Zvu vás do Úžasného města s velkým a dlouhým Úúú;) Fotky a reportáž z mé loňské jarní návštěvy Barcelony + 3 praktické tipy, kde se najíst v rozmezí 5–15 Euro! Unikněte s panem Cuketkou alespoň na chvilku z téhle úmorné (a debilní) zimy!

To na co koukáte na titulce je DOKONALÁ Paella s mušlemi, krevetami, rybami a kuřecím (tzv. Paella mixta), kterou dostanete za cca 10 Euro v restauraci La Fonda (mapka). La Fonda mi byla doporučena jako místo, kde zajít na španělské (katalánské) speciality (hlavně Paella) za velmi rozumné ceny a v super kvalitě.

Praktický tip: La Fonda je vždy plná. Před restaurací tak vždy najdete špalír lidí ve frontě. Nenechte se odradit (i když vůbec neumíte španělsky) a frontu vystůjte. Na konci sbírá personál požadavky na místa, stačí mu anglicky nebo na prstech ukázat pro kolik osob chcete stůl et voilá – za chvilku jste uvnitř u vytouženého stolu. Interval čekání je od 10–45 minut, pan Cuketka čekal cca 40 minut. Opravdu zdůrazňuji nenechte se odradit, fronta je v Barceloně vždy důkazem dobré restaurace. Platí: neny fronta, neny kvalitet!

Na fotkách si všimněte jak vypadají paella pánve, jak jsou hezky uvnitř zhnědlé a letitým vařením ušmudlané. Říká se, že čím starší paella pánev tím lepší paella. K paelle se určitě ještě vrátím (v létě) – dovezl jsem si dvě pánve a musím přiznat, že paella je jídlo, které mi stále odolává a zatím se mi nepodařila ani jediná zdařilá napodobenina :/ Paella je Královna!

Takhle vypadá další lahůdka ;p Jedná se o modifikaci paelly, kde místo rýže jsou použity tenké nudle. Jmenuje se to „Fideus“ nebo podobně bohužel mi přesný název vypadl. Je to víc tomatové a míň masové, v podstatě už to není paella ale úplně nová úprava. Uživatelské recenze s obrázky vám napoví ještě více ;)

Protože měl z La Fondy pan Cuketka oči navrch cuketky ještě 24 hodin po návštěvě podniku, získává tahle španělská kráska deset českých cuketek ;)

Přeřadíme na nižsí rychlost a vypravíme se do příjemného fast-foodu, který mi učaroval (a taky mě několikrát zachránil v noční Barceloně od post-alkoholického hladu). Jedná se vegetariánský falafel fast-food Maoz, který je otevřený vždy do pozdních nočních hodin. V centru Barcelony jsou hned tři pobočky! Základní nabídku tvoří božský falafel podáváný v pitě se spoustou různě upravené zeleniny. Hlavní fintou je však all-you-can-eat salátový bar, ze kterého si můžete do své pity neomezeně nandat (i přidat) cokoliv uvidíte! V nabídce jsou různé druhy nakládané, grilované a jinak fikaně upravené zeleniny (lilky, cuketky, papriky), luštěniny (cizrna!), saláty, omáčky (salsas!), dipy (hummus) a jiná kouzla. Skoro žádné z nich není v česku běžné a všechny do jednoho jsou dokonalé! Cena 1–3 euro, podle toho jaký druh falfelu zvolíte. Doporučuji libozvučně znějící Maoz Royal ;p

Takže to bychom měli Maoz, který za svou jedinečnou záchrannou roli a inovativní vegetariánský koncept obdrží 8 cuketek! Pravdou je, že asi po čtvrtém nočním nájezdu, už jsem falafel nemohl ani vidět…

Zlatý hřeb téhle trojjediné svaté kombinace je podnik, který mě vyřadil na delší dobu z oběhu! I kdybyste vynechali Sagradu Famili nebo třeba park Park Güell, dalo by se to prominout. Kdybyste však vynechali podnik La Champagneria, natrhnul bych vám cuketu! ;)

Na obrázku vidíte malý a úzký vchod do podivného podniku, kde se na cca 20–30 metrech čtverečních mačká nespočet lidiček držících v jedné ruce obrovský sendvič s Jamon (vepřová na vzduchu sušená šunka) a v druhé ruce celou lahev růžového šampáňa Cava. ňeknete si – tady je přece úplně narváno, jdeme dál, ale OMYL – zábava teprve začíná!

Koncept champagnerie (nebo snad šampaněrie? obojí zní v CZ hloupě) je takový, že se namáčknete do brutální tlačenice, vybojujete si svůj „bocadillas“ (zapékaný „sendvič“, taky už jsem zapomněl přesnou transkripci), láhev šampáňa a pak v neustálém boji o životní prostor splynete s nejlepší atmosférou na světě ;) Já osobně, kdybych neměl zkušené španělsky mluvící průvodce, bych byl na místě ztracen a rozdupán. Už samotný proces objednávky a vůbec přežití v podniku je složitý, hlavní finta je však vždy dva sendviče + jedna lahev. Samotné sendviče ani samotné lahve (či sklenky) se neprodávají. Jo a jestli si myslíte, že jste vycvičení z tlačenic v pražském metru – tak prd ;o)

A teď se podržte – láhev výborného šampáňa (Cava, bližší detaily následkem šoku smazány) za cca 1,5 Euro, sendvič v podobné cenové hladině! Za jednu návštěvu jsem vypil snad dokonce i celou lahvinku a snědl dva obří snedviče. Vylezl jsem promočený šampaňským a v šílené euforii. Byl jsem rád, že jsem přežil. Ten pán s pleškou v modré bundě před vchodem, tam nestojí jen tak. Pokud byste chtěli se sendvičem nebo se sklenkou v ruce opustit prostor podniku rázně vás zastrčí (ručně) zpátky, nebo vás slušně požádá abyste obojí zanechali uvnitř. V podstatě celý koncept stojí na té mačkanici a na tomhle nekompromisním pánovi, který udržuje ten správný lidský tlak ;)

Podnik se jmenuje Can Paixano, ale všichni ho znají jako La Champagneria. Najdete ho v ulici C. de la Reina Cristina plné obchodů s levnou asijskou elektronikou!

Deset cuketek je málo!

Příště doplním další fotoreportáž z Barcelony z obřích katalánských slavností plných jídla a tance + určitě podrobně rozeberu Cuketkovy různé pokusy o španělskou kuchyni: Paella (stále odolávající) a různé Tapas (některé již plně osvojeny!). Vězte, že do španělska se chystám opět na jaře, takže další materiály budou následovat. Španělsko je momentálně moje záslíbená kulinářská země číslo jedna, mohl bych o ní psát donekonečna ;)

Moc hezký článek k snídani jsem si přečetl, že o chlebu už nepřežijete :) Poslední dobou navíc zažívá chléb samé nepěkné myší chvilky. Delta pekárny mají vábec zajímavé stránky. Chtěl jsem nalinkovat můj oblíbený mnohozrnný chléb a našel jsem jen obří PDFkovou prezentaci. Detaily myšího chleba tam nenajdete… Ach jo ;)

A pokud jste našli na svém chlebu ve složení záhadné položky jako je bass tmavý nebo quellstar, mrkněte na stránky firmy BACKALDRIN. Holt není nad kvalitní chleba z prášku… Nené, zas tak úplná chemie to není, nebojte ;)

Docela mě dostal tenhle úryvek z firemních stránek Backaldrinu: I přes mezinárodní charakter firmy nezapomínáme na specifické požadavky zákazníků v jednotlivých zemích včetně České republiky. Posledním příkladem výrobku vyvinutého speciálně pro český trh je zlepšující přípravek MEGA rohlík, který už si našel mezi pekaři řadu příznivců. ;o))

Zhruba od minulého týdne kupuju ve svém oblíbeném obchůdku na kladenské (název si pořád nemůžu zapamatovat) výborný Cvrčovický Chléb 500g za 14,- Kč. Je to jeden z těch „původních“ dobrých chlebíků, které ve svém hyperdupermarketu nenajdete. Doporučuji!

Četba Italské Kuchařky ze včerejška ve mně zapustila několik chuťotvorných kořínků. Jedním z nich je i idea vypilovat moje risotto, dle nových poznatků k dokonalosti ;)

Nechci nechat nic náhodě a tak jsem začal pečlivě shánět suroviny na moje oblíbené risotto s hřiby (Risotto ai Funghi). Základem risotta je tato trojkombinace kvalitní italská rýže typu arborio, sušené hřiby a parmezán. Sušené hřiby mám naštěstí ještě uloženy z léta a to z vlastní houbařské produkce ;) Rýži arborio používám cca 1-2 roky od té doby, kdy jsem na ni narazil v Bille. Jedná se o rýži arborio od firmy Riso Scotti speciálně určenou pro risotto (srandovně baculatá zrnka s vysokým obsahem škrobu a charakteristickou chutí). Cena se mi bohužel vypařila, ale v Bille stojí cca 40-50,- Kč.

A parmezán? Pravý čerstvý Parmigiano-reggiano v celku? Pro ten se vypravím tento týden do prodejny ReGOURMET a do prodejny v Perlovce, jejíž název jsem zapomněl. Porovnání kvality prodeje parmezánu a výsledky nákupu přinesu ješte tento týden ;) Pokud se mi poštěstí vemu i nějaký levný strouhaný „parmezán“ pro porovnání.

Doplněno: koukněte se na tyhle recepty ;p

Po přečtení prvních padesáti stránek této kuchařky, jsem rázem zjistil, že o italské kuchyni vlastně vůbec nic nevím. V záplavě brakových pseudo-fotokuchařek na jedno použití (a to na podpalku) vyčnívá tahle kuchařka jako velikán ;)

Anotace nakladatelství Pragma: Marcellina kniha je nejautentičtějším průvodcem po italské kuchyni. Je pojata jako klasická kuchařka určená kuchařům na všech úrovních – od začátečníků po zdatné profesionály – a je tak praktickým a obsažným průvodcem po technikách a ingrediencích, jakož i sbírkou těch nejchutnějších receptů z italského repertoáru.

Knížku jsem dnes zakoupil v Kanzelsbergru na Václaváku z náhlého popudu za 398,- Kč. Nebuďte hloupí jako pan Cuketka a kupte si ji u Kosmase o 40,- kč levněji za 358,-Kč!!!

První dojmy po prvním nahlédnutí a seznámení: žádné kýčovité fotografie, podrobné vysvětlující poznámky ke všem použitým surovinám a postupům, naprostá blbuvzdornost a příjemná maminkovská vstřícnost autorky, praktické rady k nákupu, skladování a přípravě, základy zbožíznalství, 700 stran (!) s ČB ilustracemi.

Podrobná recenze bude následovat po náležitém pročtení a odzkoušení. Odhadem tak za pár let ;)

Tohle srandovní, přesto maximálně funkční a dalo by se říct i protiatomové mačkátko, znám ještě z minulého tisíciletí. Tenkrát v rudě červeném provedení ;) Jedna z věcí, které za nic na světě nevyměním a budu opatrovat navěky!!!

Tohle mačkátko jsem sháněl dobře přes 15 let! Nakonec se na mně tohle žluté sluníčko usmálo v prodejně Domácích potřeb a železářství Forejt Na Podbabské (nenechte se zmást názvem, obchod najdete na třídě Jugoslávských partyzánů zhruba naproti Delvitě). Kupoval jsem ho loni v létě a tak nevím jestli ho ještě mají. Sháníte-li však něco podobně archivního, prodejnu pana Forejta doporučuju!

Mačkátko si u mně vymačkalo zasněných deset cuketek!

Pan Cuketka se vydal na návštěvu pražské restaurace Los v Oslu a řádně ji proklepnul! Jak dopadla v nemilosrdném boji o cuketky?

Los v Oslu je velmi příjemná a klidná restaurace poblíž náměstí Jiřího z Poděbrad. Interiér velmi vkusně zařízený (kombinace dřevěných lavic a proužkovaných tapet), nezakouřený a řádně vytopený bez průvanu. Krátce po poledni byla obsazenost podniku poloviční.

Z poměrně stručného jídelního lístku (nemáme rád 100 stránkové bichle) jsme si vybrali rovnou hlavní jídlo, bez polévky nebo předkrmu. Volba padla na Filet ze skotského lososa na kopru (grilovaný s bílým sezamem a citronovou trávou podlitý koprovým krémem, plněný špenátovými lístky,citronové minibrambůrky) za 215,– Kč (titulní obrázek) a na Rumpsteak se slaninou a cibulí (mladé fazolové lusky ve slanině, smažené cibulové kroužky, steakové hranolky) za 249,– Kč:

Před jídlem jsme si objednali točenou Plzeň, Mattoni a pomerančový džus – vše rychle a naprosto bez výhrad. Na jídlo jsme čekali cca 10–15 minut, byla to opravdu chvilka, která rychle utekla.

Filet z lososa byl bombastický! Smotaný do rolky se špenátovými listy, probodnutý trsem citronové trávy, podávaný na lehké omáčce s koprem se čtyřmi (asi) citronovými brambůrky + hromádka balsamikového čerstvého salátu s koprem. Kombinace to byla přímo smrtící ;) Losos byl na povrchu krásně křehoučký, uvnitř šťavnatý, čerstvý – tento chod naprosto bez výhrad!

Rumpsteak se slaninou a cibulí byl na dotaz obsluhy (ano!) připraven jako propečený. Steak byl krásně měkkoučký, na průřezu mimořádně hezky vybarvený ;) Spolu s přílohou získal tomuto podniku další cuketky do finálního hodnocení.

Jako dezert k dobré kávě (espreso Lavazza za 26,– Kč) jsme si vybrali Vanilkovou zmrzlinu(v čokoládovém jezírku s marinovanými meruňkami a hroznovým vínem) za 69,– kč a Finský tvarohový koláč(s jablky s ostružinovou omáčkou a sladkou zakysanou smetanou) za 84,– Kč. Jedním slovem mňam ;p Celková útrata byla cca 400,– Kč / osobu (poměrně dost, ale ten výkon za to stál ;). Účtenka i sociální zařízení o.k. (na toaletách však zrovna došlo tekuté mýdlo ;)

Závěrečné hodnocení zní devět cuketek z desíti! Los v Oslu si přidávám na seznam oblíbených podniků. Hledáte-li přiměřeně sváteční podnik na sobotu, který garantuje výtečný gastronomický zážitek, Los v Oslu je jasná volba!

Nenechte si ujít 2 roky starý film, který se konečně doškobrtal do českých kinosálů. Ukázky z filmu najdete na oficiálním webu nebo na české mutaci…

Pro ty z vás, kteří neví o co jde: film Super Size Me je dokument pana Morgana Spurlocka, který se zařekl, že se bude celý jeden měsíc stravovat v nejrozšířenější síti rychlého občerstvení a to 3x denně. V průběhu pokusu se bude točit na kameru a chodit k doktorovi, který má za cíl monitorovat jeho zdravotní stav.

Výsledek? Někdy vtipná a výstižná, místy trapná protifastfoodová agitka. Nepěkné svědectví o stravování „západní“ civilizace :/ Podrobnější recenzování nechám povolanějším např. ze serveru Filmpub, Dokina nebo Britské Listy. Nicméně pan Cuketka dává sedm cuktek z desíti ;)

Docela ftipný je obranný web McDonald’s, kde na vás zaútočí hranolkové argumenty druhé strany.

Za pozornost stojí také „originální“ český projekt Super Špek Me sledující následky typicky české stravy na statného dobrovolníka ;) Asistují Lukáš Polert, Reflex EX, Atlas a odborníci.

McDonald’s je pro někoho krystalické zlo, pro mě představuje vykutálený dar pana Raye Kroce (američana českého původu) celému světu ;) Kromě toho si i po shlédnutí filmu, do „mekáče“ rád zajdu. A to i navzdory tomu, že jsem členem Slow Food a kupuju si „BIOchleba“.

Článek zakončím citátem samotného zakladatele McDonald’s: „We’re not in the hamburger business, we’re in show business.“

Příště si povíme o filmu, který vyvolal kontroverzi mezi francozskými vinaři – Mondovino(IMDB).

Pro všechy pozdě příchozí stručný souhrn dění na zápisníku za první dva týdny ;) Přečtěte si co všechno Vám pan Cuketka přichystal, co ho v poslední době zaujalo nebo naopak popudilo…

Mohli jste se potěšit zajímavými recepty z dílny pana Cuketky – jedoduchý recept na pečený česnek, klasika s použitím českých surovin tartiflette, silně experimentální musaková pl�?ka na rýžových placičkách a v poslední době návo na přípravu sýra Le Vacherin Mont d'Or

Představil jsem vám několik zajímavých produktů jako je kozí sýr St. Pierre, hotová pepřová omáčka a super pivko Barbãr Winter Bok. Přinesli jsme první díl z lovu na neobvyklé lahůdky – Pastrami.

Strčil jsem nos do dvou zajímavých podniků – prvním z nich je ostravská Kavárna Daniel, druhý je pražský inovativní „fast-food“ Picante.

Malé či dokonce žádné potěšení nám přinesli – časopis GASTROplus, časopis APETIT,situace na českém trhu se zvěřinou a ulomený otvírák od firmy Tescoma :/

Stále pročítám obrovskou a informacemi nadutou Knihu o židovské kuchyni, podrobná recenze bude na konci února. Intenzivně pokračuji v testování silikonového loupače česneku.

Další a další produkty, recepty a podniky čekají na zpracování. Věřte, že námětů je obrovská kupa a určitě se ještě máte na co těšit ;)

Těžkotonážní sýr Vacherin je poslední z velkých švýcarských sýrů, který jsem se dosud neodvážil ochutnat. Dnes večer však padlo poslední sýrové tabu a smradlavý velikán to rozbalil naplno ;) Pokochejte se s panem Cuketkou a unikněte alespoň na chvíli pasterizovanému peklu á la EU…

Ze švýcraských sýrů jsem ochutnal všechny hlavní značky (vše zakoupeno/dovezeno originál ze Švýcarska) jako jsou Gruyère (můj nejoblíbenější), Appenzeller (zlatý standard), Emmentaler (originál mustr pro český „ementál“), Sbrinz (švýcarský parmezán), Raclette (potrava pro můj „rakletovač“), Tête de Moine (božské kudrlinky) nebo Schabzieger (pikantní kuriozita s čerstvou trávou). Dnes večer přišla konečně řada na sýr Vacherin ;)

Le Vacherin Mont d'Or (s AOC certifikací) je na první čuch velmi aromatický poloměkký zrající sýr s krustou na povrchu, zabalený v devěné dózičce. Cena 9,80 CHF (190,– Kč) za cca 400g. Je vyrobený z termizovaného mléka (termizace = zahřátí mléka na teplotu 57–68°C po dobu 15 sekund pro prodloužení trvalivosti, nejedná se o pasterizaci), což je pro švýcraský sýr trošku netypické. Všechny výše uvedené jsou výráběny z mléka nepasterizovaného (lait cru, rohmilch) – ano, švýcaři nedovolili žádné ústupky tradiční chuti a raději stokrát zvednou bezpečnost, než aby zvolili alibi v podobě pasterizace.

Docela mě zajímalo jak se sýr podává a tak jsem zabrousil na oficální web, kde najdete originální recept, jak Vacherin servírovat. Švýcaři doporučují sýr zabalit do alobalu, proděravět krustu vidličkou, zasunout dva stroužky česneku a zalít 1dcl bílého vína. Sýr se potom při 200°C zapéká v troubě. Předpis jsem dodržel bez debat, protože jsem se s touto úpravou setkal poprvé.

Výsledný sýr překonal má očekávání. Agresivní smrádek se teplotou a vínem trošku uklidnil. Sýr se vyjídá rovnou z dózy lžičkou a klade se přes vařené brambory nebo chleba. Já použil vařené brambory a myslím, že tahle dvojice si byla navzájem souzena :o) Ekstasi jsem dovršil bílým vínem, které jsem objevil v ledničce (Irsai Oliver, Templářské sklepy Čejkovice). Musím dodat, že po konzumaci jsem měl problémy s viděním, chůzí a udržením vědomí ;))

Nevím, kde tenhle sýr koupit u nás, seznam mlčí :( Pokud ovšem pojedete do Švýcar, přidejte Vacherin na svůj „must-eat list“!

Pro příští sýrovou ukázku mám v lednici uložený sýr Gruyère Kaltbach, zrající v jeskyních a taky průběh a popis typické švýcarské fondue s podrobným receptem.

Vzhledem k tomu, že si taky občas rád pochutnám na srnčím guláši nebo na bažantovi, tyhle informace mě mírně znepokojují nejen na podprahové úrovni :/

Sérii zajímavých článků na Britských listech odstartoval příspěvek o nekalých praktikách firmy Karl Barger, štafutu přebral článek člověka z Interlovu a dnes ji završil bývalý ředitel Interlovu se zajímavým popisem věcí na českém trhu se zvěřinou… Bleh, nechutné to čtení :(

Docela by mě teď zajímalo, jakou mám jako obyčejná cuketka šanci, dostat v české restauraci na stůl opravdovou zvěřinu?! Nevím jak to je percentuálně, ale buď na mne čeká srnka, kterou srazil po cestě do práce kuchař; nebo dva roky starý mražený klokan vydávaný za srnčí nebo slepice (pardon, bažant) z velkochovu.

Pokud se v tom vyznáte víc než já, podělte se prosím o své znalosti do komentářů. Např. tip na „zaručenou“ restauraci, prodejnu atp. Můj osobní favorit na zvěřinu je ostravská restaurace U Dvořáčků, ale zatím mě nikdy nenapadlo zeptat se jich na původ zvěře…

Doplněno:

• další obranná reakce Interlovu na Myslivost.cz
• kuriózní prodejna zvěřiny online
• Přímo sám pan Dvořáček, majitel restaurace U Dvořáčků mne emailem ujistil, že jejich zvěřina je v pořádku (přímo specifikoval dodavatele a podělil se o zkušenosti s nákupem zvěřiny pro svou restauraci). Takže hurá a směle na bazaly ;) Hned jak se tam dostanu, určitě přinesu o téhle super ostravské restauraci zevrubnou recenzi – už dopředu mají zajištěno vysoké hodnocení (hodně cuketek ;)