čistě kameny lisovaný), ale než jsem ho stačil ulovit, byl pryč.

Carbonell (500 ml cca 180,- Kč) Španělsko

Přesně kvůli tomuhle oleji jsem několik let nedovedl pochopit, co je na olivovém oleji tak dobrého. Carbonell je typický představitel supermarketového oleje. Za své peníze nedostáváte odpovídající protihodnotu, nýbrž podprůměrný olivový olej z masové produkce. Lehčí až vodový pocit v puse, všudypřítomná peckovitost, slabá dráždivost a skoro žádná dochuť. Na tomhle příkladu vidíte, že splnění kritérií pro kvalitativní třídu extra virgin, ještě nezaručuje příjemný zážitek. Doporučuji k fritování.

Palacio de Andilla (500ml cca 200,- Kč) Španělsko

Následující tři oleje jsem podrobně popsal v samostatném článku – Ochutnávka olivových olejů ze Španělska (všechny charakteristiky tam). S odstupem asi dvou měsíců, jsem k nim nakonec hodně přilnul. Konkrétně tenhle vzoreček se mi zdál chuťově dost fádní (i když velmi chutný), postupně jsem se ale na jeho neopakovatelnou hutnou máslovou chuť doslova namotal. Pokud uvidítě něco podobného z oblasti Bajo de Aragon, určitě doporučuji k zakoupení!

Arbequina Rihuelo (500ml cca 200,- Kč) Španělsko

To samé platí i zde. Sametově jemný olejík z oliv Arbequina s oříšky a máslem. Postupně, pomaloučku, ale jistě vás dostane na kolena, odkud potom už jen znepokojivě pozorujete ubývající hladinku v lahvi.

Castillo de Tabernas (500ml cca 200,- Kč) Španělsko

Travnatý ďábel z pouště. Osobně výrobce podezřívám, že do toho oleje potají sypou táčky s posečenou trávou. Salátová jednička s neuvěřitelnou kyselostí pod 0,1!!!

Závěr

Nebudu určovat jednoznačného vítěze, uvedu pouze výběr olejů, které se nestydím doporučit:

• Itálie – Salvagno, Fior Di Zagara
• ňecko – Sitia, Kalliston
• Španělsko – oleje Bajo de Aragon + odrůda Arbequina

I když tomu prdaljz ruzumím, neodpustím si následující rady a tipy. Opět zjednodušeno do bodů. Podávejte lopatkou:

• olivové oleje nekupujte v supermarketu (stejně jako např. víno)!
• pročmuchávejte menší prodejny, internetové obchody, nebo si je dovážejte rovnou z ciziny
• dobrý olivový olej lze v Česku koupit do 200,- Kč za 500ml
• hlídejte si datum sklizně – nekupujte oleje starší jednoho roku!
• vyhledávejte oleje od podezřelých zemědělských družstev s neumělým designem lahvinek (je to sranda!)
• vyhněte se olejům v průhledném skle
• otevřený olej spotřebujte do měsíce!
• zamilujte si olivový olej, bohatě se vám odmění

To je ode mne prozatím vše. Bohatě promazán tímto elixírem mládím vyrážím na hory, kde budu volně pokračovat v experimentech s olivovým olejem, jako ideálním mazivem na běžky i sjezdky při všech teplotách ,)

Skol! Olive oil!

Pokud jste ji ještě sami nevyčenichali – je tady druhá recenze pana Cuketky pro TÝDEN. Tentokrát jsem navštívil restauraci, kterou založili známí televizní kuchaři z pořadu Kluci v akci Filip Sajler a Ondřej slanina. Jejich pořad moc nesleduju, ale i tak jsem byl moc a moc zvědavý. Přeci jen jsou to asi jediní opravdoví TV šéfkuchaři v Česku, s „celebrity“ statusem a s vlastním podnikem!

Předem prozradím, že návštěva podniku dopadla na jednišku. Tak dobře (perfectně) jsem se v restauraci už dlouho necítil. Poprvé jsem ochutnal jehněčí kolínko a naprosto božský morek přímo z kosti!!! Pokud vás zajímají detaily, račte dále – Recenze restaurace Perfect Restaurant

Nyní dokonce zvažuji, že se začnu koukat na tu jejich double-jamie šou ;)

Hlásím novou šialenou zálibu – exotické kávovary! Dnes vám představuji vakuový kávovar Santos od dánské firmy Bodum, který se v nezměněné podobě výrábí již od roku 1958.

Bodum Santos

Kávovar z borosilikátového skla se skládá ze svou nádob a plastového filtru na pružince. Princip je prý sice jednoduchý, ale pan Cuketka je z toho dokonale jelen čili zvěřina. Přítomným fyzikům-technologům tedy nechávám volné pole v komentářích :) Jak proces kávovaření co nejjednodušejí popsat?

• do dolní nádoby dáte vodu, do horní zajistíte filtr a nad něj kávu
• jakmile voda začne vařit, postupně je vycucávána nahoru ke kávě
• když je většina vody vycucnuta, odstavíte celý kávovar z plamene
• káva se potom sama nacucne zpět, přičemž se přefiltruje
• et voilá! (jaki říká, jsem jelen)

Nebojte mám to všechno na videu i na obrázcích. Projedeme si to ještě jednou názorně. Nejprve spodní nádoba, do které se dává voda. Na obrázku sice nevypadá, ale je to macek (1l). Optimální množství (tak, aby byla co nejlepší) pro tento kávovar je 6 až 8 šálků. K nádobě je napevno přidělaný plastový držák, který usnadní rozlévání kávy. Dodávají k tomu i malinký vršek na zakrytí.

Tohle je druhá nádoba, do které přijde filtr a káva. Tahle nádoba má děravé dno, které přechází v dlouhou skleněnou násosku. Právě touhle násoskou s gumovým límcem, voda i káva cestuje.

Kávu je samozřejmě před zpáteční cestou nutno přefiltrovat. K tomu slouží tento důmyslný filtr, který se položí na dno první nádoby a zajistí se pružinkou a háčkem v násosce. Ten řetízek na konci je tam proto, aby se dalo dosáhnout na háček skrze násosku.

Všimněte si toho dokonalého nápadu. Káva je filtrována v těchto zužujících se rýhách. Ty jsou opřeny o dno horní nádoby, příslušný tlak zajišťuje pružina s háčkem. Mezi sklem a rýhami se tak protlačí pouze čistá voda/káva. Lógr nemá absolutně šanci.

Tady vidíte filtr zajištěný v první nádobě, která je tímto připravena k použití.

Stačí ji pouze zasunout do dolní nádoby. Nic není potřeba šroubovat! Gumový límec kolem skleněného válce začně sám těsnit, jakmile se v dolní nádobě vyvine podtlak.

Nahoru už stačí jen přidat kávu přiloženým dávkovačem (á 7 g) a jde se na věc. Kávovar se normálně dává na sporák, já jsem ale kvůli natáčení i focení použil lihový hořák a stojan z fondue setu.

Vaření zabere cca 10 – 15 minut, záleží na objemu. První fáze probíhá docela v klidu – voda nic moc nebublá a už za chvilku se začne nehlučně tlačit skrze skleněný válec, přes filtr, nahoru. Na začátku to nahoře vypadá asi takhle.

Na následujícím videu je už pokročilejší fáze, kdy je už většina vody nacucnutá nahoru. V této chvíli začíná kávovar pěkně pochrchlávat a snaží se dostat poslední zbytky vody nahoru.

Nahoře vidíte louhující se kávu, dole násosku ponořenou do bublající vody. Na videu lze krásně rozpoznat stoupající vodu. Násoska je cca 2 cm nade dnem nádoby, což zmanemé, že dole vždy zůstane určité množství nenasáté vody. V návodu píšou, že je to kvůli tomu aby nádoba při zpětném násátí přefiltrované kávy nepraskla. Vzniklá káva se tedy naředí a tomu je potřeba přizpůsobit dávkování. Optimum je 6 – 8 šálků, kdy je naředění ideální. Z množství pro 1 – 3 šálky moc dobrou kávu nedostanete, od 4 – 5 to už docela ujde. Šestka a víc je pak už úplně dokonalá :)

Následuje druhé video, které zachycuje konečnou fázi. Celý kávovar sundám z plamene a ihned přesunu na plastový držák. Káva se po několika sekundách začne přečerpávat seshora dolů a vaše návštěvy mohou odstartovat valení svých bulviček ;)

Takhle vypadá finální stav. Horní nádoba se přesune na speciální držák, z dolní nádoby se stane konvička pro servírování. Údržba je velice jednoduchá – vše stačí pořádně propláchnout vodou. Filtr je možno používat prakticky do nekonečna.

Vakuový kávovar poskytuje velice jemnou kávu, která dává vyniknout obzvlášť plnému tělu (tedy za přepokladu, že káva nějaké to tělo má). Obecně se doporučuje pro etiopské a středoamerické jednodruhové krávy (např. Sidamo, Santos, Guatemala Antigua), což musím potvrdit. Směsi na espresso lze také, ale není to ono. V poslední době Santos pužívám vždy při první ochutnávce kávy, na rozdíl od sporákového strojku na espresso nebo klasického espressa, dává tahle metoda větší prostor (a čas) všem chutím a vůním – není to taková jednorázová pecka mezi oči. Ideální uvařit ráno a potom ohřívat a vychutnávat celý den…

Dostupnost

Tento kousek je z prodejny Bodum ve Švýcarsku (70 CHF tj. 1250,– Kč). Do Česka dováží výrobky Bodum firma Potten&Pannen, aktuální cena je cca 1500,– Kč. Kromě firmy Bodum existují ve světě i další výrobci, ale zatím jsem od nich nic neviděl.

Máte-li někdo tip, kde v Česku sehnat, sem s ním! Stejně tak mě zajímá, jestli máte někdo zkušenosti s něčím podobným? Je to spíše taková zvláštnost, ale přeci jen jsem zvědavý… ;)