Do kontextu uplynulé shitstorm neděle zapadá bio-bufet-kavárna kousek od Míráku. Jak to tam vypadá v neděli po poledni?

Zvědavost pana Cuketku a jeho společnost zlákala do Bio Cafe (web opravdu strašný) v Americké ulici. Na první pohled velmi zajímavý pokus o moderní „cool&in“ podnik surfující na nyní stále se zvětšující BIOvlně.

Prostředí

První věc, která vás upoutá, je design a vizuál celého podniku. Laděno do příjemných pastelových barev, designové kožené sedačky, moderní osvětlovací tělesa. Ale také: umělohmotná sýkorka s fotobuňkou v zobáčku, která na vás začne pištět při vstupu dovnitř. Umělohmotné koule, předstírající tvarovaný keřík. Prosklená podlaha, kde na umělohmotném loži spočívá štědrá plastově ovocná hostina, která vás spolehlivě dovede k objednávce. Všudypřítomné hi-res fotky ovoce na stěnách. Bio Cafe je samoobsluha, takeaway, bez obsluhy, fast-food nebo tak nějak. Obednávky přijímá slečna za pultem.

Nabídka

Vybírat si můžete z poměrně široké nabídky teplých a studených BIOnápojů, BIOmoučníků a BIOsvačin. Vše buď před vámi ve vitrínce, nebo po straně v otevřené chladničce. Na obrázku vidíte výběr BIOsalátů, BIOsendvičů a BIOnápojů (BIOdžusy, BIOpivo, BIOvoda etc.) Zajímavě vypadal BIOhummus za 69,- Kč, ale měl na sobě datum výroby 3.3. a datum spotřeby 5.3., takže jsem odolal. Z nabídky Bio Cafe jsme si vybrali Apple pie s ořechy za 35,- Kč, Mandlovo-švestkovou kuličku za 25,- Kč, Listový koláček s mákem za 25,- Kč. K pití BIOespresso za 35,- Kč a Jahodový mléčný koktejl za 69,- Kč. Dokupy 189,- Kč.

Servis

Servis a prostředí prodejny jsou podle mně v základním rozporu se zaříkávadlem BIO. Obyčejné porcelánové talířky, hrnečky nebo sklenice by tomu opravdu neuškodily, stejně tak trošku té živé zeleně. Takhle to má příchuť nechutného byznysu. K servisu espressa – podávání na dno obřího kelímku: no comment, chuťově bylo překvapivě fajn, ale z plastu si ho prostě nevychutnám. Obshluha na vyžádání dala k náhlednutí balení kávy se značkou (pan Cuketka ji však obratem zapomněl) – opravdu byla BIO ;) Jahodovej šejk byl největší mňamka. Dortíky ušly. Toalety 100%.

Bio Cafe dám určitě ještě jednou šanci, někdy přes týden s obednávkou sendvičů nebo salátů by mohli více zabodovat. Alternativní aktivit určitě víc, ale tenhle bioprasopes, zkrátka není dle mého gusta.

Šest cuketek z desíti.

Proč já hloupá cuketka raději nezašel do Aromi?

Poznámka: Omluva za vyblité barvyčky a zasmušilou pixelizaci snímů z mé otřískané nokyje ;)

Trojice různých sýrů s různým původem, ideální a méně ideální sýry pro víkendovou zasněženou snídani ;)

Kozí sýr Soignon (roztírací, 150g)

Koupíte za cca 60,- Kč. Jedná se o čerstvý kozí sýr upravený k snadnému roztírání. Podobný sýr českého původu a o deset korun levnější je St.Pierre. Soignon je velký tradiční (nyní už globální) výrobce, jehož kozí sýry jsem ochutnal vůbec jako první. nezapomenutelná je jejich kozí rolka v popelu ;) Při srovnání se sýrem St.Pierre je Soignon více user friendly – chuť je smetanovější, méně pikantní, trošku se přibližuje chuti Lučiny z kravského mléka – ale opravdu jen trošku. Pro mně je dokonale superjemný, doporučuji pro začátečníky, kteří chtějí zkusit kozí sýr. S mnohozrnným tmavým chlebem dokonalá snídaně a osm cuketek z desíti!

Jukněte na jejich pěkné recepty s kozími sýry.

Kozí sýr St. Pierre pažitková rolka (100g)

V obdobné cenové hladině tj. 47,- Kč dostanete čerstvý kozí sýr ochucený čerstvou pažitkou. Balení tohoto produktu St.Pierre není nic moc, v regálu vypadá dost oslizle. Chuť pažitky je docela výrazná a podle mně přebíjí, nikoliv dopl�?uje jemnou chuť kozího sýra. Jedno mi to stačilo víckrát si pažitkou ochucený kozí sýr kupovat nebudu. Sedm cuketek z desíti.

Zajímavé novinka pro produkty St.Pierre:

na stránkách výrobce probíhá soutěž

Delvita začala St.Piere nabízet jako svůj „Delvita výrobek“, obsah i cena zůstala stejná, změnila se jen etiketa

Tartare Gourmet à la losos (150g)

Barevný kelímek jako z reklamy na vás v obchodě číhá za cenu 27,- Kč. Výrobek Povltavských mlékáren a.s. je zřejmě převzatý z Polska, snad je tam dokonce i vyrobený. Na etiketě totiž stojí, že Povltavské mlékárny jsou pouze „prodávající“ a že „země původu polsko“. Tak nevim. Každopádně polský i český výrobce je v jednom pytliku globální firmy Bongrain, která nám to všechno šéfuje. Toliko k pozadí tohoto „českého výrobku“.

Označení výrobku je smetanový termizovaný sýr s příchutí lososa a koprem. Chuťově jako obarvená Lučina na růžovo se syntetickou příchutí uzeného lososa, kopr jsem nepostřehl. Možná to bude tím, že jeho deklarovaný obsah je 0,1% + stabilizátory + barvivo + sůl (chybí množství) + našleháno dusíkem :/ Do koše jsem tenhle Tartare neposlal, ale vynikající zážitek to také nebyl. Dávám čtyry nula celá jedna procentní cuketky. Držte se raději lučiny ;)

V Praze právě nádherně sněží. Až se v sobotu dopoledne vydatně nasnídáte – utikejte lyžovat, nebo vařit, nebo vyždímat slzičky na Brokeback Mountain ;)

Vidítu tu chumelenanici? Fjůůů… pan C. se tam málem ztratil a umrznul ;) Naštěstí je v Peci pod Sněžkou plno hospůdek a minibufetkoidních budek se svařákem. Dost jsem to flákal a tak uvádím pouze dva malé tipy ;)

Pečené koleno v Boudě na Lučinách

Zasněžená chatička na obrázku je Bouda na Lučinách. Po počáteční nechuti obsluhy doplnit nám jednu židli ke stolu (jak typicky české!), jsem byl trošinku znechucen. Velmi kvapně však hospůdka vylepšila svou reputaci a oběd se protáhl na několik příjemných hodin posezení v teple.

Z nabídky jsem si vybrali pečené koleno, smažené tvarůžky a halušky. „Tvargle“ i halušky byly na jedničku. Na jedničku bylo rovněž pečené koleno, které jsem měl tu čest osobně otestovat ;) Koleno (300g vykostěné porce) si můžete objednat za 99,-Kč s chlebem. Servis odpovídající, jedno ze tří objednaných kolen však bylo trošku vlažnější, jinak bez chybičky – maso krásně voňavé a měkké, kůžička nevysušená ale hezky do křupava, sulc dokonale rozplývající se. Jedno velké mňam, k tomu čepovaný Budvar ;)

Po obědě přišla vhod široká nabídka moučníků. Ochutnali jsme domácí švestkovou buchtu za 16,- Kč. Jak můžete vidět na obrázku byla krásně nakynutá a chutnala báječně (nemluvě o velikosti porce!). Neméně skvělý byl domácí štrůdl s ořechy za 28,- Kč a nezklamal ani medovník za 38,- Kč

Skromný servis espresa Douwe Egberts se dal solidně přežít, a kávička nebyla tak špatná jak jsem očekával. Ke kávě dokonce dostanete zdarma jeden „cukierek owocowy“ ;) Přes počáteční nešvary a navzdory obsluze s delší latencí si tahle boudička vybojovala osm cuketek z desíti.

Svařák

Neodmyslitelná survival pomůcka bežkaře, sjezdaře, lyžaře. Cuketkův tým testoval převážně v bufetech a budkách poblíž sjezdovek a bežkařských tras ;)

Vítězem testování je jednoznačně ski BAR na sjezdovce Smrk (cca 20m pod horním koncem vleku). Cena svařáku 30,- Kč, cena čaje 10,- Kč (hutný černý čaj, předem ochucený citronem a sirupem). Svařák i čaj dostanete v obyčejném keramickém hrnku, tedy žádná umělá hmota na jedno použití ;) Obsluha byla mimořádně přátelská a nutno dodat, že celý den pečlivě testovali, chutnali a vylepšovali složení svařáku! Ochutnal jsem z jejich dílny i hrachovku za 25,- Kč, sjezd po ní byl mimořádně vypečený! ;o)

Tyhle dva highlights určitě stojí za to! Úroveň gastronomie v ostatních podnicích raději nehodnotím (mám dnes dobrou náladu), přesto si myslím, že v Peci to jde postupně nahoru. Sice velmi pozvolna, ale nahoru ;)

Poslední 14 dní bylo u mně převážně ve znamení italské kuchyně – nakupoval jsem parmezán a poradil jsem vám s výběrem rýže pro risotto. Finále obstaral smělý pokus o Risotto ai Funghi.

Pan Cuketka se dále vypravil do Barcelony, do pražského Losa v Oslu a nakonec se svezl Pendolinem!

Představil jsem vám taky několik úžasných kulturních artefaktů – máčkátko na citrusy a sci-fi mlýnek na kávu a jukl jsem se za vás na filmiky Mondovino a Super Size Me.

Samozřejmě nemohly chybět šťouchance do české kotlinky v podobě za(myš)lení nad chlebem a povzdechu nad jedlíky s premiérou originálního dvojkomůrkového komiksu pana Cuketky ;)

Do pátku jsem na horách, takže si to tady do té doby pořádně prošmějděte. Brzy budeme pokračovat!

Ach to naše Piňďolíno ;) Groteska za 7 miliard korunek opět pravidelně sviští na trase Praha-Ostrava. Pojďte se podívat jak to vypadá v „jídelním voze“?

Pendolino se mi moc líbí :) Uhaní celkem svižně, uvnitř přiměřený komfort, staví na málo zastávkách – navíc má dokonalý tvar. Jak si poradily ČD spolu s firmou JLV s jídelním vozem?

Plnohodnotný jídelní vůz, tak jak ho známe z vlaků IC nebo EC, v Pendolinu nenajdete. Místo něj bylo zřízeno malinké bistro Blue bar, které je ovšem celé formou bufetu na stojáka. To mě celkem dost nakrklo, protože v „jídeláku“ vždycky rád posedím :/ Koukněte se na fotky pendolina, ke stažení je i jídelní lístek(PDF).

V bistru jsem ochutnal kuřecí sendvič za 39,- Kč ohřátý v mikrovlnce a servírovaný v polystyrenové krabičce s ubrousky(+). Potom modrý portugal z Templářských sklepů (m�?áám ++), svatovavřinecké (+/-) obě za 45,- Kč za lahvinku, a jejich „pravou italskou kávu“ (-) za 29,- Kč. To vše je cestující donucen vychutnat z průhledného a neprůhledného plastu…

Na druhou stranu – vše je vše zabaleno a servírováno tak, abyste to v pohodě odnesli na místo (to je zvládnuto na jedničku). V bistru jsou jinak kolem stěn malé pultíky, u kterých můžete v průběhu ostré jízdy povlávat. Ani pidi barové stoličky u baru nedali.

Předem se omlouvám za kusé informace, ale když nemůžu sedět a musím se pořád přidržovat – nemůžu se soustředit. Berte to tedy prosím pouze jako preview, které Blue baru vybojovalo šest cuketek z desíti. Zbytek cuketek upadlo v bistru na zem nebo odmítaly spolupracovat z důvodu intoxikace polyetylénem ;)

Mínusy

všechno v plastu nebo polystyrénu

na stojáka

káva

Plusy

je to sranda

čepované pivko

Aktualizace

Nedávno jsem jel Pendolinem z Brna do Prahy, které je ovšem značeno jako obyčejné SuperCity (a také levnější?!). V jídelním voze mě čekala obsluha, která neměla nic připraveno a vymlouvala se na převzetí vlaku. Naservírovala mi naprosto odpornou nahořklou kávu – samozřejmosti jako cukr, mléko, míchátko a plastovou krytku proti vylití jsem si musel vyžádat sám. Ze snídaňových věcí byla jediná schůdná a dostupná varianta párek s chlebem. No ehm, dvojice vlažných a popraskaných párků nevalné chuti s kyselým chlebem. Mínusové cuketky, fuj, fuj – skoro jsem tu ranní cestu z Brna nepřežil ve zdraví :(

Hm. Docela mě pobavil poslední Týden, který se mi dnes dostal do ruky ;) Nejdříve poměrně zajímavý článek o oživení českého zájmu o dobré těstoviny, potom mě dostala tragi/komi perlička ze světa masa ;)

Krátká poznámka v Týdnu informuje o soutěži Maxi jedlík roku 2006, kterou pořádal Steak House Restaurant v Soběsukách. Jedlíkem roku byl vyhlášen ten, kdo sežral 600g steaku bez výčitek ke svému žaludku a chutné mrtvé krávě, která mu maso poskytla. Další nechutné detaily o akci v na regionplzen.cz (google cache). POZOR! Sekvence s rozkrájením a znovustrávením vyplivnutého kusu masa je hororová!

Nějak mi uniká jejich byznys koncept. Tím, že preferuji v soutěži modelové zákazníky, kteří se k jídlu a u jídla neumí zachovat jako lidé… Hm, čeho tím dosáhnu?

Další prima akce:

Pojídač nedostal vízum
Knedložrout rekord nepokořil
Český rekord 14 vajec za 3 minuty
Metr kabanosu za sedm minut (uplně dole)
Oficiální stránky: Jak vyvolat zvracecí reflex knedlíkem? (Soutěž, která je tak originální, že, kromě tisíců vzrušených diváků, vzbuzuje zájem všech českých i zahraničních médií.)

Tatínku? Až budu velký, budu taky umět žrát jako Ty?

Cuketkoidní smajlík s plnou hubou ;0)

Službu Google Book Search znám už delší dobu, ale teprve dnes jsem dostal spásný nápad – vyhledávat recepty v zahraničních kuchařkách!

Služba vám umožní procházet knihy fulltextově, ovšem s omezením +/- 2 stránky kolem výrazu, který jste zadali při vyhledávání. Někdy je však i tohle minimum zablokováno a ze stránky vidíte jeno malý kousíček. I přes tohle omezení (tj. budete úspěšní asi z jedné třetiny) jsem si vydržel hrát s touhle službičkou doboru hodinu ;)

Doplněno

Zapomněl jsem doplnit, že pro procházení některých stránek ve fulltextu, musíte být přihlášeni do guglu! Když na to tak koukám tak, těch omezení je docela dost…, stejně tam ale cuketkuju!

Ukázkové recepty

Hummus s tahini pastou
Hummus (jiná varianta)
Baklava, baklava a ještě jedna baklava ;)
Risotto ai funghi (italsky)
Další houbové rizoto (tohle už anglicky ;)
A ještě jednou risotto s kuřecími játry

Fungujou vám tyhle odkazy?

Krásný a zároveň provokativní dokument s názvem Mondovino o tom, jak obchod ohrožuje samotnou podstatu vína. Velká bitva o víno, ve které bojují staří dědouškové vinaři vs. globální vinařské koncerny…

Rovnou se přiznám, že vínu nerozumím. Pocházím z malé země, kde se už jednou podařilo víno dokonale ubít. České víno piju, ale českým vinařům nevěřím. Vinařství i vinařské produkty jsou pro mně netransparentní, navíc poprášené vrstvičkou elitářského snobismu. Přesto, nebo možná právě proto se snažím o víně dozvědět co nejvíc a ze všech možných zdrojů.

O čem je film?

Velmi zjednodušeně. Autor staví do protikladu dva silné stereotypy – na jedné straně tradiční, malí, staří a „hodní“ pěstitelé vína uznávající v prvé řadě terroir (zjednodušeně tradiční region, kde má příslušné víno kořeny), na druhé pak „zlí“ velkopěstitelé vína, uctívající na prvním místě obchod. Jonathan Nossiter vypichuje několik hlavních problemů současného vinařství:

Globalizace vína

Tradiční vína z Itálie a Francie pod vlivem trhu a pod tlakem konkurence amerických vín z Napa Valley, přizpůsobují svoje vlastnosti směrem ke klobálnímu konzumentovi. Do tradičních rodinných firem vstupuje zahraniční kapitál a globální „konzultanti“, kteří dokáží dodat víno, které se prodá :(

Výtrácí se smysl pro „terroir“

Vinaři mají tendenci tvořit raději obchodní značky namísto zachovávaní tradiční označení podle původu. Jejich snem je raději mít miliony lahví s jednou značkou a identickou chutí, než variabilitu závislou na jednotlivých regionech :(

Silná pozice kritiků vína a jejich napojení na „konzultanty“

Vinařská firma najme konzultanta Michela Rollanda. Hned druhý rok se stává jejich víno, vínem roku podle Wine Spectator. Tam mají rozhodující vliv kritici, jako je Robert Parker – dobrý známý zmíněného konzultanta. Cena za lahev se meziročně zvedne z 30 Euro na 120 Euro :(

Nadměrné používání nových průmyslových postupů

Urychlování a uměla kontrola dozrávání vína průmyslovými a laboratorními metodami jako je mikrooxygenace. Zavádění postupů zrání v nových dubových sudech. Výsledkem je víno prvoplánovitě ke konzumentovi přívětivé – pitelné. Z dlouhodobého hlediska však ztrácí svou kvalitu a duši :(

Pokusil jsem se vypsat alespoň základní body. Film má však mnoho vrstev a určitě se nedá takhle jednoduše shrnout. Přiznám se, že mně jako nezkušenému konzumentovi vína taky vyhovuje plná vanilková chuť, nejlépe barikovaného merlotu. Po shlédnutí filmiku mi ten Australian Bush Shiraz z Tesca pěkně zhořkl v ústech.

Filmeček je natočen zhruba stylem Michaela Moora (Bowling For Columbine nebo Morgana Spurlocka (Super Size Me). Určitě je ale více hravější a snaží se více kontrolovat v používání podpásovek. Přesto je často natáčen napůl skrytou kamerou ;)

Jak sehnat tenhle film?

Jak jinak než blbě ;) Ke mně se dostal půjčený na DVD. Do české distribuce určitě nikdy nepůjde (proč taky). Vyjímkou byla akce Francouzského institutu v roce 2005, kde byly cca 2 projekce. Ve Francii byl uveden již v roce 2004 a vyvolal tam doslova poprask. Chystá se uvedení 10ti dílného seriálu s využitím všech materiálů, které se do filmunevešly pro francouzskou televizi (bližší info se mi nepodařilo zjistit).

Zajímáte-li se o víno, prosím, tento film si seže�?te. Od pana Cuketky dostává devět cuketek z desíti (skoro deset!) ;)

Troška článků v češtině: Podrážděné reakce na film Mondovino (Vino.cz) Válka vín (Vino.cz) Dubová monstra z Nového světa (Lidovky.cz)

Jak jsem slíbil v minulém příspěvku, vydal jsem se na nákup čerstvého parmezánu Parmigiano-reggiano do dvou pražských prodejen italských specialit…

Nákup

Začal jsem v Perlově ulici v prodejně Sapori Italiani. Prodejna se skládá ze tří částí – pultového prodeje sýrů uzenin a lahůdek, vinotéky, a části určené trvanlivým specialitám (sladkosti, pasta, oleje). Njedete tam opravdu vše, hotový ráj pro italskou kuchyni.

V sekci čerstvých lahůdek je rozsáhlý výběr, který jsem prohlédl jenom zběžně a zaměřil jsem se na parmezán! Prodávají ho po bločcích o hmotnosti asi 250–500g zabalených do potravinové fólie, tj. neodkrajují z kola a mají vše nakrájeno do zásoby. Celkem mě dostalo vystavené obrovské kolo parmezánu v celku – hotové ufo italiano! Personál je hyperochotný, ceny docela vysoké, nálada v prodejně skvělá – chodí sem převážně italsky mluvící labužníci! Cena byla 89,– kč / 100g Vybral jsem si tedy menší kouek o hmotnosti cca 250g a šup už jsem to mydlil ke konkurenci ;)

Konkurenční obchod ReGOURMET v ňímské ulici, zaujme už svou internetovou prezentací, která je plná informací, receptů a zbožíznalství (na rozdíl od konkurence + bodíky)! Mají taky zaregistrovanou českou stránku pro Permigiano-Reggiano. Nic oficiálního to asi nebude, ale jsou tam pěkné fotky ostatních sýrů a basic info v češtině. Určitě Vám doporučuju navštívit oficiální stránky výrobce Parmigiano-reggiano, které jsou doslova napráskané informacemi!

Prodejna vypadala celkem mrtvě, uvnitř ani noha, jen jedna paní prodavačka počítající zrovínka něco na kalkulačce a odpoveď na pozdrav taky nebyla přesvědčivá! Sortiment velice podobný předchozí prodejně, možná o něco menší. Přiznám se, že jsem šel hlavně po parmezánu a do obou prodejen se ještě budu vracet, takže o další detaily nebudete ochuzeni. Zajímavé byly ceny, které byly vždy o cca 20–30% nižsí než v předchozím shopiku. Našel jsem tam dokonce shodnou značku rýže Arborio za poloviční cenu!!! Sekce čerstvých lahůdek je na rozdíl od Sapori zhruba třetinová – vystaveny jsou hlavně sýry. Parmezán skladovali obdobně, tj. v nakrájených blocích zabalených do potravinové fólie. Cena byla o něco příznivější a to 69,– Kč / 100g. Lapnul jsem jednu 280g kostku a šup s ní domů!

Hodnocení

Při hodnocení jsem vycházel z informací z italské kuchařky Marcelly Hazan, která podrobně radí jak parmezán nakupovat. Už první předpoklad nám bohužel oba obchody nedovolily splnit – a sice možnost odkrojení z kola. Dalším z parametrů je barva a s tím související míra vysušení. Čím je parmezán déle odkrojený, tím víc je vysušený a tím víc je degradována jeho chuť směrem k zapšklé štiplavosti. Správná barva by měla být jantarová s jemným orosením sýra na povrchu, bez bílých vloček.Posledním hodnotícím kritériem je barva těsně pod slupkou. Opět platí – čím světlejší, tím starší.

Pro pořádek: vysšší a kratší díl sýra nahoře je sýr ze Sapori, ten pod ním – delší a nižsí je sýr z ReGOURMETu.

Co se týče barvy a míry vysušení vyhrál sýr ze Sapori Italiani. Na řezu je rozhodně tmavší a na dotek i trošlu vlhký. Druhý sýr asi nebyl ukrojen, ale odlomen a tak hrana není tak výrazná. Přesto je na sýru z ReGOURMETU poznat dotykem, že je vysušenější a víc se na povrchu drobí. Když srovnáme barvu sýra pod slupkou, vyhrává taky sýr se Sapori. Ovšem zde platí – mezi slepými, jednooký králem…

Chuťově testuji oba sýry během psaní článku a vyhází mi z toho, že sýr s ReGourmet je o něco více „křupavější“, sušší a pikantnější. Podle mně to ale není na škodu a určitě směle konkuruje sýru ze Sapori. Chutově je to nerozhodně.

Jaké je tedy závěrečné hodnocení? Téměř nerozhodné! Chuťově byly na tom stejně, barvou a stupněm čerstvosti vyhrálo Sapori, cenou zase vyhrálo ReGourmet. I přes vyšší cenu a velmi podobnou kvalitu však doporučuju nakoupit sýr spíše v Sapori Italiani, protože očekávám, že tam je větší obrat a jednotlivé sýry se rychleji obnovují. Pokud jste, ale kousek od „Míráku“ a chcete nakoupit levněji, klidně zajděte do ReGourmet. Overall ale taky nevidím žádný důvod, proč si nekoupit strojově a vakuově zabalený parmezán rovnou v supermarketu… (navíc baleno a krájeno za výrobcem kontrolovaných podmínek!)

Jo a ten srandovní pidinožík na prvním obrázku je speciální žabikuch na tvrdé sýry. Koupil jsem ho s výběrem sýrů Grana Padano, jako dáreček.

A kdybyste náhodou měli dneska stejně debilní náladu jako já, poslechněte si písničku Ladovská zima od mistra Jarka Nohavicy ;o) A nebo si kupte nový svetr ve slevě v Bennetonu na příkopech v barvě cuketky ;))

Doplněno

Různě vypadající kusy sýra z obou obchodů mi nedaly, a tak jsem zjišťoval jak se má Parmigiano-Reggiano správně krájet. Odpoveď jsem našel na oficiálních stránkách, přímo v sekci Jak krájet? Správně zřejmě ukrojili sýr v ReGOURMETU, protože platí zásada, že díl musí obsahovat celý průřez sýrem od slupky k srdíčku. Což rozměrově odpovídá. V Sapori Italiaono nás asi ošidili právě o střed sýra.

Druhá věc je že jsem zapomněl udělit cuketky. Bohužel udělím oběma obchodům dohromady pouhých pět cuketek z desíti. Těch kiksů, které jsem objevil v prodeji a prezentaci parmezánu je prostě více než věcí, které by člověka potěšily. U sýra v ceně 690–890,– Kč / 1kg prostě očekávám stoprocentní servis! :/

Co bude příště? Budeme vařit risotto s houbami a parmezánem + do příště nalovím další recepty s parmezánem! Přeci jenom ho teď mám v lednici skoro půl kila ;o))) Zmíním se taky o napodobeninách parmezánu a všech jeho mutacích , které jsou k dipozici v marketech. Včetně pravého parmezánu, tentokrát baleného vakuově od výrobce.

Výběrová mezinárodní poklikanice pana Cuketky, pravý to Cuketkomix:

• Proč ze směsí kávy mizí robusta?
• A co je to vlastně ta Robusta a Arabica?
• Nejdražší čokolády na světě
• U mekáče je ještě více tuku než jste čekali (nebezpečnými trans tuky se budu ještě intenzivně zabývat!)
• Aby bylo maso červenější, pofoukáme troškou CO

Česká perla:

• ňezníci a uzenáři rulez! ;o)))

Další počteníčko o kávě:

• Arabica vs. Robusta
• Proč nenávidět Starbucks? (momentálně fičím na kávě Gautemala Antigua, recenze bude až se mi ty chutě hezky rozleží)

Doplněno

O nepodařeném výrobku firmy Tescoma jsem tady už jednou psal :/ V podobném duchu referuje časopis Dtest o podivných prohlášeních Tescomy snažících se změkčovat a zametat pod koberec jejich aféru se silikonovými pečícími formami s obsahem olova! Chtělo by to o trochu více transparence a férovosti Tescomo!

Tescoma teď z trhu stahuje další výrobky – obracečky Space President z důvodů, že některé s nich mohou nevyhovovat stávajícím normám a legislativním předpisům. Co konkrétně je tím myšleno?! Bleh a fuj, nejraději bych je bacil cuketkou. Použil jsem jejich formulaci – mohou nevyhovovat, to jako že zase mohou něco obsahovat ?! ;[