Měsíc: Květen 2007

Návštěvy pana Cuketky dostaly nový kabát v Týdnu – každé pondělí, před-před-předposlední strana s omalovánkovým logem. Celé je to velice čerstvé a tak se ještě ledacos může změnit. Celkový formát je podobný předchozím verzím na onlajnu, jen se malinko změnilo členění a rozsah. Výlety do českých podniků tedy budu směrovat především do Týdne, tady si nechám prostor pro zahraniční kousky a jiné lahůdky. Zároveň vítám všechny nové čtenáře z papírového Týdne. Pěkně si to tady prošmějděte – věřím, že vaše slintací okruhy nezůstanou ušetřeny! ;)

Konec hlášení.

A s nejlepší lokalitou! Tuhle raritu prostě musíte zkusit…

Upeč si sám, čili D.I.Y.

Ač kompletně vyždímán z vyhlídkové exkurze po našem hlavní vlakovém koridoru, lapnul jsem v podvečer plátěnou tašku, osedlal svou tichou bestii a vyrazil na lov bezzzu! Samozřejmě jako každý jiný bezový lovec jsem ihned po honitbě (úspěšné) vyhledal malé občerstvení.

Tím zdrojem osvěžení byl jeden z mých top 10 podniků v Praze – občertstvení u usedlosti Vizerka, s lesostepí a údolní nivou. Ve Vizerce mají totiž zcela nevídanou nabídku. Můžete si tam koupit sodovku, lahváče, nebo třeba tatranku, ale hlavně si tam můžete koupit čerstvý neupečený špekáček! Co pak ale se syrovým uzeniny kouskem? No přeci opéct na připraveném ohýnku, který je vám plně k dispozici.

Je to jednoduše krásné, krásně jednoduché a nesmírně vtipné. Nejlepší lokalita zaručena. Nula automobilistů, nula turistů a nula obsluhy. Jen tam tak sedíte, popíjíte, opékáte a lepíte galusky. 100% zážitek uprostřed zaručen… ;) (Mapa pokladu zde)

Měli jste taky tak pěkný víkend?

Stručné shrnutí letošních návštěv pana Cuketky za vínem pro všechny, kteří si letos jako on vytyčili ochutnat alespoň tisíc vzorečků… ;)

Grand Prix Vinex 2007 – BVV

Pro mne zatím nejlépe zorganizovaná letošní akce! Vysoká úroveň na straně hostů i personálu. I když je možné, že za tu pohodu vděčí akce téměř nulové propagaci a nemožnému datu/času konání. Kde jinde se vám může stát, že máte chvílemi celý degustační stánek s GP Vinex 2007 a hosteskou jenom pro sebe? Znovu vypichuji perfektně zvládnuté odlivky, karafy s vodou, led a oplachovače – vše na starosti pořadatele pro celý pavilon. Toto by mělo být normou pro všechny akce podobného rozsahu. Detaily a enografologický rozbor zde…

• vstupné: 250,- Kč
• degustační sklo: v ceně
• počet vzorků: 273 v GPV + 35 moravských vinařů
• cuketkowitz rating: 8/10

Víno & Destiláty 2007 – Výstaviště Praha

Pravděpodobně největší soudobou akcí v Česku je veletrh Víno & Destiláty 2007. Po celé tři dny jste měli na pražském Výstavišti možnost ochutnat stovky vín z celého světa a seznámit se s desítkami různých vinařů. Pan C. nebyl zrovna ve formě a tak dorazil až na poslední den, motivován hlavně možností bližšího seznámení se soudsedy matesolovic a jejich želízky v ohni ;)

Akce nezklamala svým rozsahem a i úroveň vystavovatelů a hostů byla, až na drobné výjimky, převážně vysoká. Jediné co mně pozlobilo, byl chaos co se týče odlivek, vody a udržování čistého skla. Odlivky na některých stáncích chyběly, voda byla téměř vždy podpultově na vyžádání a samostatné oplachovače jsem nezahlédl. Pořadatelé sice roznášeli čisté sklenice na tácech a i voda byla k dispozici u prodejců stojanů s vodou, ale kapacitně to podle mého vůbec nestačilo. Přimhouřím-li ale očko, tak to byl velice příjemný a snad zase za rok opakovatelný zážitek! ;)

• vstupné: 400,- Kč / den
• degustační sklo: 50,- Kč nebo 100,- Kč
• počet vzorků: v soutěží 420, jinak nepočítaně z celého světa!
• cuketkowitz rating: 7/10

Valtické vinné trhy 2007 – Valtice

Masová akce s osobitou atmosférou, která moc nepřeje poklidnému degustování. Má tradiční organizační slabiny, které vyvažuje prostředím a dlouholetou tradicí. Ideální pokud se chcete dobře a levně opít, přejíst pečeným selátkem venku na trávníku a poté akci zakončit na libovolné místní diskošce. Hasiči Valtice zde!

• vstupné: 50,- Kč + víněnky á 5,- Kč
• degustační sklo: 40,- Kč
• počet vzorků: 835, v drtivé většině Morava
• cuketkowitz rating: 6/10

Galerie Rýnských ryzlinků 2006 – Národní dům vína

Jedna z nejmenších akcí, přesto velice sympatická. Kultivované prostory, pořadatelé i hosté. Špičková degustační pohoda a výhodný poměr cena/výkon. Jedinečná možnost vypracovat si svůj soukromý degustační profil odrůdy Ryzlink rýnský! Více o riesling-storming tady…

• vstupné: 350,- Kč
• degustační sklo: v ceně
• počet vzorků: 132 ČR + EU
• cuketkowitz rating: 7/10

Festival vín staré Evropy – La Casa Lusitana

Rozsahem nejmenší akce vinotéky La Casa Lustitana, která byla zvládnutá docela dobře. Na to, že se v podstatě jednalo o firemní prezentaci několika vinoték, mi nepřišla cenově výhodná. Cena jednoho vzorku byla od 10,- do 60,- Kč, organizačně dobře zvládnuté a personál až na malé výjimky perfektně informovaný. Vůbec bych ji sem nedával, nebýt portugalských vín Monte do Pintor, na která jsem se tam bezvadně namotal. Dobře mi tak! ;)

• vstupné: víněnky á 10,- Kč (průměrná cena vzorku 25,- Kč!)
• degustační sklo: na zálohu
• počet vzorků: 6 zemí/stolků, cca 60 vzorků
• cuketkowitz rating: 4/10

Jsem teď asi u 400. vzorku! Stihnu to letos? Kolik ochutnáte vín za rok? Pojďte závodit! ;)

Z návštěvy nově otevřeného lahůdkářství v Brně vypučelo tolik materiálu, že jsem sbíral odvahu na jeho zpracování až do jara (viz vánoční stromek na obrázku)! Mezitím se nováček pevně usadil na labužnické mapě Brna, rozšířil sortiment i řady namlsaných zákazníků. Vítejte v Guspe… ;)

Prodejnu sýrů, vybraných masných výrobků a lahůdek Guspe najdete v Kleinově paláci, přímo na centrálním náměstí Svobody. Obchůdek sice zabírá pouze jednu místnost, přesto budete ihned po vstupu senzoricky zavaleni. Po pravé ruce vitrína s nakládanými chuťovkami a uzeninami.

Po levé ruce ještě víc nabitá chladící skříň s desítkami sýrů.

Součástí je i několik polic s doplňkovým sortimentem – španělské olivové oleje, náčiní na podávání sýra, medy a marmelády. Tady to ještě určitě čeká na zaplnění ;)

Sehneme se pod kýty a půjdeme se kouknout do vitrínek!

V době mé návštěvy byla sekce s masnými výrobky hodně probraná, přesto se tam našlo pár exklusivit.

Nakládané sýry, grilovaná a plněná zelenina. Pokud zbožnujete takové ty barevné a voňavé věci utopené v ochuceném oleji – je předem jasné, že tady máte problém ;)

Jeden z bestsellerů – bresaola plněná sýrem. Měl jsem možnost ochutnat a je to zážitek (jedna ta malá rolka = mini svačinka).

Samozřejmě nechybí různé druhy salámů z celé Evropy. Převládají přírodně fermentované a sušené – českou klasiku byste hledali marně.

V obchůdku byli ke všemu schopni dodat relevantní info, a při jakékoliv nejasnosti při nákupu vám bez vyzvání zacpou ústa vzorkem! Dělám si legraci, samozřejmě, že si o ochutnání můžete říct sami ;)

Pan Cuketka je samozřejmě tvor zvědavý a tak si několik kousků nechal vytáhnout na světlo. Nejprve klasická slanina na vaření – italská pancetta (35,– Kč / 100 g). Je to bůček smotaný hezky do rolády, marinovaný a po několik měsíců vyzrálý (většinou není vyuzený). Pancetta se kupuje různě – buď na superjemné plátky k přímé konzumaci, nebo častěji ve větších kusech (silnější řezy). Pancettu si pak doma rozmotáte a nakrájíte na kostky pro vaření (skvělá baze do omáček na pastu!).

Tady obdoba všech chamounů a prosčůtů – alpský speck (68,– Kč / 100 g). Vysušená, masivně kořeněná (většinou hustý obal koření na povrchu) a vyuzená záležitost z vepřové kýty.

Italský reprezentant – prosciutto (89,– Kč / 100 g). Rovněž luvelaj!

U všech těchto lahůdek je klíčové správné nakrájení na plátky. Nevhodné nakrájení sebelepší sušené šunky může resultovat v nerozkousatelný gumový materiál. V Guspe mají na vše tuto respekt vzbuzující mašinu, která nemá s ostrými řezy problém.

Když už jsme u té techniky tak tady další znak profesionálního přístupu majitelů – komputerizovaná váha generující nálepky se všemi údaji včetně přesného názvu produktu. Samozřejmostí je jednostranně folií potažený potravinářský papír.

Skrze balení se už ale dostáváme k druhé části obchodu a tou je paleta světových sýrů.

Jak vidíte, slabší jedinci zvyklí na český eidam, mohou zažít šok.

Desítky sýrů z celého světa. Všechny mají cedulku s názvem, cenou a vtipným vyznačením druhu mléka a vlaječkou.

Myslím, že to není potřeba počítat – ty fotky mluví samy za sebe!

V nabídce sýrů není problém najít i sýry z nepasterovaného mléka. Hodně sýrů jsou světové klasiky, které najdete v jakékoliv encyklopedii, nebo knížce se sýry. Praktickému studiu nebrání vůbec nic – stejně jako u uzenin, tady není s ochutnávkou naprosto žádný problém!

Tento zelený krasavec je jeden místních bestsellerů – zelený sýr Jacobean se šalvějí. Aneb barva prodává. Ta zelená to pravdu není obal, ale skutečná barva sýra! ;) Dostal jsem kousek na ochutnání – šalvěj jasně dominuje chuti, zvláštní zážitek. Asi bych se také na poprvé nechal zlákat.

Další vtipnost – španělská tetilla, čili sýr ve tvaru prsu.

Tohohle macíka určitě znáte, v supermarketu je už ale většinou rozporcovaný na plátky. Tady máte ten mohutně smradlavý komín v celé své nádheře – Fourme d'Ambert.

Nikoliv placatá bábovka s posypkou, ale opět sýr! Kravský Le Vieux Thuil.

Následuje kus, který mi udělal neskutečnou radost – švýcarský Gruyére. Tohle není obyčejná varianta, ale kus, který zrál několik měsíců v jeskyni. Obří kudlu na sýry berte jako bonus.

Není z nejlevnějších (cca 80,– Kč za 100g), ale je to naprostá bomba. Můj osobní favorit z celého sortimentu!

Specialitka – sýrový dortík s lanýži. Není divu, že nese jméno jednoho z největších francouzských legend – J. A. Brillat-Savarina!

Na povrchu budete lanýžky hledat marně, je to jen taková tenká vrstvička uprostřed.

Tohle mi padlo do oka hned – sýr Baguette ve tvaru baguette. Hravé ;)

Své želízka v ohni tady mají i přátelé fondue, raclette a všemožného jiného rozpékání. Klasický raclette sýr ze Švýcarska. Tento jsem měl možnost otestovat doma na rakletovači a bylo to bez jediné chybky! Snad jen si pohlídejte správnou tloušťku nakrájení.

A starý známý smraďoch Mont d'Or :) Před nákupem podobných kousků si raději ujasněte, co s nimi chcete dělat!

Potěšil mě poměrně rozsáhlý výběr španělských sýrů typu Manchego. Poznáte je podle charakteristicky vylisované kůrky. Dobrý poměr cena/výkon.

Nejsem si jistý, jestli jsem omylem nepřibral mezi ty sýry kus omítky. I do takových krasavců se můžete v Guspe zakousnout ;)

Tohle to je můj malý objev. Totiž nevěděl jsem, že ovčí sýry kaškavaly jsou odvozeny ze sýrů ze Sicílie. Originální chráněný název je Caciocavallo DOP. Název i podivný tvar odvozen z toho, že se nechává odkapávat zavěšený v síťce na tyči (nebo koni).

Mňamka s bylinkami.

Francouzský bochánek – kravský sýr Gaperon na bázi podmáslí, jeho historie sahá cca 1200 let nazpět!

Během výroby se do sýřeniny přidává pepř a česnek, je tedy pikantní.

Tohle je jeden ze záchytných bodů, na který se chytá velké množství zákazníků, protože sýr už dobře znají. Osvědčená gouda z Nizozemska – Old Amsterdam. Ten výřez na to nevapdá, ale celé kolo má cca 10 Kg! Po ochutnávce se přidávám k většině – skvostná gouda.

Poslední obrázek je girolka s mým oblíbeným Tête de moine. Čerstvou růžičku ze sýra vám udělají na počkání! Sýr se prodává skoro sám, stačí jednou zatočit a nejkrásnější prezentace sýra je na světě. Je to i taková malá lekce z toho, jak dokáže textura ovlivnit chuť potraviny. Vykrojená růžička je velice lehké a příjemně pikantní pohlazení na jazyku. Ten samý sýr nakrájený např. na kostičky, je úplně o něčem jiném – hrubší, připadá vám najednou tučný, těžký.

Jak sami vidíte, mohl bych pokračovat dlouho – zásoba pochutin je v Guspe téměř nekonečná. Pokud jste z Brna, nebo to máte do Brna kousek, neváhejte. Obrovská encyklopedie plná světových výrobků je vám otevřená. Nezalekněte se množství, v Guspe mají pro ostýchavé speciální ochutnávkovou akci – každé pondělí je připraven vybraný sýr k ochutnání spolu s komentářem (vyvěšeno vždy na webu). O všech novinkách k ochutnání (či zakoupení) pak informují v bulletinu.

Kromě toho není problém v obchodě ochutnat v podstatě cokoliv (na slušné požádání), zasvěcený popis a doporučení jsou tady příjemným standardem. Během focení jsem v obchůdku zevloval něco málo přes hodinku a měl jsem možnost pozorovat mlsné Brňáky v akci. ňeknu vám, bylo to moc příjemné pozorování. Energie, kterou mladí majitelé do obchodu vkládají doslova přitahuje náhodné kolemjdoucí i zkušenější „závisláky“. Labužnická spirála se pěkně roztáčí…

Nezbývá, než popřát hodně štěstí!

Všem 272 účastníkům naší Fairové soutěže se tímto omlouvám za opožděné vyhlášení! Zároveň děkuji všem za odpovědi v dotazníku. Hodně mě překvapilo kolik z nich bylo originálních a kupodivu i k věci. Vyplněné postřehy k fenoménu Fair Trade byly pro tým lidí z Fairově.cz natolik zajímavé, že k nim ještě plánují připsat odpovědi na nejčastější témata. Nyní k samotnému vyhlášení…

Jako bonus za delší čekání i jako odměnu za pečlivé vyplňování jsme místo původních 10 soutěžících vybrali rovnou 15! Všech 15 šťastlivců získává nákupní poukázku v hodnotě 200,- Kč pro nákup v eshopu Fairově.cz. Všechny výherce ještě osobně obešlu, pro kontrolu zde ještě uvádím anonymizované vítězné emaily:

• mir***@centrum.cz, mir*@******.sk, k*****[email protected]
• katka******[email protected], EB*****@seznam.cz, michal.d******@gmail.com
• h****[email protected], P.J******[email protected], motyl*****@seznam.cz
• *****[email protected], M.B****[email protected], katka.l******[email protected]
• tomask******@seznam.cz, nina***@centrum.cz, smital***@****.****.cz

Gratuluji! ;) Pro uplatnění výhry použijte při nákupu stejný email jako pro výhru a do poznámky nákupu uveďte, že se jedná o výhru ze serveru pana Cuketky. Pokud si náhodou nebudete jisti, že jste mezi výherci – napište mi a já to ověřím.

Všem zúčastněným děkuji za účast. Všem, kteří jste nevyhráli – nezoufejte, už teď pro Vás připravuji další soutěž!

O tom jaké byly letošní 40. Valtické vinné trhy. Plus jedno malé akční moravo-video!

Valtické vinné trhy

Letošní trhy jsem vzal přepadovou metodou na půl-otočku, intenzivním šestihodinovým náletem. Letošní VVT bylo jednovaječným dvojčetem VVT loňského – s jedinečnou vřelou atmosférou, ale i s klasickými nešvary:

• už hraniční kapacita jízdárny Valtického zámku
• chybějící vzorky – nejčastěji medailové, na některých stanovištích chvílemi chyběly i desítky vzorků
• zbytečné frontové chumle u stánků (poddimenzovaný rozlévací personál)

Plus body jdou za mírné vstupné, cimbálovku a ženiélní stánek s oficiálním občerstvením, ve kterém jste mohli své konzumační lístečky (á 5,- Kč) proměnit ve škvarky, nakrájenou klobásku nebo čerstvě restovaná játra.

Zde slibované rozhlédnutí z degustačního epicentra:

Vzorky

Ve všeobecné tlačenici se mi podařilo probojovat k slušným 40 zářezům na pažbě. Projel jsem si zlaté a stříbrné medaile u většiny kategorií a pak ostatní zajímavé kousky. Nevynechal jsem ani dva champióny VVT 2007. Letos byl premiérově vyhlášen i pro červené víno:

• Sauvignon 2006 výběr z hroznů (11,6 zb.cukr) – Čebav s.r.o. Tvrdonice
• Cabernet Sauvignon 2006 výběr z hroznů (2,9 zb.cukr) – Vinařství Libor Veverka Čejkovice

Oba shodně 91 bodů, naleštěné ovocné kousky, svůdné, velice (o)pitelné. Pro mne možná až příliš vyzývavá blondýna s brunetou ;)

Po medailích jsem finišoval ve stáncích „Ostatní bílá vína, cuveé“ a „Ostatní červená vína, cuveé“, kde byly k dispozici méně známé odrůdy a malinko kupáží. Namátkou:

• Malverina BIO 2005 p.s. (!!!) + Laurot BIO 2006 p.s., Vinselekt michlovský
• Devín, Gelber Muskateller, Neronet, Blauburger, Ariana, Fratava…

Kromě těchto, spíše studijních kousků, jsem moc štěstí neměl, a o svého on, mého srdce žampión, jsem nezavadil. Mé regiony vínového potěšení zkrátka nezaplály…

…možná příště. 41. ročník to jistí!

Vydatný předkrm jste již doufám zhltli, následuje dvojitý hlavní chod v podobě výjimečných restaurací Gundel a Kéhli. Dojde i k zamihotání deseti cuketek z desíti…

Kéhli vendéglő

Za tip na návštěvu restaurace Kéhli vděčím čtenáři Kocourovi, který mi něco o Budapešti prozradil do mailu. Nebýt jeho, přišel bych o jeden z nejlepších zážitků z Budapešti. Díky! ;) (Malá nápověda pro ostatní – pan Cuketka vaše tipy do mailu a do komentářů přímo zbožňuje!)

I když to na první pohled nevypadá, tak Kéhli je vyhlášený budapešťský podnik založený již v roce 1899 rodinou Kéhli. V jejich seznamu V.I.P. hostů najdeme Václava Havla, Vinetůa nebo třeba i Terminátora. Ti všichni vzdali hold nenápadné tradiční hospůdce na okraji města. Cesta k ní je docela napínavá, nejdříve mega-betonový most přes Dunaj, poté výhled na desítky nechutných paneláků. Kéhli, spolu s několika málo domy a kostelem, se komoušům ubránili a dodnes tvoří poklidnou oázu mezi panelovými útesy.

Usazeni jsem byli svižně. Restaurace má bar, velkou hlavní jídelnu, malebnou zahrádku ve dvorku a hned vedle ní malou prosvětlenou jídelničku, kde jsme seděli my. Styl je spíše selský, rustikální, přesto jsou všechny stoly perfektně upraveny a prostřeny. Všimněte si fikaného svícnu – baňka se zkumavkou plné vody, ve které svíčka plave. Nezáleží jak se zkracuje, zákony fyziky udržují stále stejný kousek nad vodou!

Ujal se nás svérázný pan číšník, postarší s obstojnou angličtinou, který si po každé naší objednávce něco mrmlal pod maďarským fousem. Mně připadal vtipný, úplně jsem si ho představoval, jak si se stejným přístupem vychutnával celebrity ;) K pití jsem srdnatě kombinoval maďarské pivo Dreher a nějaký maďarský ryzlink spolu se zbytkem skupiny. Wine list byl maďarsky, takže si nepamatuji oblast ani vinaře. Ročník 2002 – ryzlink méně čiperný, ale za 3000 HUFů a k jídlu posloužil dobře.

Toliko ke kvantově skokovému snoubení, přistupme k polévkám (680 – 780 HUF). Ta nad odstavcem je rybářova polévka s kousky ryb a na paprice.

Dále jsme měli lesní houbovou se žlutým hřibem (yellow boletus – klouzek?), gulášovou a ještě dvě, které si nepamatuji. Všechny byly sice s paprikou, dalo by se říci upapo (univerzální papriková polévka), ale výtečné a dobře nakombinované s hlavní příchutí.

Já jsem si objednal sebevražedný special soup – hovězí vývar s morkovou kostí, servírovaný v nádherném smaltovaném kastrůlku (1980 HUF). U okolních stolů si ji objednával skoro každý, zřejmě místní oblíbená specialita!

Polévku servírují se dvěma nádhernýma morkovýma kostma, pohodlně zabalené do ubrousku pro snadný úchop spolu s morkovou vidličkou na šťourání.

To vše ještě s porcí toastů s česnekem!

A aby toho ještě nebylo málo, tak pikantní papriková směs a čerstvá zelená paprika!

Kosti obsahovaly velkorysé množství morku fantastické konzistence i chuti. S česnekovým toastem a vývarem to byla koncentrovaná masožroutova mana.

V tomto okamžiku jsem již levitoval i se židlí pět centimetrů nad zemí a hlavou se mi honilo – Creutzfelde & Jakobe račte vstoupit! Jsem připraven platit svým trouchnivým mozkem!

Zapomněl jsem dodat, že ta polívka byla naprosto fantastická – se šafránem, zeleninkou, masíčkem a jedním obřím játrovým knödlem ;) Co dodat? Jestli to nevíte, tak takhle vypadá deset cuketek z desíti!

Pojďme na finále. Následuje místní specialita – filé z candáta upravené podle strýčka Pišty Takácse (2980 HUF). Bazální úprava, přesto úplný a bezchybný pokrm. Přejemné candátí masíčko (bez jediné kostičky) v kombinaci s houbami na bylinkách (typická maďároš varianta), k tomu vařený brambor s máslem a bylinkami. Jsem rád, že jsem měl tu čest ochutnat.

Tady zvěřinová specialita – bažant s ovocnou náplňkou (švestky, meruňky, …) ve slanině, jablky z trouby, bramoborovou kaší a košíčkem s brusinkovou marmeládou (3980 HUF). Kéhli umí i zvěřinu. Naprosto bez chyby!

Na posledním obrázku jsou fritované kousky candáta, podávané s bylinkovými brambory a omáčkovníkem plným „tatarské“ omáčky. Trošku slabší úprava, candát si přesto zachoval svou bezkonkurenční jemnost a šťavnatost.

Jak vidíte oběd v Kéhli rovná se absolutní smyslové anihilaci. Ceny za tyto lahůdky jsou velice přístupné. Drtivá většina českých podniků ve stejné kategorii se může odejít klouzat na exkurzi do Budapešti. Dezerty jsme s největším sebezapřením přeskočili a pospíchali jsme zpět do víru velkoměsta. Návštěva Kéhli byl jedinečný zážitek a při jakékoliv další návštěvě Budapešti to bude můj domovský podnik. (A ten morek…!)

Gundel Restaurant

Přitvrdíme. Restaurace Gundel patří mezi TOP 5 podniků z Budapešti a možná i z celého Maďarska (minimálně cenami pokrmů), přesto ještě nedosáhla ani na jednu Michelinovu hvězdu (pokud se nymýlím). Historie podniku sahá až do roku 1894, kdy se ještě jmenoval Wampetics. Ten v roce 1910 převzal Károly Gundel a vybudoval z něj novou budapešťskou legendu. Po roce 1949 následovalo znárodnění a dlouhodobá dehonestace státním molochem, kterou v roce roce 1992 ukončili Ronald S. Lauder a George Lang (původem Maďar). Podnik postavili na nohy, redesignovali, navrhli nový koncept a protože byli docela v ráži, přikoupili k restauraci i vlastní tokajskou vinici.

Gundel sídlí v mohutné vile se zahradou v blízkosti parku a náměstí hrdinů. Interiéry i exteriéry (vyžaduje Javu) jsou upraveny do těch nejmenších detailů a už na první pohled má to místo něco do sebe. Atmosféra, feng-shui nebo duch místa – to jsou nepochybně hlavní zbraně, které vás uzemní již při vstupu na pozemek. Dá se to krájet.

Usazení po mé předchozí rezervaci proběhlo naprosto hladce. Přišel jsem přesně na dvanáct, kdy otvírají, navíc byl pěkný den, takže jsem si vybral místo v obrovské zahradě. Mohutné javory (nebo platany) porostlé břečťany, květinové záhonky, vkusné stolování a opět naprosto dokonalá atmosféra, na kterou snad mají Gundeláči patent. Začal jsem minerálkou (0,7l 1350 HUF, v samostatném chladiči) a výběrem z pečiva s bylinkovým máslem. Vše bylo oká, všimněte si ale krásných talířků a příborů – vše nadesignováno speciálně pro Gundel s typickými emblémy a slony.

Na másle dokonce papírek s logem, ale to už mi přišlo trošku moc, navíc se takhle nepěkně umastil. Ve výběru z menu jsem kopíroval základní gundelácké šestichodové menu, které jsem kvůli časové tísni zredukoval na tři. Začíná se paštikou z maďarských husích jater připravených na Tokajském (4800 HUF). Ta paštika se dělá z maďarské obdoby foie gras, ale jen to tak není pojmenováno. Jak vidíte na fotce podávají paštiku ve dvou plátcích, k tomu malá houska, cherry rajče, stříkanec z balsamikové redukce, polníček a aby toho ještě nebylo málo, tak je tam aspik z Tokajského. Co nevidíte je taková meruňková (možná i další ovoce) marmeláda, která se schovává za plátkem paštiky.

Tento chod je automaticky podáván s deckou Tokaj Aszú (5 putní, r. 2000) z jejich domácí vinice (na obrázku). Tokajské i tokajem ochucená paštika vyšlo v pěkné harmonii. Zbytek talíře už mi přišel méně smysluplný – rajče, polníček i ty balsamikové čmáranice mě spíše rušily. I přesto to byl fantastický zážitek z tradičního pokrmu a dokonalého snoubení vína.

Jako hlavní chod jsem si dal opět candáta – na pánvi připravený filet z candáta ve stylu Gundel, na listovém špenátu, s omáčkou z Egri Chardonnay a „zeleninovými perlami“ (5720 HUF). Byla to absolutně majestátní a bezchybná flákota z candáta, bez kostičky, superjemná a v ústech se rozplývající. Omáčka i špenát byly spíše slabší, zeleninové perly v podobě kuliček z mrkve, brambor a cuketek byly vtipné a pěkně ladily. Když bych si měl vybrat mezi candátem z Gundelu a Kéhli, tak by velice těsně vyhrálo Kéhli. Kdybychom přihlédli i k ceně je to ještě jasnější. Perličkou bylo servírování perfektně temperované porce pod klasickým kupolovitým poklopem.

K rybce šlo na doporučení obsluhy víno u kterého si nejsem dvakrát jistý původem, i když mi to bylo dvakrát zopakováno. Mělo by to ale být víno vzácnější maďarské odrůdy Kéknyelű z Badacsonyi ročník 2004 (1800 HUF) – lehké suché bílé, k rybce se přilévalo skoro samo.

Jako dezert nemohlo jít nic jiného, než zdejší nejslavnější receptura – palačinka Gundel (1520 HUF) na klasický způsob. Je to palačinka s náplní z vlašských ořechů, rozinek, citronové kůry a rumu, podávaná s čokoládovou omáčkou. Znám ji už asi deset let a teprve teď jsem měl možnost ochutnat originál! Palačinka i s náplňkou byla dokonalá, čokoládová omáčka připomínala spíše pudink, ale perfektně vše jistila. K palačince šlo opět Tokajské – Disznókő Tokaji Aszú 4 p. 2001 (1500 HUF), velice pěkné!

Jak vidíte Gundel je hódně drahý a upřímně si myslím, že nepodává úplně ideální poměr cena/výkon. Platíte tady hodně za značku a místo, ale pokud si to chcete zkusit, tak proč ne – je to docela zábavná show! ;) Nezmínil jsem servis, který byl naprosto bezchybný, „fiendly“ a snažil se na 120%! Už v začátku, nějakým mi záhadným způsobem, vycítili mé tempo (v důsledku časové tísně rychlejší) a sázeli jednotlivé chody přesně podle mých potřeb. Bez čekání či popahánění. Pán s příborama si mě odhadl a při rovnání příborů pro jednotlivé chody, mi je hned vysvětlil, abych se snáze vyhnul faux pas.

Zajímavost na závěr – v obou restauracích bylo již na účtě započteno spropitné. V Kéhli to bylo 500 HUF na osobu, v Gundelu připočítají 12% k celému účtu.

To byla Budapešť, hlavní město našich rakousko-uherských spoluobčanů. Těším se na repeté!

Jak vidíte, příští dva týdny jsou docela nabité. Pokud jste zdejším pravidelným čtenářem, určitě byste měli vyzkoušet alespoň jednu akci z následujících:

• 11. – 12.5 Valtické vinné trhy – jubilejní 40. ročník největší moravské bitky!
• 15. – 17.5. Víno & Destiláty 2007 – velká akce pro Pražáky ;)
• 18. – 19.5. 13. Slavnosti chřestu – Ivančické chřestění na plné knedle

Snad se tam někde potkáme ;) Pokud jsem něco vynechal, směle doplňujte v komentářích!

Ještě jsem nedokončil Finsko a už vám tlačím pod nos další díl pana Cuketky na cestách. Tentokrát jsem se vypravil do hlavního města Hungárie – do Budína, do Óbudy a do Pešti! V jedné ruce mrskající se candát, v druhé sklenka s Tokajským, kompletně zahalen v mlhovině maďarské papriky ;)

Budapešť jsem rozdělil na dva díly – první bude o náhodných zastaveních a malých soustech, ve druhém bude probíhat seriózní „dining“ ve dvou skvělých restauracích. Budapešťská výprava byla po mlsné stránce skromnější, zvládneme to tedy jedna dvě. Doslova ;)

Záhadný preclík z měkkého sýrového těsta

Začínáme na kopci Budína v areálu Paláce, kde jsem jako první ochutnal tento preclík z kynutého těsta se sýrem. Bylo to docela fajn, za 400 HUFů (1,– Kč je cca 11,5 HUF) od dvou babek před maďarskou národní galerií. Název jsem bohužel nezachytil, ale všude po městě byly docela časté. Zřejmě oblíbená lapačka turistů ;)

Cukrászda Ruszwurm

Na stejném místě jsme nakoukli do prastaré cukrárny Roszwurm z roku 1827. Galerie přenádherných dortíků, pidiaturní snový interiér a totálně narváno.

Podařilo se nám vynést jediný kousek – nadýchaný rohlíček s plňkou z mletých ořechů. Mňam! Pokud někdy zabloudíte do Budína, určitě vyhledejte. Je to bitka, ale být tam podruhé nenechám se odradit návalem a objednám si VŠECHNO!

Nagyi Palacsintázója – nonstop palačinkárna

Hned pod kopcem jsme s občerstvili v rušné palačinkárně Nagyi Palacsintázója. Pěkná dvoupatrová jídelna se samoobslužným pultíkem, kde téměř v 99% procentech převládali týnejdžři, rodiče s dětmi a upovídané dámy doplňující hormon C. Anglický palačinkový lístek nám chvíli schovávali, ale nakonec nás k tomu přeci jen pustili.

Vlevo špenátová se sýrem (cca 300 HUFů), vpravo malá porce palačinky s jahodovým džemem (také cca 300 HUFů). Obojí dokonalé, i když ohřívané v mikrovlnce.

Trio vrstvených dortů  – podle fota vidíte, že už mám rozmazané vidění a nevládnu fotoaparátem. Naprosto zdrcující kombo několika vrstev palačinek, s vanilkovým, čokoládovým a ovocným mezipatrem plus asi půl kila šlehačky a čokolády. Podává se studené, cena okolo 400 – 500 HUFů. Zajímavá variace na tradiční somloi galuska (tam je místo palačinek piškotový korpus).

Töki pompos

Přesouváme se do velkého parku Városliget v blízkosti nedostižných termálních lázní Széchenyi. Tam probíhala maďarská hasičárna s atrakcemi, rozjívenými hasiči v červených vozech a kupou stánků s občerstvením. Do oka nám padla tahle variace maďarské „pizzy“. Je to tradiční záležitost – chlebová placka se sýrem, smetanou, slaninou a sýrem.

Na stánku pekli pompos v původní peci na dřevo, která k velejemné chuti a textuře přidala autentickou kouřovou vůni. Tisíc, tisíc, tisíc bodů za pouhých 500 HUF!

Trdelník čili kürtôskalács

Na místě bylo asi pět stánků, které nabízely originální maďarské trdelníky. Jen v jednom je pekli na místě a to ještě navíc s použitím modernější technologie. Tradiční přípravu na dubových formách s pečením nad žhavým uhlím mi bohužel unikl, i přesto byl tenhle čerstvě upečený kousek vynikající (400 HUF).

Na původ trdelníku si dělají nárok Češi, Moraváci, Slováci, Maďaři i Rumuni. Já osobně sázím na Maďary.

Hauer cukrászda

Jeden z tipů z průvodce, který rozhodně nezklamal – cukrárna Hauer. Je to další z podniků, ve kterých řádili komunisti a který byl po revoluci opět úspěšně obnoven. Cukrárna je na jedné z typických hlavních tříd (šestipruhová dálnice uprostřed města), spíše dále od Dunaje, ale delší cesta se vyplatí! K průměrné kávě jsme ochutnali nadprůměrné až fantastické dortíky.

Jako první křupavý čokoládovo-nugátový dortík s chroustavou texturou uprostřed plně odpovídající názvu.

Tradiční závin rétes, podobný štrůdlu, s lahodnou ovocnou plňkou.

Opět klasika v podobě dobos torty – pláty piškotu s krémem, nahoře karamelizovaný poklop.

Velice solidní Sacher!

Maďarská variace na sýrový dort s mini kompůtkem.

A nakonec vlajková loď – Hauer torta! Přesně tak jak vypadá, tak i chutnala – božsky!

Ani jeden dortík nepředstavoval slabinu, všechny svorně a špičkově reprezentovaly to nejlepší z maďarské tradice cukrářství. Ceny se pohybovaly okolo 300 – 400 HUF za kousek.

Nyní něco málo o nákupech. Budapešť jsem nakonec opouštěl téměř parašustisticky, takže na obvyklé orgie nebyl úplně čas ;)

Uherák

Maďarské salámy od firmy Pick nebo Herz už bez problémů seženete i u nás, takže nemá moc cenu se s nimi vláčet. Kvalita i cena je téměř identická.

Když budete „šikovní“, můžete v centrální budapešťské tržnici koupit i dražší kousek než v ČR ;) Cena 400 gramové štangle na obrázku je cca 1900 HUF.

Co se týče srovnání Herz vs. Pick, moc vám neposloužím. Za několik let testování padlo již bezpočet štangliček a vítěz duelu je stále v nedohlednu ;)

Chřest

V souvislosti s mou aktuální posedlostí jsem se v tržnici koukl i na chřest. Žádné chřestové orgie se nekonaly, ale občas jsem zahlédl pár pěkných kousků.

Ceny byly od 250 do 400 HUFů, všechny maďarského původu a v relativně dobré kvalitě. Nechal bych se zlákat!

Biopaprika

Nové trendy s úspěchem pronikají i do konzervativních paprikových závějí. Zde vidíte exemplář sladké papriky v biokvalitě.

Cena oproti standardní nebiologické kolegyni je mírně vyšší – cca 500 namísto 400 HUFů za 100 g v pytlíčku. Vše poctivě oštemplováno příslušnými biorazítky. Velice vtipné! Vyslovujte se mnou: HU-ÖKOOOO ;)

Pravidelný budapešťský biotrh

S biopaprikou souvisí tip z brožurky z turist infa Dining Guide. Každé sobotní dopoledne je v Budě otevřena tržnice, ve které nabízí svou bioprodukci přes 50 producentů. Osobně jsem neměl tu možnost, ale přijde mi to nadějné. Dočkáme se někdy v Praze? Ostatně – mrkněte se sami!

Toto byl apetizér. Následovat bude vydatné dvouchodové menu!

Dnes kapitální úlovek v supermarketovém lovišti Delhaizy. Pořádní macci v nejlepších letech z Mělníka za 40,– Kč. Téměř v kategorii mládeži nepřístupno!

Na titulce je porovnání s chřestem stejného výrobce (Berry Servis s.r.o.). Oba jsou značeny jako Jakost 1 a velikost 16 – 22 mm, liší se pouze cenou. Tady vidíte, že ty nálepky jsou jen pro srandu králíkům. Skutečný průměr je u menšího 15×11 mm, u většího 23×19 mm (uvádím dva rozměry, protože řez je elipsoid a né kolečko). Další kusy viz předchozí chřestová přehlídka.

Jdu se ihned vzchopiti a úlovek připraviti!

Francouzský update

Bali v komentářích nekecala a poslal několik fantastických fotek chřestu z trhů ve Francii. S jejím laskavým svolením máte možnost ukochat se se mnou:

• asparágový bombardment
• za čtyři eura
• neuvěřitelná barva
• přechřestěno
• kapka zeleného
• MONSTRUM!!!

Díky Bali! ;)